Mám kamaráda, který si dopoledne co dopoledne sedne na dvacet minut k počítači a najde si oběd. Zlevněný oběd v lepší restauraci. Jeho strava je tedy výhodná a pestrá.
Jednotvárná byla jen zhruba dva pracovní týdny po havárii atomové elektrárny ve Fukušimě, kdy, kdo ví proč, se na slevomaty zaměřily i sushi restaurace a japonská delikatesa byla omezenou dobu k mání za babku. Zlí jazykové tenkrát tvrdily, že kvalitní tučňáci pocházejí i v tuzemském sushi z japonských ozářených vod. Nato měl můj kamarád jasnou odpověď: Těžko říct, jak to je, ale sleva přece nikdy není zadarmo.
Díky slevovému serveru jsem i já byla v únoru s partičkou lyžovat v českém lyžařském středisku. Nic na tom, že jsme bydleli zatraceně daleko od všeho lyžařského dění, ale bydleli jsme za dvě stě padesát na hlavu i se snídaní. Příjezd do penzionu sice měl trhlinu – „já na vás zapomněla, ten slevomat je mor na podnik, že jsem tam lezla, mám plnej barák žebráků jako jste vy; něco vám teda seženu a budu na vás určitě ještě doplácet, to už je mi jasný,“ vynadala nám rezignovaná majitelka podniku a nakonec, i když u souseda na půdě, dostála reklamě a my si to výhodně užili - za těch našich dvě stě padesát za noc.
Slyšela jsem v sobotu na Radiožurnálu reportáž o tom, že české hory jsou konečně zase plné českých turistů. „Nejvyšší české hory letos těží ze špatného počasí,“ řekl podivnou větu mužský hlas v sobotu odpoledne a já začala přemítat, čím to.
Předpověď počasí avizovala tmu a zimu na celém území naší země; kdo se vydá do Krkonoš, aby nevytáhl paty z chalupy? Zavolala jsem kamarádům do Pece pod Sněžkou. „No, jasně. Máme plnej barák. Když nabízíme za tři stovky plnou penzi, bodejť by ne! Slevomaty nás dostaly – všichni jsme na to vlezli, že prej reklama. Ale žere nás to, jedeme pak z podstaty, tlačí to ceny dolů a tak lidi přijedou, spí, pohodujou, nikam nejdou a prostě tu za ty tři stovky jen jsou. A už je pak za normální cenu nikdy neuvidíme.“
„Počasí díky tomu, že nepřeje vodě, pomáhá návštěvnosti na horách,“ linul se z rádia hlas paní z krkonošského informačního centra v sobotní reportáži Radiožurnálu. Zdá se, že v informačním centru nemají přesné informace. Není to počasí, co zpátky přivedlo Čechy do českých hor. Jsou to prachy.
Včera jsem poslala písemný dotaz na jeden ze slevových serverů, zda už našli „zaměstnance snů“ - zákazníka, který vyhrál soutěž na testování slev. Měsíčně dostane padesát tisíc v poukazech na různé slevy a třicet tisíc plat. Ráda bych s ním mluvila a zjistila , jak se mu v nové práci líbí. Pokud „zaměstnance snů“ už slevový server má, vsadím se ale, že zrovna nebude mít čas. Jestli už přelíčil předrážděný žaludek ze syrových ryb na sushi, sedí právě někde v boudě na českých horách a kouká z okna, jestli už přestalo pršet.
