Ať už si o internetovém pirátství myslíte cokoli, obrana proti němu je organizována striktně podle typu produktu. Boj proti nelegálnímu stahování softwaru do počítačů má pod palcem Business Software Alliance, která v Česku operuje přes prostředníky a proslula mimo jiné kontroverzními kampaněmi propagujícími udavačství. O lov filmových pirátů se stará agilní Česká protipirátská unie, jejíž ředitelka Markéta Prchalová a její lidé se čas od času dostanou do médií díky tomu, že předají policii nějakého uhrovatého studenta, který sdílel filmy ve velkém. Zájmy hudebních vydavatelů pak chrání v protipirátském boji právě IFPI, jež vedle toho stíhá ještě monitorovat český hudební trh.

V souvislosti s kontroverzí, kterou způsobilo poloutajené projednávání a pak pokoutní podepsání protipirátské smlouvy ACTA, tak nelze rozhovor začít jinak než otázkou:

Vy asi nemáte moc velkou radost z odporu proti smlouvě ACTA, že? Dokážete si jej vysvětlit?

To je komplikované. Bez ohledu na to, zda se ACTA podepíše v jednotlivých státech, nebo ne, na běžném životě občana České republiky se nic nezmění. Ale jsem trochu naštvaná, protože ACTA byla signál, který ty jednotlivé vlády, jež smlouvu podepsaly, daly. Signál ve smyslu „nás to zajímá“ nebo „my to chceme řešit a je to pro nás důležité“. To, že česká vláda pozastavila ratifkaci, bylo v tomhle ohledu trochu nečekané.

Vaše kolegyně Markéta Prchalová z ČPU se několikrát v novinách vyjádřila, že smlouva samotná je vlastně nedůležitá. A vy sama jste teď řekla, že nic nezmění. Zákony na potírání pirátství tu jsou. Proč tedy musela vzniknout ACTA, navíc prakticky v utajeném režimu, podepsaná někde pokoutně na druhé straně zeměkoule?

To, jak vznikla, bylo rozhodně nešťastné, s tím souhlasím. K samotné smlouvě … ACTA měla ze začátku daleko větší ambice. Měla do boje proti pirátství zapojit poskytovatele internetového připojení, měla jasně definovat odpovědnost provozovatelů stránek i uživatelů. Ale v rámci vyjednávání docházelo k nejrůznějším kompromisům, což je při jakémkoli vyjednávání logické. Mnoho lidí, kteří o ACTA mluví, často vychází ze starších verzí té smlouvy, jež neoficiálně unikly ven. Typický příklad je prohledávání notebooků na hranicích při hledání nelegálního softwaru. Momentálně v té smlouvě nic takového není. Takže mnoho povyku pro nic.

A vy osobně si myslíte, že tam ty vypadnuvší odstavce být měly?

Já si myslím, že něco je potřeba udělat, protože situace na internetu je neudržitelná – alespoň z pohledu držitelů autorských práv. Určitě si nemyslím, že by to zachránily kontroly počítačů na hranicích, ale třeba zapojení poskytovatelů internetového připojení do vymáhání autorských práv je jedna z cest. A rozhodně je potřeba stanovit odpovědnosti – musí být jasně dané, kdo je na internetu za co odpovědný. To je potřeba definovat a dořešit. Evropská unie bude teď revidovat směrnici o vymáhání práv k duševnímu vlastnictví, kde se všechno tohle má zohlednit. A to bude daleko důležitější než nějaká ACTA.

Fotografové, pozor! Čtvrtý ročník soutěže Akty X je tu. Přihlašujte své snímky

Amatérští i profesionální fotografové, pozor! Zahajujeme čtvrtý ročník jedné z nejpopulárnějších čtenářských soutěží časopisu Reflex - AKTY X 2012.

15.02.2012 - Reflex celý článek

Problém odpovědnosti poskytovatelů připojení je sám o sobě také kontroverzní záležitost. Podle mnoha lidí by to fakticky znamenalo cenzuru internetu, protože by bylo třeba permanentně kontrolovat, co kdo stahuje …

To neříkáte přesně. Tento záměr je podobný tomu, který už platí ve Francii, kde byl přijat ve formě kontroverzního zákona známého jako HADOPI. Idea je následující – já jako autor písničky zjistím, že z té a té IP adresy byla na internet nahrána moje skladba. A oslovím úřad (protože to je ve Francii, kde úřady milují, takže i na tohle zřídili jeden speciální), který majitele dané adresy upozorní na porušení zákona. Třeba tím, že mu s měsíčním vyúčtováním za internet pošle dopis: „Dobrý den, pane Nováku, z Vaší IP adresy byla toho a toho dne uploadována na internet ta a ta písnička. To, co děláte, je nelegální, napravte se.“ A pak ho úřad sleduje dalších šest měsíců s tím, že pokud se činnost opakuje, upozorní ho a teprve po třetím porušení ho předá soudu. Takže nikdo nechce monitorovat plošně provoz na internetu, to je nesmysl.

Celý rozhovor s Petrou Žikovskou čtěte v Reflexu č. 7/2012, který vyšel 16. února.