Minule jsem psala o irsko-rumunské svatbě v zaostalé vesnici, kam měl přijet můj bývalý manžel tvrdící, že náš neplatný oddací list přebíjí rozvodový certifikát, protože v oddacím listu není žádné rušící razítko a ani není přeškrtnutý. V rustikální restauraci omšelého rumunského hotelu jsem si tedy dala těsně před zavíračkou dvě piva Stella a napsala na whatsappovou skupinu mých tří kamarádek: Přijede můj ex, a protože je to vůl, budu ho všem představovat jako bratrance. Později se ukázalo, že jsem omylem napsala na skupinu všech svatebčanů (150 lidí).
V den obřadu H. přijel včas, bohužel však bez obleku, který zapomněl v taxíku. „Mám jít v šortkách, nebo si koupit nový kvádro?“ zeptal se bezradně na uvítanou. „Nový kvádro,“ řekla jsem nakvašeně a strčila ho do Uberu. Protože jsem nevěděla, jak tuto událost psychicky zpracovat, sešla jsem dolů do restaurace a objednala si Stellu. Dvě Stelly. No, dobře, tři. Když se „bratranec“ vrátil v novém obleku, byla jsem již značně pod parou. Stihli jsme autobus objednaný do kostela, a protože jsem byla v povznesené náladě, bavila jsem celý autobus Irů, kteří když nejsou opilí, jsou nudní. Cesta do kostela autobusem trvala neuvěřitelných čtyřicet pět minut, během kterých jsem se prostřízlivěla do stavu sebelítosti. V ortodoxním kostele jsem poté hlasitě vzlykala a na dotazy „Slzy štěstí?“ jsem odpovídala: „Umřu sama a opuštěná...“
Pak už mi to bylo jedno. Nikoho nezajímalo, že jsem hlasitě vykřikovala „Jsem dvakrát rozvedená a toto je můj bratranec!“ ani mé interpretativní tance do rytmu rumunských lidovek.
Na svatbě se zkáruje každý a pak si stejně nepamatuje, co se dělo. Bylo mi jasné, že dnes přepiju i H s jeho neplatným oddacím listem. U stolu jsem si vybrala Irku v červených šatech (dělá mi potíže poznávat tváře a lidi) a hned jí oznámila: „Ty mě budeš dneska hlídat, abych se neožrala do mrtva.“ „Jasně,“ řekla, „já jsem Deirdra.“ Náš pakt jsem oznámila irské nevěstě Marii, která se nechala slyšet, že Deirdra je tedy úplně neschopná hlídačka. Ano, nelhala. Deirdra mi neustále posílala nějaké panáky, která jsem pila jen proto, že mi barevně ladily se šaty (světle tyrkysová), a posléze usnula v květináči. Ex mě aktivně pozval na romantickou procházku kolem řeky, kde mě komáři doslova a do písmene rozštípali na sr****y. Ale bylo to hezké gesto. V opilosti jsem na něj přestala být tak agresivní, a dokonce jsem projevila dobrou vůli tak, že jsem odstřihla trapnou visačku na jeho novém saku.
Takže nakonec vše dopadlo dobře až na to, že mi druhý den bylo špatně. Proto na žádnou další svatbu už nepůjdu. Příště pro změnu na pohřeb.
