Od dětství mám malý problém. Jsem sentimentální. Projevuje se to hlavně při poslechu hudby. Emocionální prožitek klasické hudby od Bacha po Janáčka u mne doprovázejí nezadržitelně kanoucí slzy. Mám už „svoje“ skladby, které zabírají takřka stoprocentně. V sále jsem zpravidla jediný, kdo brečí. Ne ze smutku, ale z krásy! Jinak všechny životní problémy (a že jich bylo!) řeším zcela racionálně a bez větších emocí, žádné jiné psychické problémy nemám. Otázka zní: Dá se s tím něco dělat? Dá se sentiment nějak „otužovat“? A. RUDEK, BRNO
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
