2001

2001 Zdroj: Wikipedia.org

Dá se ve vesmíru souložit, nebo ne? Jan Berwid-Buquoy odpovídá

Sexem ve vesmíru si láme hlavu dopisovatel německého týdeníku Stern, Horst Güntheroth - a nemůže se vynadávat. Stěžuje si takřka na každém řádku, že nás vesmírný výzkum podvádí a určité skutečnosti nám zatajuje. Autor se zcela otevřeně dotazuje: „Tak páří se ve vesmíru astronauti, nebo nepáří? Smíšené posádky z mužů a žen v tom nejlepším věku, v noci těsně vedle sebe a daleko od domova. Moc bych se divil, kdyby se za takovýchto okolností myslelo jenom na práci!“

 

Patrně se za takových okolností „jenom na práci“ nemyslí, ale přímé důkazy o intimních vztazích schází. Mezinárodní šeptandu podněcuje rovněž NASA a ostatní vesmírné organizace, protože ani v angličtině, ani ve francouzštině, ani v němčině se o tom nedočtete jedinou řádku. Právě na to si dopisovatel Sternu vehementně stěžuje a Güntheroth se tím začíná pouštět do spekulací:

 

„Existuje celá řada dohadů o tom, kdo koho v nebeských výšinách oskákal. Nejeden z nás si lámal hlavu nad tím, když se v roce 1991 britská astronautka Helen Sharmanová vrátila s vesmírnou lodí Mir, zpět na zem, co tam asi se svým ruským kolegou dělali? Sharmanová totiž celá rozjařená hovořila s nadšením o šarmantním Rusovi, se kterým prý měla ‚fantastické zkušenosti‘. Mohl by mi někdo z vesmírného výzkumu laskavě sdělit, co asi prováděl právě oddaný manželský pár amerických astronautů Jana Davisová a Mark Lee, když v září 1992 lítali celý týden v raketoplánu Endeavour kolem země? Experti z NASA, ESA a ruských vesmírných laboratoří jak tehdy, tak i dnes zarytě mlčí.“

 

 

Německý Stern ve své úvodní story pod názvem „Hnací síla života“ (Trieb-Kraft des Lebens), pro absolutní nedostatek oficiálních informací opět sahá ke spekulacím, zdali je vůbec možné ve vesmíru souložit: „Největší překážkou je určitě stav beztíže. Bez všech možných pomocných připoutávacích pásů by se asi souložit nedalo. To vše za předpokladu, že se partnerovi za těchto nepříznivých okolností vůbec může ztopořit přirození. Každopádně, kdyby milostný pár nebyl k sobě připoután, stačí aby partnerka pořádně přirazila a muž prostě zmizí v prostoru.“

 

Protože se úřední místa k tomu nemají, týdeník Stern si klade otázky sám: Může dojít ve vesmíru u muže k erekci? Na ztopoření údu i k výstřiku semene potřebuje partner velké množství krve na prokrvení genitálií. Krev ovšem ve stavu beztíže se spíš hrne do hlavy než kamkoli jinam. Pakliže by se semeno po překonání uvedených nesnází do pochvy konečně dostalo, může vůbec ve stavu beztíže doputovat přes dělohu k vaječníku? Co když se ve stavu beztíže vznáší v pochvě jako komáři nad vesnickým rybníčkem - a k ničemu to nevede? Může žena za daných okolností plodit ve vesmíru potomstvo? Pakliže ano, narodí se zdravé?

 

 

Dopisovatel Sternu Horst Güntheroth končí svojí stať nezodpovězenou hádankou: „Homo sapiens se mezitím naučil vyrábět děti všude. Daří se mu to v ložnici, tak jako na kuchyňském stole. Zvládá to jak v lese, tak v autě. Kde kdo z nás mohl být počat dokonce v hospodském hajzlíku na stojáka, když se zastavil výtah nebo ve vlaku právě projíždějícím tunelem. Nepodceňoval bych ani bordely nebo swingerskluby. Podle světové zdravotnické organizace WHO se denně milióny párů se na celém světě uspokojují takovými a podobnými způsoby. Ovšem zahájení masových orgií v meziplanetárním prostoru, to asi nepůjde.“

 

Pakliže to nepůjde, má to i svůj pozitivní dopad. Hlavně pro ženy. Ty se totiž nemusejí při svých výletech na Mars obávat, že je cestou nějaký někdo znásilní. A pakliže by i při některých velice vzácných výjimkách k tomu došlo, otěhotnění nepřichází v úvahu. Spermie k vaječníku nedoputuje a cestou ve stavu beztíže beznadějně zabloudí. Narození nechtěného děcka je tím zažehnáno.