Milan Knížák se ženou Marií bydlí ve svém dvousetpadesátimetrovém bytě na pražském nábřeží a často popíjejí bílé víno. Knížák, který léta vedl Národní galerii, se vrhl zpět do undergroundu. Ačkoli říká a zpívá, že androš chcíp’, jeho staronová deska Aktualu s názvem Chovám v kleci bolševika je pochmurně aktuální. Knížák mi ji pouští a sám se sebou si u toho zpívá. Skoro idylka. Ale zas – nebyl by to Knížák, kdybychom se i nehádali. Kvůli Havlovi a Klausovi.
Vy chováte bolševika v kleci?
Myslel jsem si, že se mi podaří ho převychovat, ale zjistil jsem, že je to marné a musím ho vrátit zpátky do rezervace. Nejde převychovat.
Myslela jsem, že svou písní naznačujete, že v každém z nás je kus komunisty.
Doufám, že ne. Aspoň ne v každém. I když musím říct, že právě můj život se v komunismu odehrával od osmi do padesáti let. Byl ve znamení komunismu! O ideálech komunismu jsem jako dítě nepochyboval. Měl jsem dokonce pocit, že je to něco logického. Ale tím, že se komunisté velmi rychle vyhranili jako moji nepřátelé, pochopil jsem situaci.
Pamatujete si, kdy vám došlo, že ta ideologie není správná?
To nebylo prozření. Postupně to ve mně narůstalo. V sedmnácti letech mě zmlátili estébáci. Šel jsem po ulici a měl na sobě kabát s čamarami a baret … Už zatáčím k našemu baráku, a najednou na mě něco křičeli nějací lidé. Tak jsem se otočil v domnění, že to jsou turisté a něco hledají. Jenže byli to estébáci a to, co následovalo, bylo drastické. Zkopali mě, zřezali … Myslel jsem, že jsem se probudil do nacistického filmu. Stalo se něco, co bylo mimo mé chápání. Bohužel to ale byla normální tvář té doby.
Takže svá první léta v životě jste zažil ve válce, pak v komunismu. O dnešní době mluvíte jako o určité formě totality … Myslíte, že jste někdy žil v demokracii?
Mně se nejvíc líbil začátek roku 1968. To se všechno zlepšilo. Dokonce i autostop. I jídlo v hospodách. Lidé se najednou chovali normálně! Bylo jim stydno někoho okrádat v hospodách. Bylo jim stydno nebrat stopaře. Leželi jsme někde na silnici, přišli policajti a domlouvali nám: „Lehněte si víc ke kraji, kluci, aby vás něco nepřejelo.“ To se opravdu stalo! Tohle jsem zažil na vlastní kůži!
Nejlíp v životě vám tedy bylo v osmadvaceti.
Asi ano. Vím, že tahle doba trvala jenom chvilku. Pak jsem přijel do New Yorku a měl pocit, že proti České republice v době pražského jara je Amerika vězení. Moje země byla svobodnější.
Čím třeba?
V Americe se všichni bojí policajtů, nikdo se s nimi nebaví. Jenže já byl zvyklý diskutovat s každým. Později mě za to samozřejmě zavírali, měl jsem problémy … Ale nikomu nenadávám. To byla moje cesta. Nechtěl jsem žít tak útrpně jako ostatní.
Bojoval jste svými happeningy za svoji svobodu, protože jste se chtěl cítit svobodně, nebo jste bojoval za svobodu jako takovou?
To je těžké. Nemyslel jsem si, že jsem politický bojovník za spásu světa. To v žádném případě. Bojoval jsem za svůj pocit života. A rozhodně jsem neměl zájem sdružovat se v nějakých politických stranách. Mně dokonce byla odporná hrouda lidí kolem undergroundu. Připadali mi jako slaboši, kteří se drží pohromadě, protože sami neobstojí. V jednotě je blbost. Dav se mýlí vždycky. Dav je silný, ale potřebuje velmi obecné a falešné ideje, aby držel pohromadě.
