Nevyžádané umění
Nevyžádaná pošta je čím dál tím větší problém. Na tom se shodnou snad všichni dnešní uživatelé internetu. Trávit první hodinu u počítače mazáním nesmyslných reklam (například autor tohoto textu dostává už několik let - z různých adres - reklamu na izraelské plynové masky) nikoho nebaví. A co teprve, když schránku nevybíráte několik dnů…
Nevyžádaná pošta je čím dál tím větší problém. Na tom se shodnou snad všichni dnešní uživatelé internetu. Trávit první hodinu u počítače mazáním nesmyslných reklam (například autor tohoto textu dostává už několik let - z různých adres -reklamu na izraelské plynové masky) nikoho nebaví. A co teprve, když schránku nevybíráte několik dnů …
Někdo nadává a jiný si z té hodinky udělá kreativní rozcvičku. A protože se tenhle problém opakuje každé ráno, znovu a znovu, pořád dokola, a protože opakováním se člověk učí, stávají se z lidí trávících každé ráno u počítače dost často mrzouti, ale občas také umělci.
Tristero je velmi nápaditý projekt pro všechny, kdo dostávají spam a junk a všimli si, že tahle „nevyžádaná“ ranní otrava je vlastně zajímavé médium, nová forma komunikace, či chcete-li komunikačního teroru. Původně vzniklo Tristero jako otevřená platforma, do které se mohl se svým artefaktem vzniklým či komentující nevyžádanou poštu a reklamu přihlásit kdokoli. Dnes je to spíš uzavřená galerie několika umělců. A najdete tu skutečně nadějné představitele net. artu.
Jedním z nich je například Michael Landy. Čtyřicetiletý Londýňan působil na konci osmdesátých let ve skupině Freeze, prosazovat se začal v devadesátých letech a dnes má za sebou například instalaci Semi-detached v prestižní galerii Tate. Landyho internetové díla byla pouze pro „předplatitele“ – registrované uživatele, kterým Landy zasílal vlastní „junk“ a zároveň pečlivě zapisoval statistiky o tom, co se děje v jeho mailové schránce. Výsledek je zábavný a inspirující.
Najdete tu také 3D vesmír vectorů od Simona Biggse experimentujícího s flashem a čistě designovou hříčku – vesmír abstraktního digitálního materiálu- Shino Fukuhari, který se dostal do širšího podvědomí projektem Biopresence zabývající se biotechnologií. A je tu i skvělá Jacqueline Donachie, které připadaly reklamní vizuály jako přece jen velký hnus a tak „recyklovala“ zvuky a na Tristeru si můžete stáhnou empétrojky s výsledkem. Uvidíte.
Nemá cenu nadávat na něco, co těžko ovlivníte ať už se zákonem, nebo bez něj. Dá se na to ale dívat i jinak. Na Tristeru ukazují jak.
















