Jak komunikovat se synem, jehož nová dívka má tucet piercingů na obličeji - o barvě vlasů nemluvě | Reflex.cz
reklama
nahoru
Steve Fisher, Američan v Praze

Jak komunikovat se synem, jehož nová dívka má tucet piercingů na obličeji - o barvě vlasů nemluvě

Steve Fisher4. května 2012 • 06:00
Jak komunikovat se synem, jehož nová dívka má tucet piercingů na obličeji - o barvě vlasů nemluvě
Syn
• foto: 
Marek Douša
reklama

Milý synku,

píšu Ti, abych Ti sdělil, že Tvá matka a já jsme dnes dostali Tvůj dopis. Chci Ti poděkovat za to, že sis našel čas a napsal nám pár řádků, jak se máš. Vždycky jsme rádi, když se ozveš, i když si jen napíšeš o peníze anebo – jako v Tvém minulém dopise – nám oznámíš, že jsme „příšerní a že s námi už v životě nepromluvíš ani slovo“.

 

To je zajisté pozoruhodné stanovisko. Ale dřív, než na ně zareaguji, jsem Ti chtěl říct, jak hrozně Tvou matku a mě mrzí, co se stalo během Tvé poslední návštěvy, když jsi nám přivezl ukázat svou novou snoubenku – Apolenku.

 

Tvoje matka se chce omluvit zejména za to, jak hrozně vyjekla, když otevřela dveře a poprvé Apolenu uviděla. Musíš pochopit, že matka byla skutečně hrozně nervózní a chtěla udělat napoprvé ten nejlepší dojem. Myslím, že se jen polekala, protože ještě v životě neviděla někoho s takovou barvou vlasů nebo – abych byl přesnější – s tolika barvami vlasů.

 

Apolenin účes byl pro nás taky trochu překvapením, ale možná jen neměla čas si vlasy po letu učesat. Tvoje matka si myslela, jestli snad Apolena neměla za letu hlavu z okénka venku, ale já ji ujistil, že to není možné.

 

Tvoje matka mě taky požádala, abych Ti vysvětlil, proč tak dlouho ze sebe nedokázala vypravit ani slovo, když otevřela dveře. Počítala totiž všechny ty piercingy, co má Apolena v uších, v nose, obočí, ve rtech a v jazyku. Matka si myslí, že jich je patnáct, ale já ji uklidnil, že jsem jich napočítal jen dvanáct. Dej nám, prosím, vědět, kdo z nás dvou se strefil.

 

Škoda žes nám předem nenapsal, že Apolena nejí maso a že i Ty ses dal na vegetariánství. Tvoje matka by Vám s radostí připravila salát nebo omeletu místo té zabijačkové polévky a pečeného vepřového kolena, které pro Vás celý den kuchtila, protože to vždycky bylo Tvé zamilované jídlo.

 

Je podivné, že Apolena omdlela, jen co ucítila pouhý závan vůně z naší kuchyně. Na druhou stranu bylo štěstí, že padla na mě a že jsem ji zachytil, ještě než se praštila o podlahu. Řekni jí, prosím, ať si nic nedělá z toho, že mi zničila svetr. Byl jsem rád, že se nám nakonec podařilo vymotat všechny ty její piercingy, co se mi do svetru zapletly.

 

Na rozdíl od Tvého tvrzení v dopise se Tvoje matka a já nedomníváme, že Tvé rozhodnutí stát se vegetariánem je „směšné“. Ve skutečnosti si Tě za to vážíme. Vždyť i někteří slavní lidé minulosti, jako třeba Platón, Leonardo da Vinci a Albert Einstein, byli vegetariáni.

 

Jen jsme si tak říkali, jestli i tihle věhlasní mužové obviňovali své nevegetariánské rodiče z toho, že jsou „krví posedlí, masožraví divoši, co stále ještě žijí v době kamenné“. A pokud ano, vsadím se, že jim jejich rodiče každý měsíc neposílali peníze na činži. K tomuto bodu ještě dovětek: Vím, že si myslíš, že Tvoje matka a já jsme moc na peníze. Nebo se to alespoň tak zdá z poznámky v Tvém dopise, že jsme „sobečtí materialisté, zotročení hrubiánským jhem nemilosrdných kapitalistických dogmat“.

 

I když je pravda, jak píšeš ve svém dopise, že Tvoje matka a já dáváme velmi málo na charitu, faktem je, že nám z našich úspor už moc na rozhazování nezbývá. Zvlášť když jsme loni v létě financovali Tvou „duchovní pouť“ do Nepálu a následnou léčbu opiové závislosti. Jsme moc rádi, že ses osobně setkal s dalajlamou. Škoda žes nevzal Apolenu s sebou. Někde jsem četl, že má dalajlama vynikající smysl pro humor.

 

Nakonec bych Ti chtěl říct, jak je Tvé matce i mně moc líto, když jsme se v Tvém dopise dočetli, že po návštěvě u nás Apolena zrušila Vaše zasnoubení. Doufám, že jsi v pořádku, a věřím, že to rozhodnutí nemá nic společného s Apoleniným pobytem u nás.

 

Skutečně jsme se ze všech sil snažili, aby se u nás cítila jako doma. Zvlášť Tvoje matka, jež vždycky vyběhla z pokoje, dřív než začala hystericky plakat při myšlence, že si její synáček vezme někoho, kdo podle ní vypadá jako „dívka, která poděsila dívku s vytetovaným drakem“.

 

I když, jak píšeš, jsme Tvoje matka a já „příšerní a už s námi v životě nepromluvíš ani slovo“, v dopise přikládám nějaké peníze, o něž sis psal, a pár korun navíc na Tvou příští cestu domů.

 

A buď tak laskav a vezmi tu svou novou islandskou „přítelkyni“ Hrafnhildur s sebou. Už se jí nemůžeme dočkat!

 

S láskou táta

 



Klíčová slova: rxrxstevefisherdopisy



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama