Vyhodím vás do vzduchu

„Tady končí legrace“ je už od dětství jedna z mých nejméně oblíbených vět. Slyšel jsem ji mnohokrát, zejména od učitelů a rodičů, ale i neznámých lidí. Později, v dospělém věku, ještě od svých šéfredaktorů. Nikdy jsem jí moc nerozuměl, protože byla obvykle vyřčena v momentě, kterému žádná legrace nepředcházela. Tedy nemohla ani skončit. Ale vysvětlujte to lidem, kteří toho o legraci mnoho nevědí.