Pravice se ještě může vzpamatovat. A vůdce jako je Babiš k tomu nepotřebuje, říká politolog Balík | Reflex.cz
reklama
nahoru

Pravice se ještě může vzpamatovat. A vůdce jako je Babiš k tomu nepotřebuje, říká politolog Balík

Jana Bendová17. října 2016 • 11:30
Pravice se ještě může vzpamatovat. A vůdce jako je Babiš k tomu nepotřebuje, říká politolog Balík
Stanislav Balík (38), politolog a historik, vedoucí katedry politologie FSS MU. Je autorem a spoluautorem několika českých a zahraničních monografií, specializuje se na moderní českou politiku, komunální politiku a nedemokratické režimy. Léta je nezávislým zastupitelem v obci Bludov zvoleným na kandidátce ODS.
• foto: 
foto Ondřej Szollos

Babiš působí dojmem rozhodného lídra, chlápka od vedle, který se nezakecá. I proto ho volí část někdejších voličů pravice. Ta se může vzpamatovat, pokud se spojí a půjde do sněmovních voleb pod jednou značkou – v tuto chvíli reálně pod značkou ODS, říká šéf katedry politologie Masarykovy univerzity Stanislav Balík.

reklama

Česká pravice vypadá hodně neduživě. ODS se sice ústy předsedy Fialy prohlásila jejím hegemonem, ovšem je spíš kapesním vydáním hegemona, TOP 09 v krajských volbách neuspěla. Co dělají špatně?

Předně bych byl opatrný vyvozovat příliš silné závěry z krajských voleb. Ty se svým charakterem přiblížily mnohem spíše volbám komunálním nežli parlamentním. A víme, že z komunálních voleb nelze ohledně celostátní kondice stran vyvozovat mnoho. Ani ze senátních voleb, jejichž druhé kolo dopadlo pro pravici nadmíru výtečně, nelze vyvozovat nic silnějšího – při patnáctiprocentní účasti šlo vlastně o nereprezentativní výzkum veřejného mínění.

Ale je jasné, že pravice má velký problém, nebo ne?

Jistě. A není krátkodobý. Datuje se zřejmě až někam k letům 2005-2006, kdy Mirek Topolánek a ODS vzbudili v lidech příliš velké naděje na příliš velké a snadné změny. Ty se jim nepodařilo naplnit. Když se pod dojmem řecké krize podařilo vtisknout volbám 2010 velké téma řádného hospodaření, uhrála pravice ještě jednu šanci. Tu však promrhala snad ještě esteticky horším výkonem než v období předchozím. Ačkoli v řadě oblastí prosadila smysluplné a někdy i odvážné změny a přestože ze scény odešly symboly politického podnikatelství typu R. Janouška či M. Dalíka, svou rozhádaností, soupeřením o lídrovství na pravici a celkově komunikačně špatným výkonem vzbuzovala roztrpčenost a naštvanost.

Možná právě do těch let se datuje větší skeptičnost a opatrnost pravicového voliče, který není ochoten – tak jako sociální demokrat či babišovec – odpustit svým politikům úplně všechno. K tomu se pak přidává až jakési uhranutí Babišem a těžkopádnost při formulování nových vizí. Ono je to ale pochopitelné. Téměř na jakýkoli pravicový návrh se ozvěnou ze společnosti vrací – a proč jste to neudělali za své vlády? Proč jste nezjednodušili daňové přiznání, nesjednotili výběr pojistného, neosekali rozsah veřejných agend…?

A kam se pravicoví voliči schovali? Jsou tu vůbec, anebo byly porevoluční dekády nějakou výjimkou a platí tolikrát opakované, že Češi, Moravané a Slezané historicky inklinují k rovnostářství a tedy i levici?

Myslím, že tito voliči ve společnosti pořád jsou, jen jsou opatrnější a skeptičtější. Samozřejmě že naše v zásadě nivelizovaná či po nivelizaci toužící společnost má jisté znaky, které pravici její pozici ztěžují. Nicméně zcela jistě ne natolik, aby pravicové strany dosahovaly dohromady nějakých deseti-patnácti procent hlasů. Tito voliči tak zřejmě částečně sedí doma, částečně volí některé středové alternativy (třeba lidovce), částečně se shlédli v Babišovi.

Nerozumím, proč zůstali sedět doma, když tu zřetelně ubývá svobody, přibývá regulací, příkazů a „dobře míněných“ opatrovnických zákonů?

