Dostat se do Ruska je pro Američana drahé a obtížné, říká ulítlý tanečník Matt Harding | Reflex.cz
reklama
nahoru

Dostat se do Ruska je pro Američana drahé a obtížné, říká ulítlý tanečník Matt Harding

Petr Vnouček28. října 2011 • 06:00
Dostat se do Ruska je pro Američana drahé a obtížné, říká ulítlý tanečník Matt Harding
foto: Tomáš Tesař

Proslavil se unikátními tanečními pohyby, které drtivá většina z nás umí jen do tří let věku. Matt Harding (35) pracoval jako vývojář videoher, ale v roce 2003 se rozhodl, že procestuje svět. Když zjistil, že má dar roztančit nejen sebe, ale i ostatní, začal natáčet svá slavná videa. Jmenují se Kde je, k čertu, Matt? a viděly je desítky miliónů lidí. Víc než mnohé hollywoodské filmy.

reklama

 

Matte, proč jste se „k čertu“ vrátil do Prahy? Jezdíte po celém světě a tady už jste byl...

Na prvním videu jsem tančil v Praze, ale sám. A protože mi pak hodně lidí z Česka psalo, zařadil jsem si Prahu znovu na seznam. Také jsem se doslechl o nějaké reklamě.

 

Tím pravděpodobně myslíte reklamu Aquily, která se „inspirovala“ vašimi videi. Reagoval jste na ni nějak?

Nemá to smysl. Nápad tancovat na různých místech si nemůžete patentovat. Pokud by použili můj obličej nebo hudbu, měli by problém. Ale psala mi spousta Čechů, které to naštvalo.

 

Po natočení posledního videa jste si dal dvouletou pauzu. Co jste mezitím dělal?

Odpočíval. Dvouleté cestování mě zmohlo. Vrátil jsem se domů, koupil si dům, odpočinul si a pak začal plánovat další video.

 

V původním videu tančíte na různých místech světa, buď sám, nebo s lidmi z těch končin. Místními lidmi na různých místech světa. Má vaše nové video jiný koncept?

Používám jiné taneční pohyby a objeví se v něm místa, kam jsem se během natáčení předchozích videí nemohl vydat, protože to sponzor nechtěl. Teď se zaměřuji na místa, která lidé považují za nebezpečná a nepřátelská, jako je například Afghánistán, Severní Korea, Pásmo Gazy nebo Saúdská Arábie. Jezdím po nich a snažím se přesvědčit lidi, aby dělali to samé jako jinde; tedy se smáli, tancovali, blbli… Přesvědčit je není těžké.

 

 

Původně jste se živil jako designér videoher. Dovedete si představit, že byste se ke svému řemeslu vrátil?

Herní design mě bavil, ale neuspokojoval mě tolik jako cestování. Navíc mám zpětnou vazbu, lidi mi píšou, že jim mé záběry dělají opravdovou radost. Zvyšuje se jejich zájem o cestování, otevírá se jim svět.

 

Co budete dělat, až připravované video dokončíte?

Přemýšlím jen o videu, které právě dělám.

 

Kdy bude hotové?

Doufám, že v únoru. Už na něm dělám rok a půl a mám zhruba osmdesát procent materiálu. Strávím ještě několik týdnů v Evropě a pak chci cestovat křížem krážem po světě a navštěvovat místa, která jsem minul.

 

Kam jste se zatím dostával nejhůř?

Dostat se do míst, která jsem považoval na nejnedostupnější, bylo ve skutečnosti snadné. Irák? Hračka. Jako Američan můžu vyrazit rovnou do Kurdistánu. Afghánistán? Levou zadní. Jen jsem si zařídil vízum. Severní Korea? Žádný problém. Stačilo přidat se k turistické skupině. Ale Rusko? Problém. Když jste Američan, dostat se do Ruska je dost obtížné a drahé. Stejně tak do Brazílie. Všechny země, kterým vstup do USA ztěžujeme my, nám oplácejí stejnou mincí.

 

Jak dlouho v navštívených zemích zůstáváte?