Původně jsem se však ptala, jestli máte pocit, že jste někdy žil v demokracii.
Já nevím, co je demokracie. Dodnes jsem to nezjistil. Jestli je to vláda lidu, tedy vláda většiny, pak má každá demokracie v sobě určitou totalitu. V dnešním světě, jenž je diverzifikovaný, demokracie trpí ještě víc než kdykoli jindy, protože nemáme žádný jednotící prvek. Nemáme nic. Máme jen instantní bohy, kteří se mění skoro každý den.
Kdo jsou instantní bohové?
VIP. Zkrátka to hejno primitivů, jež nám média představují jako významné. My ve skutečnosti žádné bohy nemáme. Jednou je to politik, jednou superstar.
Jednou je to bývalý ředitel Národní galerie …
Ale já jsem se mezi VIP nikdy nehlásil.
Mně jste jednou řekl, že patříte do elity národa.
To určitě ano! Ale to není VIP. VIP tak, jak nám je představují média, rozhodně nejsou žádná elita národa. Naopak – spíš lůza národa!
Jedním z velkých témat dneška je korupce …
Korupce je dnes skloňována ve všech pádech. A mně připadá, že je to hrozně nefér. Když slyším ty žvásty v médiích, tak si říkám: „Ať žije korupce!“ Ano. To neustálé vymlouvání na korupci a neustálé osočování z korupce jsou naprosto nepřirozené. Pořád hledáme nějaké vnější alibi. Jsme líní, neschopní, neumíme se o sebe postarat. Chceme, aby se o nás postaral stát, a když to nedělá, tak jeho představitele napadáme z korupce a netransparentnosti. To je špatně. Už spoustu let říkám, že stát má být co nejslabší. Má se starat jen o to, o co se lidé nemohou postarat sami. Když je někdo vážně handicapován a nemá nikoho, kdo by se o něj postaral, tak ať pomůže stát. Ale jinak se lidi mají o sebe starat sami. Například mají platit školné. Tento stát je však zvyklý na socialistické manýry. Nestydíme se brát peníze od ostatních. Ožebračujeme všechny lidi v této republice, protože sami chceme nějaké výhody!
Říkáte, že demokracie se čím dál víc totalizuje. Co to znamená?
Znamená to, že čím dál víc moci je v rukou státu. Neustále vznikají nové a nové zákony, nové a nové úřady, nové a nové komise … Nechápu, že lidé svůj život dávají dobrovolně do rukou státu. Sami o sobě rozhodujeme čím dál tím méně! To je totalita.
Prohlásil jste, že by se tady mohlo stát něco podobného jako v roce 1948. „Nějaký politický puč, který by nás zavedl na cestu otevřené diktatury. Při nedávných prezidentských volbách se objevily náznaky takové možnosti.“
Například způsob, jakým byl podporován kandidát na prezidenta Karel Schwarzenberg, neměl daleko od způsobů, jež používali svazáci v roce 1948! Nenávistná kampaň, která dokonce přetrvala i po volbě … Když jsem před lidmi, s nimiž jsem se předtím normálně znal, řekl, že mám jiný názor, začali se ke mně chovat agresívně. Přesně tak to bylo v roce 1948, kdy studentské výbory vyhazovaly ze škol zasloužilé profesory.
Za žádnou takovou nenávist, o níž mluvíte, Karel Schwarzenberg nemohl.
Asi ne, ale nemyslím si, že by Karel Schwarzenberg byl dobrý prezident. Dokonce si myslím, že by byl horší než Miloš Zeman. Což je tedy už co říct. Mimochodem, nebyl jsem volit. Neměl jsem kandidáta ani v prvním, ani ve druhém kole.
Jak hodnotíte Miloše Zemana? Když tedy říkáte, že Schwarzenberg by byl ještě horší.
Mě Schwarzenberg strašně překvapil tím, jak trucovitě odmítá Livii Klausovou poslat na Slovensko.
To, jak se chovala v předvolební kampani, vám připadalo vhodné?
Jistě.
To, jak prohlásila, že první dáma by měla umět česky.
Ona hlavně řekla, že paní Schwarzenbergová pochází z nacistické rodiny. A souhlasím i s tím, že první dáma by měla mluvit česky, i když to asi není podstatné.
Zatímco ta současná první dáma nemluví vůbec.
No jo, no. A ptal se jí někdo na něco?
Byly poměrně velké snahy. A jak tedy současného prezidenta hodnotíte?
Až bude zima, začnu to sledovat odsud z okna. Když tam byl Havel, rozsvítilo se na Hradě hodně pozdě. Když přišel Klaus, rozsvěcovalo se daleko dřív, protože se tam asi víc pracovalo.
Václav Havel třeba pracoval v noci.
To je jedno. Tohle je samozřejmě ukazatel, který nemá žádnou váhu. Ale je zajímavý. Nevolil jsem Zemana a jeho způsob vládnutí mě nepřekvapuje. I když musím přiznat, že Zeman se jako předseda vlády choval slušně. Neměl jsem s ním žádné problémy, ale jeho způsob prezidentování je zatím pokleslý. Třeba jeho zbytečně překotné věšení vlajky EU na Hradě, jeho prohlášení o terorismu a vůbec opakování hesel z předvolební kampaně. Chtěl jsem proti vyvěšení vlajky EU demonstrovat. Ale pak …
… jste měl nějakou práci.
Tak. Nějaké zkoušky nebo něco takového. Takže jsem nemohl. Ale chtěl jsem!
Jak jste hodnotil kauzu „Putna“?
Já bych Putnovi titul taky nedal.
Proč ne?
Není mi sympatický. Ale to je jedno. Nedávno jsem se o tom dohadoval s Rychetským. Jsem přesvědčen, že když má někdo právo podpisu, tak musí mít právo i ten podpis odmítnout! Představa prezidenta, jenž podepisuje jen mechanicky, je pro mne nepřijatelná.
Proč myslíte, že kauza Putna vlastně vznikla?
Protože Zeman asi nemá Putnu rád. Vadí mu Putnovy excesy.
Nemohlo být dalším důvodem Zemanova chování to, že si chtěl zkusit, kam až může zajít? Případně nechtěl tím jen odvést pozornost od svých viróz?
To určitě ne.
Já si vybavuji, jak Vladimír Špidla při svém odchodu ze Strakovky popisoval, jak se „pracuje“ s novináři: Když vláda řeší problém, vymyslí pseudokauzu a jako kost ji hodí novinářům. A mezitím, co ti ji ohlodávají, vláda si ten skutečný problém vyřeší.
Myslím, že Zeman takto sofistikovaně nevládne. Podle mě Miloš Zeman za těch deset let na vesnici trochu zvlčil. Opravdu! Politika je náročná a člověk v ní musí být pořád ve střehu. A jak to tak pozoruji, Zeman už neumí být ve střehu.
Tak to asi souvisí i s jeho stylem života.
Určitě ano. Obávám se, že Zeman bude mít na Hradě neustálé problémy, bude se dostávat do konfliktů, protože si o sobě asi myslí, že ve střehu je: pořád stejné bonmoty. To, co řekl při kampani, říká i jako prezident. Jeho inaugurační projev mi připadal strašidelný! Jen v něm opakoval to, co říkal už předtím. A mluvit u nás o strachu z nacistických bojůvek, to je sranda. U nás je třeba mít strach z komunistů! Ti dnes získávají obrovskou moc. Ti mladí neonacisté z toho buď vyrostou, nebo je zavřou.
Vy máte strach z komunistů?
Ano. Komunistická strana se sice nemá o koho opřít, nemá za sebou Rusko ani Čínu. Ale já mám strach z toho, že nám komunisté otráví každodenní život. Navíc v naší zemi jsou minimálně tři komunistické strany. KSČM, pak taková ta strana Štěpána, možná i zelení … a hlavně sociální demokraté. ČSSD považuji za odnož komunismu, nevidím tam žádný velký rozdíl.
