Jak se na film Kráska a Zvíře dívá režisér Christophe Gans? | Reflex.cz
reklama
nahoru

Jak se na film Kráska a Zvíře dívá režisér Christophe Gans?

Komerční prezentace18. března 2014 • 13:40
Jak se na film Kráska a Zvíře dívá režisér Christophe Gans?
• foto: 
www.hce.cz

Nejnovější zpracování pohádky Kráska a zvíře dalo už v traileru jasně najevo, v čem bude spočívat hlavní tahák francouzského filmu. Vedle drsného krasavce Vincenta Cassela a půvabné Ley Seydoux to budou bezpochyby propracované triky, opulentní výprava a v neposlední řadě bohaté kostýmy.

reklama

Asi nejznámější verze Krásky a Zvířete pochází od režiséra Jean Cocteaua. Určitě jste se inspiroval Jeanovou prací nejen při tomto filmu, ale asi i ve vaší práci režiséra.

Přesně tak. Inspirovala mě jeho práce již od dětství. Viděl jsem jeho adaptaci Krásky a Zvířete už jako malý chlapec a velmi dobře si vybavuji, že když jsem viděl jeho film poprvé, měl jsem pocit, že sním s otevřenýma očima. Pak, když jsem se rozhodl být režisérem, bylo mi jedenáct let, stále dokola jsem četl několik knih a jednou z nich byla právě kniha Jeana Cocteaua, ve které vysvětloval, jak natáčel zmíněnou Krásku a Zvíře a Orphee a jak vytvářel každý filmový trik v těchto filmech. Takže v každém z mých filmů najdete něco, čím mě tento režisér inspiroval, protože si myslím, že byl významným režisérem a velmi významnou osobou francouzské filmografie a kultury. Když jsem začal natáčet svou vlastní verzi tohoto příběhu, každý se mě ptal, jestli jsem vyděšený z toho, že jdu soupeřit s jeho verzí? A musím říct, že jsem se tak opravdu necítil. Ten člověk byl génius. Pro celý svět je stále ztělesněním francouzské kultury, takže to bylo skvělé po něm ukázat mou verzi Krásky a Zvířete. Díky všem rozhodnutím, které jsem udělal během natáčení tohoto příběhu si myslím, že jsem vytvořil jakýsi dialog mezi jeho verzí a mojí verzí. Protože oba pohledy na tento příběh jsou opravdu rozdílné, ačkoli pocházejí ze stejného zdroje. Takže věřím, že diváci vezmou můj film spíše jako společníka toho předchozího, ne jako vyzyvatele.

Foto 


Musím vám poděkovat, že jste ve své verzi dali prostor i vysvětlení mnoha příběhů na pozadí toho hlavního. Byl to váš záměr dovysvetľovať určité postavy a jejich příběhy?

Určitě ano. Jeden z nejfrustovanějších momentů tohoto příběhu pro mě ve všech jeho verzích je, proč se vlastně princ stane Zvířetem? Ve verzi Cocteaua máte jen jednu větu v dialogu o tomto přerodu. Jednu jedinou. "Moji rodiče nevěřili v čáry, proto byli za to potrestáni." Sice je tento film veledílo, ale když jsem ho viděl poprvé, byl jsem pro tento moment velmi frustrovaný. Jen jedna jediná věta, která vysvětlovala celý zrod Zvířete. Takže když jsem se rozhodl pro tento film, mým hlavním cílem bylo vysvětlit, co se s princem stalo, že se stal tím, kým se stal. Takže i scénář jsem začal psát od tohoto bodu. Samozřejmě, že když jsme obsadili do této role Vincenta Cassela, okamžitě jsme věděli, že princ nebyl tím dokonalým krásným princem, spíše někdo, kdo měl hroznou minulost, mně se líbila představa, že byl dříve ženatý a miloval jinou ženu před Kráskou. A to nám stačilo na to, abychom spolu s mou spoluscénaristkou vycházeli z tohoto bodu a vytvořili příběh Zvířete. Co hrozného udělal, že se jím stal.

Jedním z důležitých úkolů ve filmu, je úloha samotné přírody. Je to tím, že jste ekologicky smýšlející člověk?

Rozhodně ano. Jsem velkým ochráncem zvířat. Nenávidím, když někdo ubližuje zvířatům. To byla i jedna z myšlenek mého předchozího filmu Bratrstvo vlků, ve kterém se odehrávají hony, které já v osobním životě nenávidím. Proto se mi líbila myšlenka, že princ se stal Zvířetem, protože udělal něco hrozného vůči přírodě a vůči sobě. Tím, že zabil svou první těhotnou manželku spáchal zločin i vůči sobě, stal se Zvířetem a prosí ženu o lásku, za tváří Zvířete. Pro mě je to velmi morální stránka této pohádky.

Foto 


Je to podobné jako v Princezně Mononoke? Jako odkaz práce Hayako Miyazakiho?

Zajímavé je, že pokud si přečtete originální příběh Krásky a Zvířete, najdete v něm velký vliv starých řeckých textů jako například Metamorfózy od Ovidia. V nich jde o příběh bohů, který na sebe vezmou podobu zvířete, aby získali ženu. Spoluscénaristka našeho příběhu vzdala velkou čest této inspiraci v našem příběhu. Miyazaki se váže spíše na svou kulturu a historii, ale v zásadě mají mnoho společného s řeckou mytologií. Obě věří, že příroda je božská a že boha můžete najít ve stromě, kameni i v řece. Velmi jsem tento pocit chtěl nechat i v mém příběhu, aby šlo o vztah člověka s přírodou. My, lidstvo si myslíme, že jsme boží dílo, ale já si spíš myslím, že příroda je božská, my ne. Je to velmi zajímavé, takže pokud uvidíte ve filmu boha, bude to bůh lesa, ne bůh. Protože jde o víru, která byla ještě před Kristem. Doufám, že jsem srozumitelný. Ale věřím, že i tato perspektiva dělá můj film originálním. Prostě, udělat tento příběh moderním. Pro mě to byla výzva, jak udělat příběh, který každý zná, příběhem, který bude zajímavý i v roce 2014. Vytvořit film, který bude navzdory všem verzím zajímavý a srozumitelný a vysvětlí ty části příběhu, které možná nebyly až tak čitelné. To je podobné, proč milujeme pohádky. My prostě milujeme stejný příběh znovu a znovu a znovu, jenže ho vidíme z jiného úhlu pohledu, v jiném čase, jiné situaci a kontextu. Proto se zajímám o pohádky.

Pohádka jako žánr není velmi tradiční ve francouzské kinematografii.

Ale rozhodně je velmi tradiční ve francouzské kultuře. My jsme jedny z nejlepších tvůrců pohádek. Máme stovky příběhů, podobně jako Němci nebo severské státy. Je mi velmi líto, že jen Američané v dnešní době dělají pohádky. Nějak přenecháváme část naší kultury Američanům. Rozhodně mám rád a líbí se mi některé pohádky, které byly provedeny Američany, ale rozhodně doufám, že naše pohádka bude vypadat velmi rozdílné a velmi exoticky ve srovnání s tím, co známe z Hollywoodu.

Mluvili jsme s Vincentem Casselem, že tato pohádka, i kdyby se v ní neřeklo ani slovo, vypadá velmi francouzsky. Asi vám na tom velmi záleželo, aby byla opravdu francouzský působící.

Proto jsem rozhodl, že se tento film bude natáčet ve francouzštině. Mnoho lidí kolem filmu jako například producenti, kteří financovali tento film se mě ptali, jestli neuvažuji o tom, natočit ho v angličtině. A já jsem to samozřejmě odmítl. Chtěl jsem ho natočit ve francouzském jazyce. Herci ze Španělska nebo Německa mluví ve filmu francouzsky. A to je dobře, mně se to líbí. Všichni hráli ve francouzštině. Ano, některé jsme museli pak předabovat, ale synchronizace s ústy je správná a přesná. Nikdo na place nemluvil jinak.

Ale celý film se natáčel v Německu, ne ve Francii.

Ano, správně, natáčeli jsme v Babelsbergu u Berlína. Bohužel ve Francii již není možné natočit takový film s takovými scénami. Nemáme na to taková velká studia. Celý film jsme natočili za 57 dnů, což bylo velmi rychlé a museli jsme opravdu velmi promptně měnit scény. Natočili jsme scénu v pokoji a za dva dny se už celá scéna odstranila a už se přinesla a postavila další scéna. Bylo to velmi rychlé.  Šlo to tak-ta-ta-ta. U nás už taková místa na takové natáčení nejsou. Takže jsme se rozhodli pro Německo, kde jsme mohli vystavět plac na takový film. V Babelsbergu se natočili velkofilmy jako Metropolis nebo Die Nibelungen. I když 65% filmu je vytvořených v počítači, potřebovali jsme velké scény, jako místo na večeře, ložnice a podobně. Rovněž jsme v Německu najali velmi mnoho talentovaných lidí, kteří dělali kostýmy, například, kteří měli určitá řemesla. Já to nazývám zlaté ručičky, tedy lidé, kteří dokáží velmi rychle pomoci. Je hrozné, že ve Francii takové lidí ztrácíme. Jistě, že hlavní kostymér, scénograf, všichni to byli Francouzi, ale našli jsme v Německu mnoho lidí, kteří velmi kreativně zasahovali na place. Speciálně se mi velmi dobře pracovalo s německým týmem. Oni jsou totiž nesmírně tiší a příjemní. Všichni jen šeptali, to jsem fakt miloval. Bylo to velmi ohleduplné vůči hercům. Všichni mluvili velmi jemně a tiše, nebyly tam žádné konfrontace. Umíte si představit francouzský štáb? Všichni vřískají, hádají se. Věřím, že v Babelsbergu budu ještě natáčet. Je to totiž skvělá hračka pro režiséra. Pokud děláte takový druh filmu, kde záleží na každém detailu, je pro vás toto místo jako stvořené. Můžete kontrolovat vše, co je úžasné.

Foto 


Celý tým musel mít zkušenosti s počítačovými hrami. Proč?

Já miluji virtuální svět. Když si podíváme na historii kinematografie, diváci vždy toužili dostat se díky filmu tam, kam se nemohli dostat v reálném světě. Jít se podívat na poušť nebo do Afriky. A já mám pocit, že divák 21-ho století chce objevovat zákoutí, která jsou v režisérově hlavě. Mám dojem, že když James Cameron dělal Avatar, toužil zavést diváky na výlet do jeho představivosti. A myslím si, že jeho rozhodnutí bylo správné, protože mnoho diváků v dnešní době hraje počítačové hry a přátelí se s virtuálním světem. 50 let dozadu byl pro diváky film 2-D, nic víc, dnešní diváci vnímají film diametrálně odlišně. Pokud si všimnete scény, když Kráska vstoupí do taneční místnosti a uvědomíte si, že pod ní je její minulost, to je moje inspirace z videoher.

Ale jednu věc jste oproti originálu nezanechali. To je závěr, kdy se oba vznesou do nebe. Proč jste je alespoň trošku nezvedli?

