Josef Abrhám

Josef Abrhám Zdroj: fotografický fond IDU

Alexandr Kuzněcov: Angarská legenda, 1961, DAMU DISK Nikolaj (Josef Abrhám), Tolja (Petr Čepek)
N. V. Gogol: Hráči, 1982, Činoherní klub Švochněv (Jiří Zahajský), Krugel (Petr Nárožný), Icharev (Josef Abrhám) a Zamuchryškin (Miroslav Středa)
Eugene O’Neill: Cesta dlouhého dne do noci, 1978, Činoherní klub Edmund Tyrone (Josef Abrhám), Mary Tyronová (Jiřina Třebická)
Sean O‘Casey: Pension pro svobodné pány, 1965, Činoherní klub Pan Mulligan (Josef Abrhám), Anděla (Jiřina Jirásková)
Václav Havel: Žebrácká opera, 1990, Činoherní klub. Josef Abrhám jako Macheath, šéf zlodějské organizace, Libuše Šafránková – Jenny (foto z hostování v Berlíně)
6
Fotogalerie

Přemýšlivý, vzdělaný, zábavný... Proč byl Josef Abrhám vynikající herec?

Pokud bychom chtěli vybrat klíčovou filmovou roli Josefa Abrháma, je to jistě falešný číšník a milovník žen Dalibor Vrána. Sám Josef Abrhám si ale cenil i jiného filmu s dvojicí Smoljak–Svěrák, Kulového blesku. Tvrdil, že hrát v něm byl pro něj velký kompliment, protože smoljakovsko-svěrákovský humor je tak dobře napsán, že se ani nemusí hrát komicky. „Vzali mě mezi sebe a uznali můj vnitřní smysl pro humor a nadsázku. Kulový blesk a Vrchní, prchni! jsou nádherné herecké party,“ přiznal v jednom z rozhovorů. Ale kde se jeho unikátní herecký styl, který tolik respektovali nejen Cimrmani, vlastně vzal?

Herectví začal Josef Abrhám studovat na konci 50. let jako „kapitalistický synek“ na bratislavské VŠMU. O jeho přijetí se tehdy důrazně zasadil rektor VŠMU, herec a režisér Andrej Bagar. Pak Abrhámovi přesídlili z Moravy do Prahy a adept herectví se ocitl na pražské DAMU, v ročníku profesora Miloše Nedbala.

Na DAMU se tehdy sešla nesmírně silná parta studentů: Helga Čočková, Jana Drbohlavová, Jaroslava Tvrzníková, Petr Čepek, Jiří Kodet, Jiří Krampol, Ladislav Mrkvička. Mezi profesory pak elita českého herectví, ročníkovému profesorovi posluchači říkali „tatíček Nedbal“. Své svěřence měl rád, byl na všechny pyšný, ale podle Jiřího Krampola v jeho vzpomínkové knize Co se vejde do života prý nejvíc miloval právě Abrháma: „Pokaždé nám nadšeně říkal – Pepíček, ten je vždycky nóbl!“

Abrhámův styl pak ocenili i filmaři tehdy se rodící československé nové vlny, která úzce souvisela se vznikem divadel malých forem. Už ve druhém ročníku na DAMU se Abrhám ­výrazněji prosadil v absolventském filmu studentky režie pražské FAMU Věry Chytilové Strop, v němž mimo­chodem hráli i Chytilové spolužáci Jiří Menzel (pozdější režisér kul­tovní inscenace Činoherního klubu Tři v tom, kde hrál stěžejní roli nejen Josef Abrhám, ale také Libuše Šafránková) a Miloš Forman.

Když pak Jaromil Jireš uvedl v roce 1963 svůj první (neprávem pozapomenutý) celovečerní film Křik podle knižní předlohy a scénáře spisovatele Ludvíka Aškenazyho a Josef Abrhám v něm vytvořil hlavní roli mladého otce, který během šichty opravuje televizory, zatímco jeho žena rodí, začala hercova popularita závratně stoupat. O čerstvého absolventa DAMU se hlásilo hned několik divadel, včetně zlaté kapličky a Vinohradského.

Definitivně ale vyhrálo co do počtu sedadel menší, leč o to silnější lákadlo.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!