Není vždycky úplně zřejmé, proč se některým filmům podaří nezestárnout. I jiné filmy z doby svého vzniku mají stejnou cenu, někdy i větší počet řádků ve slovnících, ale přesto postrádají něco těžko postižitelného: živost, původní elán, drajv. Mohu se jen pokusit o vysvětlení, jak se tento vzácný, až podezřele "protipřírodní" úkaz mohl vyvést právě francouzskému režiséru Jeanovi-Luku Godardovi ve filmu U KONCE S DECHEM (Au bout de souffle, 1959). Myslím, že nejde o příliš osobní pocit, o výraz mého diváckého staromilství. Přesvědčil jsem se o tom nedávno, když jsem tento film promítl asi třiceti maturantům. Skoro jsem žasl, s jakým samozřejmým entuziasmem Godardův snímek přijali. Ten film prostě pořád "chutná".
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
