nahoru

Má být soud s Andersem Breivikem veřejný?

Dušan Šrámek, Petr Franc26. dubna 2012 • 00:15
Breivik
Breivik
• foto: 
Profimedia.cz

V Norsku v těchto dnech a týdnech probíhá  soudní přelíčení s masovým vrahem Andersem Breivikem. Je správné, že proces veřejný, nebo nikoliv?

Dušan Šrámek
ANO: NESMÍME MÍT STRACH Z MYŠLENEK

Těžko lze rozdávat knížecí rady do kulturně sice blízkého, leč odlišného prostoru. Některé detaily procesu u norského soudu bychom na našem justičním dvorečku těžko vydýchávali – rytířské podání ruky mezi státním zástupcem a sprostým obžalovaným určitě.

 

I přes ony drobné formální odlišnosti jsem ale přesvědčen, že každý proces by měl být z principu veřejný. Nejde jenom o to, že na principu veřejného přelíčení je postaveno moderní trestní právo – opakem je kabinetní justice. Jistě, existují i pádné důvody, proč v konkrétních případech veřejné projednávání omezit. V případě, že dojde k projednávání utajovaných skutečností, nebo tehdy, pokud by byla dotčena práva osob na ochranu soukromí. To může v Breivikově případu skutečně nastat – veřejnost by se například neměla hrabat v podrobnostech líčících zranění některé z přeživších obětí hromadného vraždění. Toť vše – žádný jiný důvod k vyloučení veřejnosti neexistuje.

 

Jistě – Breivik zatím beze zbytku využil a ještě využije jakoukoli možnost k hlásání svých názorů. Trochu to připomíná extempore bulharského komunisty Dimitrova před lipským soudem po požáru Říšského sněmu. V situaci, kdy ospravedlnění ze spáchání hrůzného činu a snaha jej legitimizovat jsou jeho jedinou možnou obranou, se nelze takovému způsobu obhajoby divit. Kam až může zajít, o tom nechť rozhodne soudce.

 

Volání po neveřejnosti procesu není motivováno samotným hlásáním vrahových názorů, ale formou, kterou zvolil. Jistě by nezaznělo, kdyby na lavici obžalovaných sedělo pako neschopné sesmolit jednoduchou větu, jež by se veřejně diskreditovalo samo. Tak jednoduché to ale není. Na lavici obžalovaných sedí vysoce inteligentní a sečtělý člověk, schopný té nejsofistikovanější a zdánlivě nejlogičtější argumentace. Snaha Breivika umlčet je motivována obyčejným strachem. Strachem ze zmatku, který svou chladnou argumentací zanechává v hlavách mnohých, pro něž je sice neodpustitelný čin, ale kteří jsou ochotni přemýšlet o premisách a pohnutkách, jež k němu vedly. Je to strach z nás samotných, ze znepokojujících myšlenek, k nimž nás vrah nutí. Tím, že zakážeme jejich šíření, ale ještě nezakážeme samotnou existenci.

 

 

 

Petr Franc
NE: PŘÍMÝ PŘENOS ŠKODÍ PROCESU

Ve světle norského soudu nabývá na aktuálnosti otázka diskutovaná i v české justici. Tedy zda umožnit televizní přenosy jednání soudu. Jakkoli se to může jevit jako vrcholné vyjádření zásady veřejnosti soudního jednání, nelze přehlédnout významné negativní dopady.

 

Obžalovaný Breivik totiž není zdaleka jediným pachatelem závažné trestné činnosti, který za pohnutky svých zločinů označuje boj za jakýsi pseudonázor. Televizní přenos ze soudního jednání pak poskytne takovému psychopatickému extremistovi tribunu k propagování svých názorů, o jaké se mu nikdy ani nesnilo.

 

Čím jsou jeho zločiny a jejich následky hrůznější, tím větší vzbuzuje mediální zájem soudní proces, a tím tedy roste potenciální okruh diváků. Psychopatický jedinec s převráceným žebříčkem hodnot může páchat ty nejzvrhlejší zločiny jenom proto, aby vzbudil kýžený mediální zájem.

 

V trestním řízení, jež je ovládáno moderními demokratickými zásadami, rozhodně nelze omezovat právo obžalovaného na to, aby se mohl bez omezení vyjádřit k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k pohnutkám svého jednání. Rozhodně by se však soud neměl stát tribunou, odkud každý pachatel kriminálních deliktů může do miliónů domácností po celém světě hlásat názory směřující proti samé podstatě lidské civilizace.

 

Není to jediný negativní dopad televizního přenosu soudního jednání. Předně je třeba si uvědomit, že ne každé trestní řízení končí odsuzujícím rozsudkem a že medializace obžalovaného pak může mít pro jeho další život fatální důsledky, byť samotné trestní řízení skončí zprošťujícím rozhodnutím.

 

Přítomnost televizních kamer při soudním jednání často komplikuje zjišťování skutkového stavu. Pro vyslýchané jde o stresující faktor. Rovněž výpovědi vyslýchaných osob bývají vědomě či nevědomě ovlivněny předchozími důkazy, se kterými se tak vyslýchaní seznámí ještě před svou výpovědí. Ztrácí zde smysl ta ustanovení, jež zakazují přítomnost svědka v jednací síni před výpovědí, ztrácí smysl oddělený výslech obžalovaných.

 

Není současně žádný důvod k tomu, aby všechny osoby vystupující v soudním řízení byly vystaveny pozornosti televizních kamer. Jde o nepřiměřený zásah do jejich osobnostních práv.

 

Dušan Šrámek, Petr Franc


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,990
22,280
28,970
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře