Od minulého týdne pomáhám kamarádovi zařizovat byt. Je to pravý Američan, který teprve před pár týdny vylezl z letadla v Emirátech a nestačí se divit, jak to zde funguje. Pracuje v atomové elektrárně a všechno, co tam dělají, je přísně tajné. Proto jsem z něj ihned začala tahat informace a prohlížet si všelijaké atomové nákresy na počítači. Protože: Secrets, secrets are no fun unless you share with everyone. "Tajemství, tajemství nejsou zábavná, pokud je nesdílíte s každým."
Měl štěstí. Vůbec ničemu jsem nerozuměla, takže Mata Hari ze mě nebude. Moje kamarádka Irma pro něj narychlo vymyslela přezdívku ředitel Černobylu. Přestože prý není vůbec radioaktivní! Černobyl mě tedy poprosil, zda bych mu mohla pomoct nakoupit nějaký nábytek a základy do jeho krásného bytu. Skvělé! S nadšením jsem svolila, neboť nejlépe se nakupuje s cizími penězi (i když to není přímo pro vás).
Ovšem já, holka z bývalého východního bloku, mám trochu jiné představy o nákupech a cenách. Takže jsem mu do elektronického nákupního košíku neustále přidávala co nejlevnější nábytek, který on pak během mého odchodu na WC vyhazoval a nahrazoval nábytkem s astronomickou cenovkou (měla jsem napsat s atomovou cenovkou, hihi).
Poznámka pro komentátora mých sloupků Jindra1956: Když se ti to nelíbí, tak to nečti, you white trash dingbat!
Ale zpět k nákupům. Dobrá, tak nábytek ať si Černobyl vybere sám. „Co ještě tak potřebuji?“ zamýšlel se. „Nejdůležitější je televize, hajzlpapír a kafe. A mikrovlnka, kdyby ti to kafe vystydlo.“ No, na mikrovlnce strávil asi hodinu. Jako chlapovi se mu zdálo, že všechny mají nedostatek knoflíků. Retro růžová navrhovaná mnou se mu také nelíbila. „Víš co?“ prohlásil po dlouhém neúspěšném mikrovlnném lovu, „dej mi tam zatím ty ostatní věci, které uznáš, že potřebuji, a já si tu mikrovlnku koupím později.“ A bylo. Hned mu v košíku přistál jednovrstvý toaletní papír, neznačkové rozpustné kafe a varná konvice za 10 dirhamů (asi 60 korun).
Černobyl měl velkou radost, že mu tak pěkně pomáhám, a já jsem zase byla spokojená, že jsem mohla přidávat věci do košíku a neplatit za ně. „Pomůžeš mi i příště?“ zeptal se. „Jasně a ráda!“ Tak přece jenom mám nějakou dobrou vlastnost: Pomáhám lidem! A ještě jim šetřím peníze! Dozajista ocení, že pak bude mít větší rozpočet na boty, kadeřníka a nehty! Zvláště bohatý ředitel atomové elektrárny. Ať si chlapec také užije! A tak jsem šla pomáhat i příští týden. Jen mi bylo divné, že na záchodě visí třívrstvý Kleenex a káva přistála z kávovaru Nespresso. To teda fakt nechápu.
