ČSA byly výkladní skříň i rodinné stříbro naší země. Co stálo za pádem kdysi slavných aerolinií?
Patřila mezi „rodinné stříbro“ naší země a její letadla se pomyslně dotýkala hvězd. Společnost ČSA (nejdříve Československé státní aerolinie, později České aerolinie) náležela mezi pět nejstarších aerolinií planety a byla jakousi výkladní skříní naší země. Za svoji více než stoletou historii tak šířila dobré, nebo spíš to lepší jméno Československa a později i České republiky po velké části světa. Tato epocha však poslední říjnovou sobotu definitivně pohasla a stroje společnosti ČSA navždy ztratily výšku. Hrdý slogan „Fly OK – Fly ČSA“ se tak jednou provždy stal součástí historie. Prvního července roku 1930 uskutečnily ČSA svůj mezinárodní let. Naposled se značka OK objevila v letovém řádu 26. října 2024.
Kulisy onoho pozdního sobotního večera 26. října byly melancholicky posmutnělé, až patetické. Jako na pohřbu. Na vyhlídkových valech nedaleko pražského Letiště Václava Havla nebo přímo v samotné letištní hale se sešly stovky lidí, aby byly přítomny definitivní tečce za historií slavného a kdysi prestižního leteckého dopravce. Byla to pestrá směsice lidí s různým vztahem k této společnosti – bývalí zaměstnanci, tradiční cestující s touto značkou či jen milovníci létání. Mezi přítomnými se mísilo dojetí, vzpomínky, hrdost, ale i vztek na vládu či manažery společnosti za to, kam tuto značku dovedli nebo nechali dojít.
Posledním letem a pomyslnou labutí písní ČSA byl večerní spoj vypravený z pařížského letiště Charlese de Gaulla. Ono už moc na výběr vlastně ani nebylo. Paříž totiž byla jedna z mála posledních destinací, která společnosti – jež v dobách své největší slávy létala přes Atlantik či překračovala rovník – v jejím letovém řádu zbyla. Obdobně hrozivé to bylo i při srovnání někdejšího a současného počtu letadel. Z kdysi početné flotily, jež podle statistik Mezinárodního sdružení pro leteckou dopravu (IATA) v roce 1967 čítala 75 strojů (!), už společnosti v okamžiku jejího definitivního konce zůstávala jen dvě letadla.
Zpožděný poslední let
Je poněkud symbolické a možná i trpké, že poslední a zcela vyprodaný let přistál na ruzyňském letišti se zhruba padesátiminutovým zpožděním. Cestujícím to však vůbec nevadilo, protože velká část z nich si koupila letenku jen proto, že si přála cestovat posledním letem s kódovým označením linky OK. Za pár dní či týdnů třeba poletí úplně stejným letadlem, budou na něm stále barvy či nápis České aerolinie, ale kódové označení OK už nahradí QS. Detail, řekl by nezúčastněný člověk. Ale hodně podstatný.
Načasování „úředního“ zániku společnosti ČSA jako leteckého dopravce na konec října však nebylo náhodné. V sobotu 26. října totiž končila platnost takzvaného letního letového řádu a od prvních minut následujícího dne vstoupil v platnost letový řád nový. Nicméně aby konec tradiční a kdysi slovutné společnosti nebyl jen tuctovou zprávou u příležitosti změn v seznamu leteckých spojů, bylo vše potřeba náležitě ocukrovat vznešenými frázemi. „V rámci holdingového uspořádání se ČSA stanou řídící společností s majoritním podílem ve společnosti Smartwings. Letový provoz celé skupiny bude zajišťovat společnost Smartwings a její dceřiné společnosti na Slovensku, v Polsku a Maďarsku. Důvodem změny obchodního modelu ČSA je zefektivnění provozu skupiny s využitím synergických efektů společností České aerolinie a Smartwings s cílem zvýšení produktivity při současném zachování obchodních značek ČSA a Smartwings,“ oznámila společnost na svém webu.
Pokud se člověk oprostí od pocitové symboliky, ale i marketingového ptydepe, jímž byla tato zpráva napsána, zjistí, že se toho vlastně moc nezměnilo. Někdejší linky ČSA budou pokračovat dále pod jiným leteckým dopravcem a zřejmě i ve stejný čas. Nabídka těchto letů bude vystavena stejné konkurenci jako dosud, tedy kdy pro většinu cestujících bude důležitá cena letenky, čas odletu a další podmínky ze strany dopravce. Ostatně i přes zánik ČSA jako dopravce je možné na webových stránkách této obchodní značky stále kupovat letenky do řady míst.
Start na druhý pokus
Využijme konec této kdysi slavné společnosti jako kulisu pro rekapitulaci její historie a oprášení stopy, kterou v dějinách naší země zanechala. Společnost Československé státní aerolinie byla založena 6. října 1923. Nevznikla jen tak z ničeho, nýbrž z Vojenského leteckého dopravního oddílu, který již nějakou dobu letecky přepravoval poštu mezi Prahou a Bratislavou. Hlavní základnou nově vzniklého dopravce bylo mezinárodní letiště v Kbelích, jež byly v té době ještě samostatnou obcí v rámci Středočeského kraje. Pro úplnost dodejme, že letiště v Kbelích bylo centrem československého letectví až do roku 1937, ve kterém bylo dokončeno letiště v Ruzyni. Ale nepředbíhejme.
Slavnostní zahájení provozu ČSA na letišti Kbely bylo naplánováno na neděli 28. října 1923. Akce tedy měla být i jakousi oslavou 5. výročí vzniku Československa. Podle dobových pramenů však ten den panovalo nevlídné počasí a první plánovaný linkový let do Bratislavy musel být o den odložen. I přes nepřízeň počasí však do Kbel přišly davy lidí a nechyběli tu ani ministři, důstojníci a další prvorepubliková smetánka. Aby přítomní neodcházeli zklamaní, že neviděli letadlo v akci, obletěl štábní rotmistr Karel Brabenec alespoň zdejší letiště.
Druhý den se počasí umoudřilo a odložený let do slovenské metropole tak již mohl odstartovat. Na palubě jednomotorového dvouplošníku Aero A-14 byl jediný cestující, a to redaktor Lidových novin Václav König. Role pilota se opět zhostil Karel Brabenec. König svoje zážitky barvitě popsal následující den v Lidových novinách v článku pod názvem Vzduchem z Prahy do Bratislavy. Dojmy z první jízdy. Z jeho obsahu lze usuzovat, že to musel chvílemi být pořádný adrenalin. „Pojednou ocitáme se v husté mlze, které oko nepronikne dále než na tři kilometry. Ztrácíme orientaci, nevidí ani pilot. Letíme nad jakousi obcí, pilot hledá cestu a krouží nad vesnicí. Lidé vybíhají na náves, hejno husí mávajíc křídly prchá před netvorným ptákem. Nestarám se o cestu, začínám se bavit s obyvateli obce. Zmocňuje se mne letecká opička. Mávám jednou rukou, mávám druhou, mávám oběma; pak napadne mne křičet; neslyší mne sice ani pilot, ale volám slávu, směji se kozám hopkajícím na poli a vyměňuji posunkové pozdravy s ženami na poli, které odpovídají na mé pohyby rukou máváním svých kopáčů,“ píše König v reportáži. Po dvou hodinách a dvaceti minutách letadlo přistává v Bratislavě a československé civilní letectví zdárně napsalo svůj prolog.
Na první let začaly brzy navazovat další spoje, nicméně se zatím jednalo pouze o vnitrostátní dopravu. Z Prahy se kromě Bratislavy létalo i do Košic, Brna, Ostravy, Mariánských Lázní a Karlových Varů. Mezinárodní linky přibyly o pět let později, ty ale zajišťovala soukromá Československá letecká společnost (jež na to získávala státní subvence). Z Prahy se tak létalo například do Berlína, Vídně, Drážďan, Kasselu a Rotterdamu.
Létajícím člunem k Jadranu
Aerolinie se v roce 1929 staly členem Mezinárodního sdružení pro leteckou dopravu (IATA) a o rok později pro ně byla zavedena mezinárodní poznávací značka OK, jež nahradila dosud užívané písmeno L. V roce 1930 se na zahraniční lety vydaly už i tyto „státní“ ČSA. První destinací byl jugoslávský Záhřeb, později přibyla rumunská Bukurešť a další evropské metropole, jako Brusel, Paříž, Řím a Budapešť. V druhé polovině 30. let přišly ČSA s revoluční novinkou. Byl jí takzvaný Jadranský expres, který prodlužoval původní let z Prahy do Záhřebu až na pobřeží Jaderského moře do letoviska Sušak nedaleko Rijeky. Na úsek ze Záhřebu do Rijeky aerolinky nasadily obojživelný létající člun Saro Cloud. Zrodil se tak obchodní trhák, ČSA mohly lákat na nejrychlejší cestu z Prahy na pobřeží Jadranu.
Ve stejné době došlo i k zásadní změně, jež přetrvává dodnes. V dubnu 1937 se domovským přístavem Československých státních aerolinií stalo nově vybudované letiště v Ruzyni. O tři měsíce později začaly na linkách ČSA sloužit letušky. Tou úplně první byla Marie Stará, jíž kolegové familiárně říkali Mája, a poprvé letěla 2. července 1937. Stará se později stala hrdinkou při jednom letu z italských Benátek. Krátce po startu a nabrání výšky všechny tři motory letadla vypověděly službu a piloti se rozhodli pro nouzové přistání na pláži nedaleko od letiště. Na palubě však byla cestující říšskoněmecké národnosti, která zpanikařila a chtěla se protlačit do kokpitu k pilotům. Mája ji však zpacifikovala a udržela klid mezi dalšími cestujícími. Letadlo v pořádku přistálo a ředitel benátského letiště Marii ocenil místním vyznamenáním.
V době okupace českých zemí nacistickým Německem od března 1939 do května 1945 byl provoz Československých státních aerolinií zcela zastaven. Jejich letadla zabavila německá společnost Lufthansa. Po osvobození byl provoz společnosti obnoven a nastal její zlatý věk. Československé státní aerolinie začaly létat i na jiné kontinenty. Ještě na konci 40. let se mezi destinacemi objevily Káhira, Istanbul či Ankara. V 60. letech pak přibyla nová města v Africe, na Blízkém a Středním východě i v jihovýchodní Asii. V roce 1960 například při letu do Jakarty aerolinky překročily poprvé rovník, o dva roky později zahájily provoz na první transatlantické lince, směřující z Prahy do Havany. Linka do New Yorku byla otevřena v roce 1970. Na sklonku 50. let se ČSA zařadily mezi první letecké společnosti na světě, které začaly v pravidelném provozu používat proudové letouny, v našem případě šlo o stroj značky Tu-104A Tupolev.
Začátek konce
S koncem komunismu a centrálně plánované ekonomiky v Československu přichází pro ČSA zásadní zlom. Dopravce zásadně obměňuje svoji flotilu a začíná se orientovat na západní moderní letouny. Během 90. let se tak postupně zbavil všech sovětských letadel, jako poslední byly v lednu 2000 vyřazeny stroje Tupolev Tu-154. Dopravce se rovněž v polovině 90. let mění na akciovou společnost. V roce 2001 se ČSA stává členem aliance SkyTeam a patří k nejlepším leteckým společnostem ve střední a východní Evropě.
Pak však přichází osudový zlom. V září 2003 se stává novým šéfem ČSA bývalý sociálně demokratický ministr obrany Jaroslav Tvrdík. Jeho instalace do čela této společnosti je zjevně trafikou, k níž mu dopomohli zástupci ministerstva financí v dozorčí radě. Ti odvolali dosavadního šéfa Miroslava Kůlu a Tvrdíka bez řádného výběrového řízení jmenovali na jeho místo. Pro úplnost dodejme, že tehdejším ministrem financí byl pozdější šéf ČSSD a pak i premiér Bohuslav Sobotka. Tvrdík po svém nástupu obměnil klíčové manažery a začal bezuzdně rozhazovat. Jednou z megalomanských investic byl i kontrakt na dodávku letounů Airbus. Podle lidí z branže právě v tento okamžik byl odstartován proces, jenž v dlouhodobějším horizontu vedl k pádu společnosti.
V dubnu 2008 zahájila vláda Mirka Topolánka proces privatizace ČSA. Rok nato však přichází ekonomická krize, která začíná firmu tvrdě drtit. Na řadu přicházejí bolestivé škrty, prodává se majetek, mění se dopravní síť. Dochází například k rušení letů do prestižních destinací, včetně New Yorku a Londýna. V roce 2010 ČSA například prodaly lukrativní sloty na londýnském letišti Heathrow konkurenční společnosti British Airways.
V roce 2013 do aerolinií vstoupily korejské aerolinie Korean Air, které získaly 44 procent akcií. V únoru 2018 se majoritním vlastníkem stala společnost Travel Service (nyní Smartwings). Umíráček začal bimbat v březnu 2021, kdy se ČSA ocitly kvůli vysokým dluhům v úpadku. Snahy o vzkříšení společnosti zůstaly jen u slov.
V sobotu 26. října 2024 České aerolinie jako dopravce skončily. Jméno ČSA zůstává už jen jako obchodní značka. Rodinné stříbro naší země po 101 roce ztratilo svůj třpyt a definitivně vyhaslo.
