Alba Janis Joplin se opakovaně reeditují, kupříkladu loni vyšla speciální edice k 50. výročí desky Pearl, včetně drahé verze na 180gramovém vinylu. Všechny její ostatní počiny se poslouchají už léta a… nekončí to.
Při poslechu písní, které se umějí dotknout naší podstaty, rádi i dneska trpíme s autorkou, respektive interpretkou. Přitom je tolik novějších zpěvaček z celého světa a nahrávání je stále demokratičtější, takže se dokážou prosadit i talenty méně průbojné, citlivé a přemýšlivé než ona.
Umění versus krutost maloměsta
Jak se stalo, že se z malé usměvavé holčičky a pak ještě pořád celkem optimistické dívky stala démony zmítaná osoba poletující mezi heroinem, speedem a alkoholem?
Když začala Janis dospívat, z padesátitisícového texaského městečka Port Arthur, kde se jí tak leda smáli kvůli akné, ji to odtáhlo pryč. „Byla jsem jiná. Četla jsem, malovala a necítila nenávist k černým,“ glosovala neveselé dospívání. Už jako teenagerka nacházela přátele mezi „divnými“ dospívajícími, které zajímalo umění, hudba a alkohol.
Coby dívka stačila pocítit kouzlo blues (Leadbelly a Bessie Smithová), ale i omamných látek všeho druhu, a už jako nedospělá se dostala kvůli alkoholismu do nemocnice.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Už mám předplatné.
Přihlásit se
