Začnu osobní vzpomínkou. Poprvé jsem Vltavu slyšel až na jaře roku 1993 v pražské Malostranské besedě. Byl jsem na lovu potenciálních autorů pořadu Česká soda a našel tu Petra Čtvrtníčka. Byl to dvakrát šťastný večer – Petrovi začal velký příběh a já objevil kapelu, kterou jsem už nepřestal sledovat. Bavil mě svět vedoucího souboru ROBERTA NEBŘENSKÉHO, jenž vyslovoval bláznivé nonsensy i silné poetické obrazy s tváří vážného dítěte, což bylo logické, neboť „když se zajíc zamiluje do kozy“ (vzpomínáte?), to přece musíte vědět.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