Zatím to zřejmě úplně necítí. Pravice udělala chybu, když tolik blokovala EET – podle původního plánu mohlo fungovat již před volbami; snadněji by se pak ve všedním životě ukazovaly důsledky této posedlosti vše kontrolovat a regulovat. Ale jinak je dost dobře možné, že ono ubývání svobody, jehož jsou určitá média plná, je všednodenně nepozorovatelné, že je to jako s onou žábou v hrnci vody, kterou uvaříte, aniž by si toho všimla a vyskočila.

Ačkoli hnutí ANO přebírá čím dál víc voličů levici, Andreje Babiše volí stále dost voličů i pravicových, jak už jste připomněl. Proč?

Babiš působí dojmem rozhodného lídra, chlápka od vedle, který se nezakecá. K tomuto typu lídrů část společnosti podvědomě inklinuje – a je jí jedno, že každý den říká něco jiného, že káže vodu a pije víno. Navíc má zatím štěstí na dobu, v níž působí, kdy ekonomický růst, s nímž tato vláda nemá mnoho společného, jí umožňuje působit dojmem, že hospodaří lépe než politici předchozí.

Jste vedoucím universitní katedry politologie, jste i nestranickým obecním zastupitelem zvoleným na kandidátce ODS. Co radíte nebo co byste pravici poradil?

Aby se zaměřila na konkrétní programové alternativy. Nemůže jen tak jednoduše odmítat EET a nepřijít současně s alternativním návrhem, jak zlepšit výběr daní, resp. jak omezit podvody. Všimněte si, jak obrovsky úspěšná byla ODS v krajských volbách v obcích, kde za ni kandidovali její starostové. Tam dosahovala i na výsledky přes padesát procent. Proč? Zřejmě proto, že ji jednak reprezentovali důvěryhodní lidé, ale také asi proto, že zde politici ODS dobře spravují veřejný prostor. Jejich obce a města nestagnují, ale skrze řadu menších i větších změn se rozvíjejí. Jistěže z parlamentní opozice se konkrétní programové věci přinášejí obtížněji, přesto pravici nic jiného nezbývá. Musí přesvědčit o tom, že má jednak schopné lidi, jednak že ví, co chce dělat, aby zlepšovala podmínky pro náš život. Zdá se, že nestačí poukazovat na sice důležité, ale přeci jen příliš abstraktní hodnoty.

Bylo by pro TOP a ODS výhodné, aby příští rok ve sněmovních volbách kandidovaly společně, anebo se dokonce spojily?

Spojení nepřipadá v úvahu – z velké části jde o zcela rozdílné světy. Úzká spolupráce nejen těchto dvou stran, ale i řady dalších – Svobodných, Soukromníků, snad i Starostů a nezávislých – je nezbytná. Jinak se snadno může stát, že namísto dvacetiprocentního zastoupení pro pravici bude ve sněmovně jen jedna malá strana kolem deseti procent. O tom, že takový scénář není vyloučený, se můžeme přesvědčit v nedávné minulosti na Slovensku, Polsku či Maďarsku – někde na pravici, jinde na levici.

Může se pak pravice znovu vrátit ke své někdejší síle, třeba i pod nějakou úplně novou značkou?

Možné to jistě je. Ještě čtvrt roku před minulými volbami měl Babiš podporu procenta voličů. Moc ale nevěřím na nové subjekty a značky, osobně raději obnovuji ty staré, kdysi silné. A myslím, že je to tak správnější.

A co musí pro to udělat?

Nutnou podmínkou je překonání nešťastného topolánkovského rozbití pravice. Skandálním otočením ve věci eurounijní orientace ODS totiž Topolánek přispěl k odštěpení Svobodných, nešťastným kalkulem s TOP 09 odvedl od ODS potenciální liberálnější voliče. Je tedy nezbytná nějaká podoba úzké spolupráce – ať již v podobě společné kandidatury, společného volebního bloku či kandidatury pod jednou značkou – v tuto chvíli reálně jedině ODS.

Nu a pak je zapotřebí přicházet s oněmi dobrými řešeními a věrohodnými tvářemi. Část takových se již rýsuje, jiné je třeba ještě najít. O nezbytnosti potřeby charismatického vůdce docela pochybuji. Podívejte se do Polska, kdo dokázal vyhrát v prezidentských volbách. Ani rakouský Hofer a tím méně van der Bellen nejsou prototypy šéfů, před nimiž jen naprázdno fascinovaně polkneme. Velkým problémem bude ale politický marketing – soupeřit s někým, kdo má vliv na velkou část mediálního trhu a kdo může do voleb vrhnout řádově víc prostředků než všichni ostatní dohromady, téměř nejde.

Pravici ale může těšit staré úsloví, které sama na sobě prožila, že žádný strom neroste do nebe. A to ani ten, na němž si čápi staví svá hnízda.





Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama