Prorok Mohamed [20. dubna 571—8. června 632] • Zdroj: Leemage via AFP / Profimedia

Poutníci u posvátného kamene Ka’ba v Mekce

V muslimské paměti přetrvává z bitev proti Židům v nejživější paměti právě ta, kde Zajnab přišla o své příbuzné

Rozšíření chalífátu v období 622–750 našeho letopočtu

4 Fotogalerie

Zajnab: Žena, která chtěla zabít Mohameda a přitom z něj učinila Proroka

JAN FINGERLAND

14. března 2025 · 16:00

Prorok Mohamed podnikal obchodní výpravy, měl mnoho odpůrců, prchal před nimi a nakonec také válčil. Zemřel doma, v náručí své nejoblíbenější ženy. „Ó, Áišo! Ještě pořád cítím bolest, kterou mi způsobilo jídlo, které jsem snědl v Chajbáru. Jako by mi jed prořízl aortu!“ Tato slova podle islámské tradice pronesl Prorok krátce před svou smrtí v roce 632. Během let přežil nejméně osm pokusů o atentát. Jejich pachateli byli obvykle muži. Ten, na který si vzpomněl krátce před smrtí, však měla na svědomí žena. Jmenovala se ZAJNAB.

Otrávený pokrm snědl Mohamed krátce po vítězné bitvě u Chajbáru a od té doby zřejmě trpěl zdravotními problémy. V okamžiku, kdy pocítil, že se blíží jeho konec, si vybavil, co se tehdy stalo. Podle pozdějšího podání se vše odehrálo takto: „Když si Prorok odpočinul, připravila mu Zajnab bint al-Harít, manželka Saláma ibn Miškáma, pečené jehně. Ale nejprve se ho zeptala, jakému masu dává přednost. Když se dozvěděla, že je to jehněčí plec, dala do ní spoustu jedu. Pak jídlo přinesla a položila před něj. Uchopil kus masa a kousl do něj, ale nespolkl ho.“ Mohamed sousto ochutnal, avšak vyplivl ho. Podle některých verzí spolu s ním maso ochutnal jeho druh Bišr, který sousto pozřel. Podle jiné verze byl pokrm hozen psovi, který vzápětí pošel. Zajnab měla důvod, proč chtěla Proroka otrávit.

Muslimové a ti druzí

Zajnab bint al-Harít byla dcerou muže jménem al-Harít ibn al-Harít. Pokusu o Mohamedovu vraždu se nedožil, krátce předtím padl v bitvě. Na straně Prorokových nepřátel. Zajnab se pokusila pomstít svého otce i další blízké příbuzné, které viděla umírat. Sama patřila k poražené straně.

Al-Harít byl slavný básník a válečník. Svou dceru Zajnab provdal za Saláma ibn Miškáma, s nímž měla dva syny, Amra a Hakama. Zajnab a její pokrevní příbuzní žili v Chajbáru, pravděpodobně ale pocházeli z oblasti dnešního Jemenu. Podstatnější je, že ani Zajnabin manžel Salám nebyl místní. Do Chajbáru dorazil z Medíny, kam se roku 622 naopak přesunul prorok Mohamed poté, co se dostal v rodné Mekce do konfliktu se svými rodáky. V Medíně měl příznivce, proto se tam uchýlil a odtud začal svůj vliv šířit dále. Tam se jeho obec stabilizovala a začala se rozrůstat. Poměry se naopak začaly zhoršovat pro ty, kdo ho odmítli uznat za Proroka.

Patřil mezi ně i Salám ibn Miškám, který se proto přesunul do Chajbáru, kde se oženil se Zajnab. Jenže roku 628 sílící muslimské vojsko dorazilo i do Chajbáru. Během bojů zahynul Zajnabin otec, bratři i manžel. Samotná Zajnab padla do zajetí, ale dostala příležitost se „zavděčit“. Vyptala se tedy na Prorokovo oblíbené jídlo a to mu připravila. Vypadalo to jako gesto pokoření, ale Zajnab byla z jiného těsta.

Je tu ještě další kontext. Ten spočívá v tom, že Zajnab i její příbuzní patřili k tehdejší relativně početné židovské komunitě v Arábii. Historici si nejsou jistí, zda se jednalo o „poarabštěné Židy“, anebo „požidovštělé Araby“. Jisté je, že v době, kdy Mohamed začal hlásat své nové náboženství na Arabském poloostrově, mluvil k různorodému obecenstvu – pohanskému, židovskému i křesťanskému.