Podle té původní verze se vlastně vznesou k bohům. Podle Cocteau jako poeta to bylo vznesení se k bohům. Já jsem to ale v dnešní době nemohl udělat. Naše země tyto dny čelí krizi. Neumím si představit, že by můj film končil tím, že oba žili šťastně v luxusu a bohatství. Nemohl jsem. Takže v mém filmu se na konci stane princ normálním člověkem, floristou, který pěstuje růže. Myslím si, že je to pěkný odkaz. Pro mě není důležité bohatství, luxus, být princem, ale spíše láska a představa, že si nenechali zámek, ale jen ty růže. A že žijí spokojeným životem a sázejí růže. Mně se ta představa líbí. Možná za padesát let někdo udělá novou adaptaci a princ zůstane princem a budou spolu žít v nádherném zámku, ale to jsem teď nemohl udělat.
Foto 

Vy jste kromě režie i napsali scénář. To ale nebylo poprvé. Opravdu nedůvěřujete scenáristům?

(Smích) Samozřejmě, že důvěřuji scenáristům. Psal jsem tento scénář ještě s jednou scénáristkou. Ona psala většinu dialogů, zejména tedy ženské postavy. A já jsem psal strukturu a vizualizaci filmu a zase některé dialogy mužské hlavní postavy. Ale nebudu lhát, občas jsme si ty dialogy vyměnili. Co ale bylo pro mě velmi důležité, abychom viděli tento příběh přes pohled Krásky. Takže jsem potřeboval někoho, kdo dokáže napsat příběh z jejího pohledu. Ale jsem velmi šťastný, že Krásky závěrečnou větu pro Zvířete jsem napsal já. (Smích)

Když jste psali scénář filmu, hned jste mysleli, že hlavní postavy budou hrát Vincent Cassel a Lea Seydoux? Co kdyby řekli ne?

Upřímně? Byl bych v řiti. Skutečně. Zvládl bych to i bez nich, ale už by to nebylo ono, protože při psaní jsem skutečně myslel na ně. Ale podařilo se. Vincent je můj velmi dobrý přítel, dělali jsme spolu už na Bratrstvu vlků. A skutečně si neumím představit jinou herečku než Leu, která by měla zahrát Krásku. Mnozí si myslí, že je ve filmu jen proto, že je vnučkou nejznámějšího producenta ve Francii. Mohu vám říci, dosud si pamatuji jeho výraz, když jsem mu řekl, že chci do filmu Leu. Byl velmi překvapen. Nebyl proti, jen překvapen. Lea je ve Francii známá úplně přes jiný žánr filmů, ale já si ji pamatuji ještě z Robina Hooda od Ridley Scotta, kde byla okouzlující. Je krásná, ale má i hloubku. Já jsem potřeboval někoho, kdo dokáže zahrát mnohé tváře ženy, krásnou, naivní, veselou, teenagerku, klasickou, ale i moderní. V první řadě jsem tento film dělal pro ženy a věřím, že se ženám bude líbit. Nevěděl jsem, že má Lea až tak silný vztah k pohádkám, to jsem se dozvěděl až později. Ona souhlasila, aniž by viděla nějaký můj film. Jednoduše se jí líbil scénář. Bez ní bychom tento film neudělali. Pokud si představíte nejkrásnější scény, úžasné efekty, je to skvělé, ale pokud byste neměli herečku, jako je Lea, ten film nebude dobrý.

Váš film není jen o lásce, ale také o dominanci.

Jistě, ale láska je o dominanci. Speciálně, pokud milujete netvora.

Ale vaše Zvíře není monstrum.

Není. Je krásný. Vincent měl na začátku trošku problém, když jsem mu řekl, že Zvíře bude hezčí, než je on ve skutečnosti. Je poloviční bůh. A on to nechápal. Je silnější, větší, vyšší, elegantnější a dokáže vyskočit velmi vysoko. Pro mě jsou nestvůry více než my, ne méně než my. Já miluji nestvůry. Pro mě jsou víc sexy, proto jsem od hlavního designéra chtěl, aby ho udělal jako rockovou hvězdu. Jen bez kytary. A protože on žije v Kalifornii, okamžitě to pochopil. (Smích)

Komerční prezentace




reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama