Ať ho hráli kdekoli a s kýmkoli, muzikál Jesus Christ Superstar vždy okouzloval, budil vášně, vyvolával otázky. K ostrým mezigeneračním střetům docházelo i roku 1994 při jeho památném uvedení v pražském divadle Spirála. Plavovlasý Ježíš, jenž se jde za každou cenu obětovat, a na druhé straně temný Jidáš, který jako jediný Ježíšovi rozumí (a proto ho zradí), nenechali chladnými věřící ani nevěřící. Když na podzim v roce 1970 spatřilo světlo světa dvojalbum s původní britskou nahrávkou, uvalili na sebe autoři Andrew Lloyd Webber a Tim Rice klatbu dlouhou půl století.
Na začátku tohoto úžasného příběhu byla jedna z nejznámějších raných písní Boba Dylana. Protiválečná balada s názvem With God On Our Side v podstatě říká, že každá armáda – ať už bojuje za cokoliv – věří, že má na své straně Boha. Skladba z Dylanovy třetí desky The Times They Are A-Changin’ natolik zaujala textaře Tima Rice, že se mu v hlavě začal rodit plán. Obzvlášť mu utkvěla předposlední sloka, v níž se praví: „V přečetných temných hodinách mi vrtalo hlavou, že byl Ježíš Kristus zrazen polibkem. Ale nemůžu myslet za vás. Sami se musíte rozhodnout, zda i Jidáš Iškariotský měl Boha na své straně.“
Jak nedávno prozradil skladatel Andrew Lloyd Webber, právě tato slova inspirovala základní myšlenku jeho a Riceova muzikálu, respektive rockové opery Jesus Christ Superstar. Zachytit poslední týdny Ježíšova života, od jeho příchodu do Jeruzaléma po ukřižování, a ukázat při tom pochybnosti, jež mohl mít o svém předurčení, ovšem vyžadovalo notnou dávku odvahy. Leccos by o tom mohl povědět Nikos Kazantzakis, autor románu Řek Zorba. Kazantzakisova mimořádná próza Poslední pokušení, zamýšlející se nad Ježíšem jako člověkem bojujícím s démony i se sebou samým, se roku 1954 dostala přičiněním zástupců ortodoxní církve na index zakázaných knih. V angličtině vyšla roku 1960, česky až v roce 1987. Rok nato ji zfilmoval Martin Scorsese s podmanivou hudbou Petera Gabriela.
Tvůrci Jesus Christ Superstar tedy nestavěli na zelené louce. Přesto brzy seznali, že jejich idea vylíčit Ježíšův osud z Jidášova pohledu je – jak se později vyjádřili – tím „nejhorším nápadem na světě“. Žádný producent ve Velké Británii nechtěl takový projekt zaštítit. V té době už spolu Andrew Lloyd Webber a Tim Rice dělali pět let. V osmašedesátém zaznamenali slušný úspěch s hudební podívanou Joseph And The Amazing Technicolor Dreamcoat, zaměřenou na postavu starozákonního Josefa. A tak si celkem logicky řekli, že budou v biblických námětech pokračovat. Jenže Ježíš, to byla hvězda zcela jiného druhu a třpytu. Umělci, kteří teprve nedávno překročili dvacítku, narazili na odpor radikálních náboženských skupin. Schytali to od generace tatíků vychovaných před válkou. Urazili puritány už jen tím spojením slov „Ježíš Kristus“ a „superstar“. A naprosto je dodělali hustými kytarovými riffy, svatokrádežně spojujícími slovo Boží s britskou bluesrockovou invazí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
