Ve svém nedávném rozhovoru rumunský premiér Victor Ponta rozdupal „evropský sen“ svých voličů když prohlásil, že podporuje iniciativu Davida Camerona ohledně omezení přístupu rumunských emigrantů k trhu práce a k sociálním garancím.
Britská vláda soudí, že společnost je již unavena přílivem levné pracovní síly a rozličných „konzumentů sociálních dávek“ z Východní Evropy. V lednu 2014 vyprší dočasná omezení, která Velká Británie zavedla ve vztahu k občanům Bulharska a Rumunska. Strach z toho, že další vlna migrantů zlikviduje britský systém sociálních dávek, začal hrát v britské politice významnou roli. Princip rovnosti občanů všech členských zemí EU zakazuje diskriminaci v oblasti přístupu k trhu práce a sociálním garancím. Dokud evropská ekonomika rostla, tak to nikomu nevadilo. V době recese se přítomnost bulharských, rumunských, polských a dalších gastarbeiterů stala nežádoucím břemenem pro trh práce a pro systém sociálního pojištění. Britský premiér oznámil, že pravidla získání sociálních dávek budou pro Brity a pro „ostatní Evropany“ odlišná. Současně přišel ještě s revoluční iniciativou: garance svobodného pohybu a svobodného přístupu k trhu práce pro všechny občany EU „je třeba adaptovat k novým reáliím“ – tedy je zrušit.
Byli jsme vydíráni
Autor Valentin Myndrešesku podrobil především přístup Británie zdrcující kritice. Na serveru Hlas Ruska píše: „Zdálo by se, že pro Victora Pontu a další východoevropské politiky nastal okamžik připomenout západnímu establishmentu tu cenu, kterou Rumunsko zaplatilo za sen o tom, aby její občané mohly jako gastarbeiteři pracovat ve „skutečné Evropě“. Konkrétně Britům by bylo možné připomenout to, že Tony Blair donutil Rumunsko pomocí vydírání a hrozeb prodat svůj největší metalurgický kombinát jednomu ze sponzorů volební kampaně labouristů. Šlo by si také vzpomenout na to, že z peněz, které Británie utržila při prodeji dvou starých fregat Rumunsku, které se hodí leda do šrotu, by bylo možné vyplácet příspěvky tisícům rumunských pracovním migrantům po mnoho let. Šlo by také připomenout to, že pozemky, které vlastní princ Charles v Transylvánii, také byly součástí ceny za „jízdenku do Evropy“, o které tak snili rumunští voliči.“
Podle autora se „Velký rumunský evropský sen“ ukázal být jen velkým evropským podvodem. Domnívá se, že země jako Rumunsko, Bulharsko, nebo Polsko jsou příliš slabé, aby se mohly bránit. Aby odešly, na to jim chybí odvaha.
V každém případě je jisté, že klub bez rovného členství a práv, ale se stejnými povinnostmi ztratí dost na své přitažlivosti.