Nejsem na dovolené, takže se už nesoustředím na to, abych viděl ze světa co nejvíc. Navíc mám doma pětiměsíčního syna, takže jsem se ženou udělal dohodu. Vždycky, když se vydám na cestu, snažím se navštívit co nejvíc míst za co nejkratší čas.

 

Někdy mám pocit, že je až moc jednoduché popsat, jaké poselství vaše videa nesou. Narazil jste někdy na nějakou špatnou interpretaci?

Jedna mě rozčiluje. Čas od času se setkávám s Američany, kteří mi říkají něco v následujícím smyslu: „Viděl jsem vaše video a připomnělo mi to, jaké máme štěstí, že žijeme v Americe, kde je každý v bezpečí a kde má každý hodně peněz.“ To je přesně ten přístup, který se snažím změnit. Mnozí Američané mají pocit, že lidé, kteří žijí někde jinde, jsou odlišní a potřebují pomoc.

 

Při natáčení prvního videa jste neměl žádný obchodní model. Druhé video sponzoroval výrobce žvýkaček Stride. Jak se zaplatí to nejnovější?

Marketing na internetu se během posledních pěti let hodně změnil. Dnes má každá společnost vlastní sekci, v níž pracují experti na virální videa. Zároveň se ale objevily nové příležitosti. Proto už nepotřebuji žádného sponzora, přes YouTube mohu ke svým videím prodávat reklamní prostor. Přestože nevydělám tolik peněz, jako mi dával sponzor, jsem svobodnější, a navíc mi zůstanou autorská práva.

 

 

Vaše záběry viděly už desítky milionů lidí. Jak se vyrovnáváte se slávou?

Internetovou slávu máte pod kontrolou. Filmové hvězdy takové štěstí nemají. Kdykoli George Cloo ney vyrazí na procházku, každý ho pozná a on s tím nic nemůže udělat. Pokud nezačnu dělat tohle (Matt Harding předvede svůj tanec), nikdo mě na ulici nepozná.

 

Vraťme se k cestování. Jak ho snášíte? Nevadí vám střídat časová pásma?

Nejsem dobrý tanečník, nejsem dobrý filmař a existuje řada dalších věcí, které mi nejdou. Kdybych měl ale nějakou superschopnost, byla by to určitě odolnost proti jet lagu. Nemám s tím žádný problém, usnu kdykoli a kdekoli.

 

Jaký je rozdíl mezi současným Mattem a tím Mattem, který v roce 2005 právě dokončil své první video?

Deset kilo. (smích)

 

A po psychické stránce?

Cestování člověka mění podobně jako dospívání. Po opuštění domova zvolna zjišťujete, čeho všeho jste schopní. Když opustíte rutinu a pohodlí, zjistíte, že dokážete víc, než když jen každodenně docházíte do práce. Naučíte se důvěřovat lidem, stane se z vás uvolněnější člověk. Také jsem zjistil, že ať se stane cokoli, dokážu to zvládnout.

 

Setkal jste se jako Američan na cestách s nějakými předsudky? S přístupem typu „on je bohatý, pojďme ho oškubat“?

V zemích, které mají zkorumpovanou vládu a obyvatelé nenávidí vlastní politiky, lidé kupodivu lépe chápou rozdíl mezi vládou a lidem. Pokud tedy mají problém s Američany, může za to většinou George Bush nebo někdo podobný. Ohromuje mě, jak moc může záležet na jednom člověku. Prezident má mnoho rolí, ale především je to zástupce země. Právě na něm závisí, co si o jeho zemi celý svět myslí.

 

Jak se to změnilo po nástupu Obamy?

Zásadně. Na světě pomalu nenajdete dva odlišnější lidi, než je Bush a Obama. Pro lidi už nejsem ten „Američan od Bushe“, ale člověk, který má, podobně jako oni, kladné i záporné vlastnosti. Dívají se na mě víc jako lidskou bytost a já je můžu snáz přesvědčit, jaká Amerika ve skutečnosti je. Cestuje se mi snáz.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama