„Jak silná je měna, tak pevný je národ,“ říkal první československý ministr financí Alois Rašín. Občané se podle něj měli především spoléhat na svoje schopnosti, nikoliv na pomoc státu. Jeho krédo znělo: Pracovat a šetřit. Rašín počítal s tím, že se dožije devadesátky. Počátkem ledna 1923 jej ale smrtelně zranil anarchokomunista Josef Šoupal. Ministr financí byl pro atentátníka ztělesněním kapitalismu. Před sto lety 18. února tento významný člověk zranění podlehl.
Nový rok 1923 přivítal Alois Rašín v Krkonoších. Při zpáteční cestě si ve vlaku povzdechl, že je to snad poprvé, kdy se netěší do Prahy. O pár dní později, v pátek 5. ledna, zaspal. Před domem v Žitné ulici na něj trpělivě čekal jeho řidič. Také jej ale nedočkavě vyhlížel mladík, jenž se za Rašínem vydal už v polovině prosince 1922 na ministerstvo financí do Clam-Gallasova paláce a před Vánoci se pokusil dostat přímo do ministrova bytu. Rašínův mladší syn Miroslav však nezvaného hosta nepustil dál. Devatenáctiletý úředník pojišťovny a anarchokomunista Josef Šoupal se s nepořízenou vrátil domů a před svými kumpány se chvástal, že toho vydřiducha stejně odstřelí – kapitalismus musí zemřít! Váhal jenom, jestli má jako prvního zabít ministra financí a teprve potom ředitele Živnostenské banky Jaroslava Preisse.
Ráno 5. ledna 1923 Josef Šoupal nervózně postával na chodníku v Žitné a v kapse kabátu svíral pistoli Browning, kterou si pořídil za 380 tehdejších korun. Snažil se působit nenápadně. Tak kde, sakra, je?
Ministr financí konečně vyšel z domu a zapálil si doutník.
Naditá peněženka
Když třeskly dva výstřely, vedlejší ulicí právě rozvážně kráčel třicetiletý fejetonista a soudní zpravodaj Lidových novin Karel Poláček. Mířil do kavárny u soudu na Karlově náměstí, kde s kolegy u partičky licitovaného mariáše vždy po ránu probrali, co je nového. Okamžitě poznal, že se střílí, za první světové války prošel italskou a ruskou frontou. Ačkoliv Poláček nerad spěchal, přidal ihned do kroku – aby už byl v kavárně. Domníval se totiž, že se pár desítek metrů od něj odehrál zločin z vášně, že si nějaký zhrzený milenec vyřídil účty se svým sokem nebo proradnou milou a pak zbraň obrátil proti sobě. Usoudil, že u toho tedy rozhodně nemusí být osobně. Napíše o tom, až dohraje karty… Koho by taky napadlo, že v Praze za bílého dne někdo spáchá atentát na ministra? Pravda, před čtyřmi lety, 8. ledna 1919, osmnáctiletý Alois Šťastný zblízka vypálil z belgického revolveru Bulldog na ministerského předsedu. Vadilo mu, že Karel Kramář, jenž marně doufal, že se Rusko vydá demokratickou cestou, aktivně podporuje ruské emigranty v Československu a neuznává bolševický režim. „Proletariát má právo domoci se diktatury, řád vybudovaný kapitálem se zhroutí,“ obhajoval svůj čin Šťastný.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
