Je to lepší než striptýz, zábavnější než kabaret a často vtipnější než Na stojáka! Burleska, která prošla vrcholem popularity ve třicátých letech, zažívá znovu světový boom a ten výbuch je překvapivě slyšet až do Česka.
Říkejte si o mně, že jsem zkažený. Říkejte si, že jsem jednoduchý člověk mdlého vkusu. Když ale vidím dívku oblečenou jako Červená karkulka, jak se pomalu a poměrně vzrušujícím způsobem odhaluje a kolem ní pobíhá vlk ve fraku a celkem přímočarými pohyby (především v oblasti pánve) jasně naznačuje, co se Červené karkulce stane, až s tím svlékáním skončí, královsky se u toho bavím. Zvlášť když následuje vystoupení jiné dívky, která v sexy prádle předvádí roztomilý králičí tanec, během něhož se střídavě svůdně pohybuje po pódiu a střídavě hopká jako králík. A mezitím zpívá zpěvák tklivou píseň ohromnému plastovému penisu.
No dobře, netvrdím, že by cokoli z toho, na co se právě v pražském baru Bar & Books dívám, někdy dostalo cenu náročného diváka, ale je to fajn. Už jen proto, že živé, vzrušující a provokativní zábavy v Česku moc nenajdete. Tohle má vše z výše uvedeného. Je to burleska, starý kabaretní žánr, jenž postupně znovu dobývá místo na české klubové scéně. Protože trochu politicky nekorektní legrace a trochu nahoty je přesně to, co unavený muž a unavená žena (když už o tom mluvíme, publikum je tady genderově vyvážené) v dnešní, nejisté době potřebují. Ano, Česko prostě potřebuje více burlesky a méně Miroslava Kalouska!
QUEEN OF BURLESQUE
Na předchozí moudro jsem přišel při odchodu z představení, takže by se dalo svést na alkoholovou intoxikaci, ale na druhou stranu – dělat rozhovor s burleskovou tanečnicí je rozhodně zábavnější než dělat ho s ministrem financí. Takže dřív, než by mě někdo čirou náhodou pověřil tím druhým, jsem se rozhodl udělat to první.
Když si dáte sraz s dívkou, která si říká Lady Mousellyca (to je ta, jež na představení tak roztomile hopkala), rozhodně ji poznáte, i kdybyste ji předtím v burlesce neviděli. V odpoledním provozu v pražské kavárně vypadá prostě skvěle. Perfektní make-up i účes, přičemž úprava obojího musela zabrat víc času než napsání tohoto článku. Sebejisté, zároveň uvolněné vystupování. Jasně, není tady tak sexy jako při vystoupení nebo na stylizovaných fotkách, ale to není důležité. Důležité je, že víte, že by mohla být. Takovým tím skvělým stylem třicátých let, kdy burleska zažívala vrchol své popularity všude na světě – a především v Americe. Burleskní tanečnicí se stala ještě dávno před svými dvacátými narozeninami a dneska patří společně s několika dalšími jmény scény (třeba Angelinou Angelic nebo Miss Cool Cat) k české špičce. Na plakátech bývá vedle její fotky většinou napsáno Queen of Burlesque, což, jak jsem pochopil, je v branži něco jako Řád bílého lva.
Mousellyca navíc dokonale zvládá umění sebeprezentace – nadšeně se věnuje svému facebookovému profilu a má i sólová vystoupení. Takže si táhne dvě pouzdra s vějíři, s nimiž bude večer vystupovat na jakési oslavě narozenin někde v Modřanech. „Zvláštní je, že o burlesku má zájem poslední dobou spousta žen. Chodí za mnou po představení a ptají se, jak to dělám, že mám tak hezký zadek,“ směje se Mousellyca a vám velmi rychle dojde, že tahle holka, mimochodem vystudovaná knihovnice, se pro showbyznys narodila. Je veselá, bezprostřední … A už jsem říkal, že vypadá dobře? „No, já jsem se prostě rozhodla, že chci být slavnou. Zároveň mě hodně bavilo tančit, ale třeba zpívat neumím. Především mám ale slabost pro staré věci. Líbí se mi cokoli, co připomíná dobu, kdy se dělaly věci … já nevím, jak to říct … pořádně?“
Dělat věci pořádně však není tak úplně jednoduché. Většinu kostýmů si musí sama vytvářet a navrhovat, korzety si nechává dělat na zakázku. „Všechna svá vystoupení si vymýšlím sama, včetně kostýmů a hudby. S hudbou je to samo o sobě zajímavé – měla by být dobová, zároveň by měla přesně odpovídat vystoupení jako takovému. Teď jsem třeba hledala muziku pro zajíčkovou scénu, kterou jste viděl. Člověk by nevěřil, co se dá vygooglovat, když do vyhledávače zadáte slova bunny a jazz …“ Nic lépe nedefinuje fakt, že burlesková tanečnice má ke striptérce asi stejně daleko jako já k Bradu Pittovi. Mousellyca o tom, co dělá, přemýšlí jako o zábavě. A práci. „Čísla, kde používám baletní techniky, jsou asi nejtěžší. Bez tréninku by to nešlo, dvakrát týdně cvičím, abych se udržela v kondici. Část své práce bych nedokázala bez baletní průpravy.“ Ptám se, zda musí mít pro vystupování v burlesce ještě nějaké jiné parametry – jinými slovy, jak vlastně vypadá burleskní sexbomba? „Nevím, přirozeně mám postavu jako přesýpací hodiny s úzkým pasem a širšími boky. Což je přesně ten ideál dokonalosti z doby, která mě baví a na niž ve svých vystoupeních odkazuju. Takže já jsem spokojená,“ směje se.
Ještě chvíli povídáme o nejrůznějších věcech, pak ji doprovázím z kavárny. Když jí otevřu dveře, zamyslí se: „Dřív bylo stejně dobré, že chlapi byli chlapi a ženy byly ženy. Dneska nemůžete být ani jedno pořádně. Možná proto se mi ta doba tak líbí.“ Pak odkráčí se svými pouzdry s vějíři, perfektním make-upem a dokonalým účesem model padesátá léta směr Modřany.
CO JE BURLESKA
S definicí burlesky je to poměrně těžké. Název je z italského slova burla (vtip) a šlo o často vtipná a parodická vystoupení, populární především ve viktoriánské Anglii a později i ve Spojených státech. Zde došlo k definitivnímu spojení dvou zásadních věcí, pro burlesku momentálně nezbytných – humoru a ženských těl v různé fázi odhalenosti. Vedle toho americká burleska dodala v prvních třech dekádách minulého století i nejrůznější další ingredience do výsledného koktejlu zpěvaček, mimů, tanečnic, všeho v zábavném, často parodickém nebo satirickém podání. Ale i když odhalené ženy byly právě jen jedním z elementů burlesky, byly to právě ony, kvůli nimž byla burleska na počátku čtyřicátých let dvacátého století v Americe prakticky beze zbytku vyhubena. Systematické tažení moralistů přineslo očekávané výsledky – burleska jako žánr prakticky zmizela. A to na hodně dlouho.
Když pak moralistní hnutí v padesátých, a především šedesátých letech ztratilo na síle, místo burlesky obsadily v řetězci zábavy tehdy rychle se šířící striptýzové kluby. Jenže zatímco burleska byla komplexní zábava (kritik britského časopisu Time Out ji přirovnává ke Švýcarsku – ne proto, že by byla nudná, ale proto, že umělecky „sousedí“ s obrovským množstvím dalších uměleckých žánrů), striptýzové kluby nabízely … eh, řekněme, zábavu poněkud jednostranného zaměření. A tak z klubů zmizela burleska a ze striptýzových podniků zmizel humor a vlastně cokoli dalšího vyjma odhalených ženských bradavek a mírně uslintaných mužů (mimochodem ani jedno na burlesce neuvidíte … tedy většinou).
Právě obecná přístupnost porna a striptýzu paradoxně dodnes drží burlesku mimo mainstream. Čistě proto, že je stále chápána jako něco, co obsahuje ženské bradavky a mužské sliny. „Za tu dobu, co burlesku dělám, jsem se naučil dvě zásadní věci. Nikdy v souvislosti s ní nepoužívat slova kabaret nebo stripýz. Lidi to prostě nepochopí.“ David Jahn, multitalentovaný hudebník a herec, je cosi jako burleskový impresário. Před několika lety založil soubor Prague Burlesque, jehož prostřednictvím se snaží slávu burlesky obnovit. V Prague Burlesque také vystupuje pod jménem Sonny Vargas. Ostatně zdaleka není sám. Celý žánr se na přelomu tisíciletí dočkal renesance nejprve v USA a později i jinde po světě. Čemuž dost pomohla Dita Von Teese, modelka, fanynka ujetého spodního prádla a jednu dobu přítelkyně zpěváka Marilyna Mansona. Dnes je označována za královnu burlesky.
Celé věci pomohl i dokumentární film Velvet Hammer Burlesque z roku 2004, jenž roztomile představoval jedno burleskní představení. „Burleska nikdy nebyla vulgární. Naopak, kurtizány zde bývaly parodované,“ tvrdí Jahn, který si prošel všechny možné fáze nepochopení, jež tenhle žánr v lidech vzbuzuje. Hrál pro turisty na lodích, po nejrůznějších klubech a barech, momentálně konečně začal vystupovat pravidelně pro publikum, které už ví, na co chodí. „Trvalo to dost dlouho, ale lidi začínají chápat, že to není o vulgárnosti, ale o zábavě, že prvek komedie je stejně důležitý jako všechno ostatní,“ dodává Jahn, jenž chce koncem roku v Praze uspořádat velký mezinárodní festival burlesky. „Burleska zažívá rozmach. Obrovská scéna je v Londýně, velká, ale hodně specifická scéna v Berlíně, kde se navazuje na jejich kabaretní meziválečnou tradici. V Praze mají varieté taky solidní historický základ, spousta meziválečných filmových hvězd v kabaretech a burleskách vystupovala,“ říká Jahn.
Pokud se mu povede realizovat záměr festivalu, je reálná šance, že v Praze by se mohlo burleskovat ještě trochu více než doposud. Což znamená více lechtivých vystoupení, více politicky nekorektních vtipů a více hezkých tanečnic. Já jsem rozhodně pro.
