V Lipsku

"Přístup německých spolužáků k nám se lišil podle jejich rozhledu," vzpomíná Eliška Stehlíková (23) na půlroční studium v Lipsku. "Většina nás považovala za sobě rovné, asi díky podobné minulosti z dob NDR. Znali Karla Gotta i Nemocnici na kraji města, od rodičů věděli o frontách na banány a zakázané muzice. Někteří však dodnes žijí s pocitem, že jsme zaostalá a nevzdělaná země. Občas jsem musela kolegům vysokoškolákům odpovídat i na otázky, jestli už u nás máme Internet a elektronické pokladny v obchodech."