Dročkaři v Kafkově městě

Dročkaři v Kafkově městě Zdroj: Šulová Kateřina

Praha má moc taxíků
Demonstrující taxikáři zatarasili  8. února pražskou magistrálu. Pražany jedoucí do práce si vzali jako rukojmí.
Zablokovaná magistrála
Taxikáři protestují proti Uberu. Moc jim to nejde.
4
Fotogalerie

Praha má moc taxíků, budou další demonstrace

Pražská taxislužba. Věc proslulá světově skoro jako orloj.Dlouhodobě neřešený, podle mnohých neřešitelný problém hlavního města se teď ještě zkomplikuje (nebo naopak hodně zjednoduší) nástupem nových technologií. Před několika dny to pocítila zatarasená pražská magistrála a vytočení řidiči sunoucí se kolem demonstrujících taxikářů do práce.

Nikdo, kdo někdy jel v Praze taxíkem, pravděpodobně neušel alespoň jednou za čas lamentování řidiče nad tím, jak těžké je taxikářské živobytí a jak složité je se uživit. Pokud jste minulé pondělí jeli dopoledne po pražské magistrále, mohli jste dokonce tutéž stížnost vidět zhmotněnou přímo v podobě blokády magistrály partou ne zrovna sympaticky vyhlížejících taxikářů. Jistě, takový protest nebyl nic výjimečného – podobný zažila Praha už v roce 1994 a další následovaly. Pří pohledu na „demonstranty“ a jejich auta přitom muselo občas leckoho napadnout, že taxikáře může v Praze dělat prakticky každý. Což je samozřejmě pravda. A paradoxně jedna z příčin podobných protestů.

Příliš mnoho taxikářů

Ve městě, kde se stále může za taxikáře beztrestně vydávat někdo jako Zdeněk Ponert (pro Nepražáky – šílenec, který na svém voze střídavě vozí paranoidní politická prohlášení a reprobedny vyhrávající husitské chorály), stačí mít pro výkon taxislužby naprosto minimální profesionální předpoklady. Jen pro představu.

V září loňského roku bylo v Praze evidováno 6281 řidičů taxislužby, což je číslo, které narostlo proti poslednímu sčítání skoro o deset procent. Aut je evidováno méně, necelých pět tisíc. Při přepočtu na obyvatele dojdete k číslu, které je vyšší, než je číslo běžné v jiných evropských metropolích. Mimochodem – těch protestujících taxikářů na magistrále bylo nějakých dvě stě. To jen pro kontext toho, jak masové ty protesty vlastně byly.

Jejich svolavatel, Asociace koncesionářů v taxislužbě, jedna z několika organizací, která tvrdí, že zastupuje zájmy taxikářů, vede s magistrátem dlouhodobě boj o uvolnění cen jízdného. Právě to je samozřejmě hlavním předmětem sváru. Na rozdíl třeba od Londýna není pražská taxislužba oficiální součástí systému veřejné dopravy. Magistrát tedy nemá možnost ji nijak omezovat a korigovat kromě určování maximální ceny a tlaku na lepší kvalitu služeb. „Praha nechce ani nemůže zrušit ustanovení o maximální ceně. Její zrušení by vedlo k tomu, že bychom legalizovali takzvané stokorunové taxikáře,“ tvrdí primátorka Adriana Krnáčová.

Z pohledu občana Prahy to má logiku. Nikdo nechce ve dvě ráno nasednout po pár pivech a panácích do taxíku, aby zjistil, že ho cesta kolem pěti bloků stojí tolik, kolik by dal za útratu pro celou hospodu a hotelový pokoj na noc k tomu, jen proto, že taxikář měl zrovna dojem, že ten den nevydělal dost. Což se samozřejmě velmi dobře může stát. Stačí se zamyslet nad výše uvedenými čísly o počtu taxikářů na počet obyvatel a spojit si to s faktem, že mnoho z nich se za volantem svých aut pořád neprobralo z komunistické a později raně devadesátkové iluze o taxikáři jako příslušníku vyšší společenské třídy s mercedesem a vilou na předměstí. A mnoho lidí má naopak dojem, že když vůbec nic neumí, stačí mít řidičák, navigaci a můžou vyrazit vydělávat velké peníze.

Více se dočtete v novém čísle Reflexu, které je v prodeji od čtvrtka 18. února.