Ten příběh je sám o sobě skvělý, protože má v sobě vše podstatné. Americký sen, přátelství, zradu, pomstu, drogy, sex, soudní spory, třídní nevraživost i neuspokojené ambice … Na jeho začátku stáli čtyři neznámí studenti Harvardu a na jeho konci (a to je to, co dělá tuhle story výjimečnou) byla stránka, která změnila Internet i to, jak komunikujeme, jedna legenda o jejím vzniku, podpořená úspěšnou knihou i fi lmem. A jeden šestadvacetiletý kluk bohatší o sedm miliard dolarů. Kluk se jmenuje Mark Zuckerberg a dotyčná stránka Facebook.
Pravděpodobně používáte Facebook. Pokud ne, je to spíš divné než cokoli jiného. Facebook dnes používá půl miliardy lidí, každý čtrnáctý člověk na celém světě, a vedle vyhledávačů jde o nejpoužívanější webovou adresu. Je přitom paradoxní, že projekt, jenž má přispět k otevřenějším vztahům všech uživatelů, vymyslel někdo, kdo je z principu nesmírně plachý a rozhodně ne otevřený.
MALÝ POČÍTAČOVÝ MOZART
Mark Zuckerberg je záhada. To, co se ví o jeho životě před tím, než šel na Harvard, vychází prakticky jen ze dvou zdrojů – z článku v časopise New Yorker z letošního podzimu a z knihy The Facebook Eff ect, s jejímž autorem prokazatelně mluvil a jejíž obsah podle všeho autorizoval. Těch pár novinářů, kteří se s ním sešli, ho líčí jako nesnadno komunikujícího, velmi inteligentního člověka do značné míry ponořeného ve svém světě.
Narodil se v židovské rodině zubaře v Dobbs Ferry, severně od New Yorku, v roce 1984 jako druhý nejstarší ze čtyř dětí a už jako malý programoval otci a později kamarádům nejrůznější programy na počítači Atari. Prakticky od začátku ho bavilo stavět jednoduché, snadno ovladatelné, zábavné a široce použitelné aplikace. Otci naprogramoval systém, jenž ho upozorňoval na nové pacienty, kamarádům prý programoval hry.
Ještě před tím, než odešel na Harvard, měl za sebou první výrazný úspěch – projekt Synapse. Program analyzoval, co lidé k němu připojení poslouchají za hudbu, uměl si zapamatovat jejich návyky a s takto získanými daty dál pracovat. O program (a jeho tvůrce) okamžitě projevily zájem některé korporace v čele s Microsoftem a tehdy se poprvé projevila zásadní Zuckerbergova charakterová vlastnost, jež se zásadně podepíše na jeho další kariéře i úspěchu – naprostý nezájem o peníze. Mark pošle korporace do háje a projekt dá k dispozici zdarma. Místo práce pro Microsoft odejde na podzim roku 2002 na Harvard.
NA HARVARDU
Jedna z nejznámějších amerických univerzit je velmi zvláštní místo k životu. Jde o školu elitní i prestižní, což mimo jiné znamená, že se tu potkávají výjimečně nadaní studenti s těmi, pro které je absolvování Harvardu něco jako rodinná povinnost. Ze střední třídy vzešlý Zuckerberg rozhodně patřil do první kategorie. Nedostal se do prestižních studentských klubů a jeho společenský život se odehrával prakticky pouze v malém klubu Alpha, Epsilon Pi, určeném pro židovské studenty (mezi něž se Mark počítal, byť sám sebe označuje za ateistu). Tady poznal i svoji přítelkyni Priscillu Chanovou, s níž je mimochodem doposud.
Dvojčata Tyler a Cameron Winklevossovi, studenti ekonomie o tři roky starší než Mark, naopak patřili do druhé kategorie studentů. Jsou to, čemu se v Americe říká WASP (bílý, původem anglosaský protestant), z významné vědecko- -podnikatelské rodiny, vynikající veslaři a především příslušníci harvardské elity a členové několika nejvýznamnějších a nejuzavřenějších harvardských studentských klubů. O programování nevěděli nic, ale napadlo je, že by mohli vytvořit program, který by sdružoval studenty univerzity na jedné stránce. Podmínkou bylo mít mailovou adresu na Harvardu. Vlastně šlo o internetovou verzi elitních klubů, do nichž oba patřili, doplněnou o cosi, co by se dalo nazvat jako harvardská internetová seznamka. Na podzim 2004 Zuckerberga (který se mezitím na univerzitě proslavil polohackerským projektem Face- Mash, jenž umožňoval porovnávat fotky studentů a hlasovat, kdo je šereda a kdo ne) oslovili s tím, zda by jim projekt pojmenovaný Harvard Connection nenaprogramoval.
ZLODĚJ, NEBO GÉNIUS?
Mark měl ale vlastní plán. Jeho idea spočívala v tom, že propojí všechny studenty a umožní jim sdílet zážitky z nekonečných studentských mejdanů a dalších radovánek. Koneckonců — studentský kampus je právě o tom. Zda ho v tomhle nápadu nějak inspirovala Harvard Connection, je dodnes předmětem soudních sporů, které Winklevossové proti Zuckerbergovi vedou (nespokojeni s mimosoudním vyrovnáním v hodnotě 65 miliónů dolarů, jehož dosáhli před několika lety). Zuckerberg se nicméně s Winklevossovými, kterými podle všeho v hloubi duše pohrdal, příliš nepáral. Spolupráci na Harvard Connection jim slíbil a následně ji zdržoval přes celou zimu 2003/2004, kdy pracoval na svém projektu pod názvem thefacebook.com. „Měl jsem ten rok asi dvanáct menších projektů, jež jsem nemohl stihnout všechny stejně kvalitně,“ hájil se Zuckerberg později. Dal si pozor, aby použil vlastní programovací kódy, pravděpodobně stejně přesvědčen, že jsou lepší, takže nemohl být obviněn z plagiátu, maximálně pouze ze zcizení nápadu.
Peníze na celou akci mu poskytl jeho kamarád a spolužák EduardoSaverin. Veselý a racionální chlapík z brazilské multimilionářské rodiny studoval ekonomii a poskytl první tisíce dolarů (za třicetiprocentní podíl ve fi rmě) na rozjezd projektu, který odstartoval v únoru 2004 a stal se mezi studenty okamžitým hitem. Za první čtyři dny měl šest set padesát, po třech týdnech přes šest tisíc uživatelů. Ti do té doby neměli na Harvardu žádné společné „virtuální místo“, počítačové sítě obsahující tzv. facebooky neboli studentské ročenky s fotografi emi byly omezeny na jednotlivé koleje.
Zuckerberg na projektu neustále pracoval, vylepšoval ho o další funkce, zatímco Saverin s rostoucím množstvím uživatelů tlačil na zhodnocení projektu. Jenže, jak již bylo řečeno, Zuckerberga peníze nikdy moc nezajímaly. Vždy tvrdil, že TheFacebook musí být především zábava a teprve pak nástroj na vydělávání.
VE SPRÁVNOU CHVÍLI NA SPRÁVNÉM MÍSTĚ
Thefacebook.com nebyla první sociální síť. O rok dříve se rozjel MySpace, Zuckerberg měl sám účet na jiné populární síti – Friendsteru –, jež byla chvíli populární, ale dojela na příliš rychlý rozvoj, kterému nestačily její technické kapacity. Facebook navíc Zuckerberg nechtěl udělat jako seznamku, což by bylo na univerzitě plné sexuálně nevybouřených studentů řešení, jemuž by se nikdo nemohl divit. Facebook místo toho umožnil studentům komunikovat on-line, řešit drobné problémy a být v kontaktu s přáteli. Že šlo o stránku, kterou Zuckerberg, trpící komunikačními problémy s okolím, designoval tak trochu podle svých potřeb, se celkem nabízí. Obsahovala i funkci podobnou tehdejším AIM vzkazům, z níž se postupně vyvinuly dnešní „statuty“. Zásadní věcí ale bylo to, že jste se museli registrovat z harvardské emailové adresy a pod svým pravým jménem (což byla novinka).
To všechno lákalo další a další studenty. Někteří prostě chtěli vypadat jako sociálně aktivní a prostě jen honili množství „přátel“ (což se ostatně na Facebooku děje dodnes), jiní používali thefacebook jako pracovní pomůcku, všichni ale šířili odkazy na stránku neuvěřitelnou rychlostí dál. V té době Zuckerberg vedle Saverina využíval pomoc i dalších spolužáků – Dustina Moskowitze a Chrise Hughese –, kteří pracovali především na marketingu stránek a pomáhali s dalšími operacemi okolo jejich provozu. Už v březnu 2004 stránka fungovala na několika dalších univerzitách v USA a bylo jasné, že z něčeho, co Zuckerberg vymyslel po večerech na koleji, bude velká věc. „I když jste génius a máte ambice, pořád potřebujete trochu štěstí, abyste byli ve správnou chvíli na správném místě. Zuckerberg měl všechno,“ tvrdil později v knize The Facebook Eff ect Moskowitz.
PENÍZE VE HŘE
Po čtyřech měsících od spuštění stránky dostal Zuckerberg první nabídku k prodeji. Částka zněla deset miliónů dolarů a mladý programátor ji okamžitě odmítl. Měl z čeho žít, Saverin složil přes deset tisíc dolarů na účet nově zalo žené společné fi rmy a začal shánět inzerci.
Zuckerberga mezitím snaha thefacebook rychle podojit pomalu, ale jistě iritovala. Uvědomoval si, že stvořil něco velkého, a začaly se v něm projevovat tendence, které podle spolužáků a přátel měl již odmala – jasně formulované umanuté vizionářství společně s téměř světovládnými tendencemi. Na druhou stranu, nečekejte nějakého pohádkového génia – z některých zpráv, jež si vyměňoval v té době devatenáctiletý Zuckerberg s přáteli, jasně vyplývá, že pokud mu to stálo za to, klidně vlezl uživatelům své služby do soukromé pošty a hrabal se jim v účtech. To ale nic nemění na faktu, že thefacebook bral jako své dítě, jež nehodlal svěřit jen tak někomu. „Můžeme udělat svět otevřenější,“ tvrdil prý už tehdy na jednáních s reklamními klienty a tuhle větu bude v následujících letech používat stále častěji.
Zuckerberg už neměnil jen podobu Internetu. Začal sám sebe chápat jako někoho, kdo mění svět. Po konci letního semestru si společně s částí svého týmu pronajal dům v Palo Altu v Kalifornii, centru světového softwarového byznysu, s cílem dovést ovládnutí světa ke zdárnému konci. Saverin mezitím dostal praxi v New Yorku, kde slíbil sehnat další klienty.
POMSTA JEDNOHO BRAZILCE
Ještě předtím ale Zuckerberga a Saverina kontaktoval Sean Parker. Parker byl i přes svůj mladý věk ostřílený veterán programátorského průmyslu. Sám sebe označuje za spoluzakladatele Napsteru. Tento program (pokud si to nepamatujete, a kdo se vám může divit) v roce 1999 jako první umožnil sdílení hudby. Díky tomu stál u zrodu internetového pirátství a poslal do hrobu nahrávací průmysl, jak jsme jej až doposud znali. I když nikdy nevydělal žádné peníze (než se služba mohla pořádně rozjet, zahynula pod lavinou žalob nahrávacích společností), je Napster považován za mezník v dějinách Internetu a zásadní krok od konceptu World Wide Webu, v němž je nejdůležitější webová stránka ke konceptu Internetu, ve kterém dominují specializované aplikace či sociální sítě a v němž se více komunikuje, než surfuje. Nutno ale říct, že Sean Parker Napster nevymyslel ani nenaprogramoval – tím, kdo to udělal, byl Shawn Fanning. Parker nicméně exceloval v něčem, co bylo v Palo Altu stejně důležité. Totiž v ukecávání potenciálních investorů. V době, kdy se potkal se Zuckerbergem, byl nicméně úplně bez peněz a jeho jediným významnějším majetkem bylo bílé BMW X5. O peníze přišel jednak kvůli explozi internetové bubliny na začátku tisíciletí, kdy akcie dotcomového byznysu ztrácely hodnotu a investoři z Palo Alta masově prchali, jednak kvůli tomu, že si mezi těmi investory, kteří zbyli, udělal poměrně dost nepřátel. Zuckerberga nicméně Parker okouzlil – poprvé se sešli ještě v dubnu v New Yorku na společné večeři se Saverinem. „Nepřemýšlel tak, že vydělá prachy a půjde od toho. On opravdu chtěl změnit svět. Problém byl, že o světě nic nevěděl. Byl to kluk z univerzity. Jeho svět byla jen škola,“ popsal později Parker schůzku, jež určila osud projektu i jednotlivých protagonistů na dalších několik let.
Parker se v Palo Altu k Zuckerbergovi přidal, navrhl vyhodit z názvu předponu „the“ a představil jej dalším investorům, včetně obávaného a úspěšného Petera Thie la (fi - nancoval mimo jiné založení Pay- Palu – první a největší elektronické peněženky), mimo jiné vyznavače fi lozofa René Girarda, který, velmi zjednodušeně, tvrdí, že lidské chování je z principu stádní a základním lidským pudem je napodobovat ostatní a lidé z principu touží po všem, o čem soudí, že to má hodnotu pro ostatní. I proto musel Thiel Facebook milovat.
Thiel Zuckerbergovi asi imponoval, protože souhlasil s fi nančníkovým vstupem do projektu za startovní kapitál ve výši půl miliónu dolarů. Což mimo jiné znamenalo dostat ze hry Eduarda Saverina, jenž krátce předtím udělal tu chybu, že ze žárlivosti na Parkerův stoupající vliv ve fi rmě (a možná na radu svého otce) zablokoval na nějaký čas bankovní účty Facebooku. I když to bylo něco jako demonstrativní pokus o sebevraždu spíš než vražda společného projektu, Zuckerberg, možná pod Parkerovým vlivem, ztratil v Saverina důvěru a pokusil se ho z fi rmy vytlačit. Saverin reagoval předvídatelně (žalobou) i celkem originálně. Přes prostředníka kontaktoval spisovatele Bena Mezricha, úspěšného autora beletristických knih vycházejících ze skutečných událostí, a nabídl mu svůj příběh. Mezrich po něm skočil a díky kontaktům na scenáristu Aarona Sorkina jej ještě před dokončením knihy prodal na fi lmová práva. Výsledkem je fi lm The Social Network (českou premiéru má 4. 11.), většinou překvapivě přesný popis toho, jak Facebook vznikal, nicméně vyprávěný ze Saverinova úhlu pohledu.
FACEBOOK JDE DO SVĚTA
Ani žaloby, ani spolupracovníci hození či spadlí přes palubu (Parker z pozice prezidenta fi rmy odešel po skandálu zahrnujícím kokain a nezletilé dívky) ale nemohli Zuckerberga zastavit. V roce 2006 Facebook postupně „odemkl“ i uživatelům mimo akademickou půdu a od té doby jejich počet neustále roste. Ve stejném roce mu fi rma Yahoo! nabídla za Facebook miliardu dolarů. Zuckerberg odmítl. Terry Semel, tehdejší šéf Yahoo!, to ve zmíněném New Yorkeru komentoval slovy: „Nikdy jsem nepotkal člověka, který odmítl miliardu dolarů. Ale řekl mi tehdy: ,Není to o ceně, je to prostě moje dítě.‘“
V roce 2007 se Facebook otevřel externím vývojářům coby platforma. V praxi to znamenalo revoluci. Firma Zynga (autor facebookových her Mafi a Wars či Farmville) díky tomu jen loni vydělala milióny dolarů a tři roky po svém založení má na 800 zaměstnanců. Na Facebook vtrhly stovky nových aplikací, jež dnes umožňují lidem být ke stránce připojeni nonstop a čím dál méně odcházet jinam. V roce 2009 fi rma poprvé narazila u uživatelů s novou úpravou soukromí. Tady se ukázalo, že i génius Zuckerberg má své limity. Z podstaty plachý chlapík, který ale tvrdí, že budoucnost má být co nejvíce otevřená (jeho vlastní profi l na Facebooku je přitom otevřený jen zčásti), asi poprvé nepochopil, co více než půl miliardy uživatelů Facebooku žádá, a musel výrazně zjednodušit možnosti nastavení soukromí na stránce.
JÁ, INTERNETOVÝ BŮH
Facebook stále roste. Když letos v září časopis Vanity Fair sestavoval žebříček nejvlivnějších lidí na planetě, Zuckerberg, dnes nejmladší dolarový miliardář na světě, se jim zjevil na hezkém prvním místě – za sebou nechal šéfa Applu Steva Jobse nebo mediálního magnáta Ruperta Murdocha. A již zmíněný fi lm The Social Network možná Facebooku ještě pomůže. I když Zuckerberg asi není jeho vyzněním příliš nadšený. Aby zmírnil škody na pověsti, v době americké premiéry se překonal a přišel do nesmírně populárního pořadu Oprah Winfreyové. Jednak proto, aby oznámil dar ve výši 100 miliónů dolarů, určený na vzdělávací programy, jednak, aby světu ukázal, že není taková zrůda, za jakou jej fi lm vydává. Pokud si to lidé myslí, zatím to nedali najevo. Ke zmíněné půl miliardě uživatelů Facebooku tak budou podle všeho přibývat stále další. A Mark Zuckerberg jim bude dále vylepšovat svět, jejž si pro ně stvořil a který je podle něj ten nejlepší možný. Pokud si chtěl někdy připadat jako inter netový Bůh, teď klidně může. P
Podívejte se k Markovi Zuckerbergovi domů na reflex.cz/video
