Terazky som majorom! Konfrontační rozhovor s jezevcem, z něhož se stal aligátor | Reflex.cz
reklama
nahoru

Terazky som majorom! Konfrontační rozhovor s jezevcem, z něhož se stal aligátor

Petr Kolář, Jaroslav Plesl4. února 2013 • 06:00
Terazky som majorom! Konfrontační rozhovor s jezevcem, z něhož se stal aligátor
foto: Stanislav Krupař

Redaktoři Reflexu zpovídali nově zvoleného prezidenta Miloše Zemana. A nástupce Václava Klause byl ve formě. V diskusi nebyl ochoten přepustit ani milimetr prostoru, kličkoval, ale občas si udělal i místo na smeč. Tradičně to schytali hlupáci, ale schytal to i Zemanův dlouholetý přítel Miroslav Šlouf. A párkrát jsme to schytali i my. Aligátor je při chuti.

reklama

Co jste říkal výroku Václava Klause, který po vašem vítězství prohlásil, že konečně zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí?

Bral jsem to jako hezký bonmot a každý bonmot musí mít racionální základ. V některých případech se ta nenávist opravdu projevovala, například když Slávku Jandákovi pomalovali dveře od garáže. A teď jsem se dozvěděl, že mně pomalovali plot. Jestliže někdo nedokáže unést svou prohru, tak si myslím, že zbytková nenávist tam asi opravdu je. A to je špatně.

 

Je dobré tuto nenávist jitřit odkazem na výrok Václava Havla, který pro spoustu lidí symbolizuje něco úplně jiného?

To je návodná otázka, pane redaktore. Profesionál by se na to zeptal Václava Klause a jenom amatér se ptá mě.

 

Jasně, na to jsme zvyklí. Ale když už jsme u Václava Klause, řekněte nám, jestli jeho podpora vaší kandidatuře nebyla v určitých fázích kampaně spíš kontraproduktivní. Třeba po vyhlášení amnestie?

S amnestií jsem samozřejmě zásadně nesouhlasil. Článek dvě jsem označil za zločin, a to veřejně. Jinak si vážím podpory každé výrazné osobnosti, byť s jejími názory – což v případě Václava Klause platí dvojnásob – velmi často a dlouhodobě nesouhlasím. Ale koneckonců to, že jsem vyhrál zhruba o deset procent, svědčí o tom, že ty faktory byly víceré a že to nebylo jenom na podpoře jedné osobnosti.

 

Mimochodem, o čem jste se spolu bavili po vyhlášení výsledků?

Václav Klaus mně volal z Latinské Ameriky a v podstatě mi jenom blahopřál. Byl to asi minutový rozhovor.

 

Poděkoval jste mu za podporu?

No samozřejmě že ano. Jako všem, kteří mě podpořili, to znamená příslušným miliónům voličů.

 

 

Ale stejně: nemohla být jeho podpora nebo třeba podpora vyjádřená jeho synem v určité chvíli kontraproduktivní?

Na tuto otázku jsem odpověděl před dvěma minutami, pane redaktore. Vy se učíte? Nebo teprve začínáte?

 

Dobře, tak jinak. Syn Václava Klause si krátce před volbami v korespondenci s vydavatelstvím Mafra udělal legraci z toho, jak váš soupeř zpíval českou hymnu. Mohla tato aférka sehrát v kampani nějakou roli?

Myslím, že sehrála zcela zanedbatelnou roli. Já jsem panu Schwarzenbergovi docela přátelsky říkal, že mi moji rakouští přátelé říkali, jak mu nerozumějí, ani když mluví německy. Oba jsme se tomu zasmáli a já to bral jako přátelský šťouchanec. S důrazem na to adjektivum.

 

Kterého ze všech kandidátů – včetně pana Okamury – jste považoval za nejnebezpečnějšího soupeře?

Víte, já se přiznávám, že za nebezpečnějšího jsem pokládal Jana Fischera. A to z toho důvodu, že za prvé nebyl spojen s touto vládou, na rozdíl od pana Schwarzenberga. A za druhé, protože byl tak trochu neutrální, politicky nevyhraněný kandidát, ho mohli volit i někteří sociální demokraté. To v případě pana Schwarzenberga víceméně neplatilo.

 

 

Neměl jste obavu, že byste se ve finále mohl střetnout s panem Dienstbierem?

Myslím, že zdaleka neměl takovou podporu. Já bych vám citoval jihočeského hejtmana Jiřího Zimolu, který veřejně prohlásil: Kdyby ze sociální demokracie byli vyloučeni všichni příznivci Miloše Zemana, což nedávno navrhoval Lubomír Zaorálek, tak by se ČSSD smrskla na stranu podobnou LIDEM. Konec citátu. A protože si myslím, že tento názor není ojedinělý, tak se domnívám, že nebyl důvod předpokládat, že sociální demokraté ve většině případů – což se také stalo – nedají hlasy svému bývalému dlouholetému předsedovi.

 

Především díky dění na sociálních sítích jste si vysloužil nálepku „burana, který na Hrad nepřijede na koni, ale na praseti“, na prezidentské standartě prý budou vidle a tak dále. Jak se této nálepky chcete zbavit?

Vůbec ne. Myslím, že ti, kdo podobné nálepky používají, vypovídají sami o sobě. A víte, že jsem vždy pohrdal hlupáky. Lidi tohoto typu i nadále pokládám za hlupáky.

 

Takže pro vás bude důležitější být prezidentem těch 2,7 miliónu lidí, kteří volili vás, než 2,2 miliónu lidí, kteří volili protikandidáta?

Ne. Jasně jsem řekl, že chci být prezidentem dolních deseti miliónů, a to bez ohledu na to, jestli někdo volil ve druhém kole pana Schwarzenberga, nebo mě.

 

Jak toho chcete docílit? I vaše výroky jsou od včerejška docela polarizační.

Jako například?

 

Třeba když říkáte, že pohrdáte hlupáky. Myslím, že řada lidí, kteří to hodili Karlu Schwarzenbergovi, to oprávněně může vztáhnout na sebe.

To mohou vztahovat na sebe pouze ti, kdo mluví o buranovi a o vidlích. Zdaleka jsem to nevztahoval na příznivce Karla Schwarzenberga. Mimochodem, kdyby někdo pomaloval garáž nějakého příznivce Karla Schwarzenberga, tak bych se ho zastal stejně, jako se teď zastávám Vítězslava Jandáka.

 

Další věc, která zaznívala z tábora vašich oponentů, bylo neustálé upozorňování na to, že neříkáte pravdu. Několikrát jste byl přistižen při tom, že vaše tvrzení nebylo opřené o realitu. Co budete dělat pro to, abyste se zbavil nálepky lháře?

Pokusím se to vysvětit. Když jsem se například odvolával na Britské listy, bylo tam skutečně publikováno prohlášení mluvčího Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Tam se říkalo, že zvolení Karla Schwarzenberga by otevřelo cestu k navrácení majetku sudetských Němců a k navrácení občanství. Ale dopustil jsem se chyby, kterou přiznávám. Když jsem viděl, že je to prohlášení mluvčího Sudetoněmeckého landsmanšaftu, tak mě okamžitě napadl Bernd Posselt, protože žádného jiného mluvčího neznám. A ono to bylo prohlášení mluvčího Sudetoněmeckého lands­manšaftu, ale rakouského. To byla nepřesnost, ale určitě ne záměrná lež. Nehledě na to, že zrovna teď mi předchozí návštěva – ale to nemám ověřeno – říkala, že Bernd Posselt něco podobného prohlásil v internetové verzi listu Die Welt.

 

Ale …

A dovolte mi, abych uvedl ještě dva příklady opačných lží. V deníku Metro byl publikován můj údajný dopis s mým údajným podpisem, kde se zastávám Prahy ve věci rozpočtového určení daní. Konstatuji, že jsem v životě takový dopis nepublikoval a že tento dopis je evidentní falzifikát. A konečně za třetí: profesor Franz prohlásil, že volil mezi prasečí a ptačí chřipkou. Já jsem telefonicky mluvil s profesorem Franzem, který říkal, že nikdy nic  takového neprohlásil, a tuším, že to byly Lidové noviny, jež tuto lež publikovaly. Takže jak vidíte, ve volební kampani se občas podpásovky používaly. Na druhé straně už jsem včera řekl, že skončil souboj Sparty a Slavie, teď musíme oba hrát za národní mužstvo.

 

Reflex 05 obálka

Velký rozhovor s Milošem Zemanem najdete v Reflexu č. 5/2013, který vyšel 31. ledna.


 

 

Petr Kolář, Jaroslav Plesl


Klíčová slova: rxrxpetrkolarjaroslavplesl



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama