Výchova, nebo šikana?

Dobrý den, pane doktore,

velice by mne zajímal Váš názor na výchovu dětí. Stejně jako v mnoha rodinách se i my s manželem zcela zásadně rozcházíme v otázce volného času a jak s ním dítko naloží. Náš syn je úplně normální třináctiletý kluk se spoustou zájmů. Tři dny z týdne chodí do fotbalu, škola, dva dny z týdne judo a kamarádi, na které už moc času nemá. Tady je ten kámen úrazu. Do juda chodí tři roky kvůli manželovi. Teď půjde do osmé třídy a do juda už chodit nechce. Já si myslím, že „osmák“ má právo si rozhodnout, co ve svém volném čase bude dělat. Judo je pro něj trest, a ne relax, jak mu stále podsouvá manžel. Manžel všechny synovy argumenty, prosby a přání zcela ignoruje. NE, budeš chodit do juda a tečka. Já jsem z této situace nešťastná a naprosto bezradná. Třetí rok poslouchám nářky svého syna a následně tvrdost slov mého manžela, jenž ho přece vede ke sportu. Zlatou střední cestu se v tomto případě nedaří najít. Mně už to připomíná až šikanu, a ne tu správnou podporu a výchovu rodičů. Jsem opravdu zvědavá na Váš názor, protože velmi často se v názorech shodujeme. Přeji Vám krásné, slunečné a odpočinkové léto.