Víte, kdy jsem vámi pohrdala? Když jste říkal o Václavu Havlovi, že je to člověk plný zášti. Řekla bych, že jste to říkal, protože vy jste plný zášti.
Nebudu vám to vymlouvat. To nebyl spor „já a Havel“. Podle mne Václav Havel nebyl dobrým prezidentem. A hluboce mě urazil jeho rudolfínský projev.
Proč?
Protože ten byl plný zášti! Plný nepravd a populismu. Mě neurazilo jeho chování ke mně. Byl mi ukradený. Ale jeho způsob vládnutí byl špatný. Licoměrný.
Nechápu, když srovnáváte Klause a Havla – a říkáte, že zatímco Havel byl spasitelský, tak Klaus byl odvážný.
Ano. Tak to je.
Můžete mi říct, v čem byl Klaus oproti Havlovi odvážný?
V tom, že se uměl postavit obecnému názoru nejen v České republice, ale i v Evropské unii a ve světě.
A co mu za to hrozilo? Možná nějaká dehonestace v médiích, kritika. Zatímco Havel se postavil takovým věcem, že mu za to hrozilo vězení – a také ho absolvoval. Jak tyhle dvě věci můžete srovnávat?
Ale já nesrovnávám Havla jako disidenta s Klausem úředníkem. Lidé, kteří se pohybovali v disentu, vesměs neměli schopnost vládnout. Havel určitě ne. Měl mesiášský komplex. Já jsem si nejdřív také myslel, že je pro republiku dobré, že je prezidentem. Pak jsem však zjistil, že ne.
V čem bylo pro republiku dobré, že byl jejím prezidentem Václav Klaus?
Problémy se začaly řešit racionálně. Havlovi šlo především o to, aby se prosadil ve světové politice.
Řekla bych, že se neprosazoval. On v ní prostě byl.
Ne, tam nebyl. Maximálně jako klaun. Ale Havel dělal všechno pro to, aby se dostal do světové politiky. Všechno. Neříkám, že Klaus je bez chyb. Je to určitě ješita. Na druhé straně má velmi racionální názory. Jeho názor na Evropskou unii sdílím. Jeho názor na globální oteplování sdílím.
Kvůli čemu vám tak hrozně vadí média? Třeba jste je kritizoval za to, jak pojala pohřeb Václava Havla.
Ano, to mi připadalo strašidelné, nedůstojné pohřbu velkého politika, který byl významný pro Českou republiku. Ne třeba pro mě. Ale pro republiku ano.
A jaký by měl podle vás mít jednou pohřeb Václav Klaus? Ve strašnickém krematoriu za účasti pár desítek lidí?
To ne. Myslím, že musí mít pohřeb státníka. Ale ten středověký průvod kněží potácejících se na Hradčanském náměstí … Bylo to trapné. A hodně mi vadil projev Václava Malého. Byl agresívní, nehodný kněze. Kdybych byl požádán, abych promluvil, a nemohl to odmítnout, tak, ačkoli jsem Havla neměl rád, určitě bych mluvil neagresívně. Prostě je to památka na člověka, jenž se nemůže bránit a kterého klademe do hrobu.
Mně zas přišla nejhorší řeč Václava Klause, ale až později. V tu chvíli se mi to líbilo, jenže když potom Václava Havla o rok později pošlapal v polském tisku … To bylo hodně nedůstojné.
Ale to je v pořádku! On se s ním na pohřbu loučil jako se symbolem českého státu. Havel jako jeho názorový oponent, to je něco jiného. To už nedával pietně Havla do hrobu! Bylo to normální.
Mně to připadalo jak z tržiště.
Vy jste hodně citlivá na Havla. Ale on všechna disidentská předsevzetí porušil. Slíbil, že nebude restituovat – restituoval. Slíbil, že odejde – neodešel. Nic nesplnil.
Možná jsem citlivá na Havla. Ale budete se divit, mám Klause docela ráda. A asi i proto mi vadilo, že se tak ztrapnil, když do mrtvého Havla kopal v polských novinách. Najednou mi přišel jak z tržiště. A to myslím nemá zapotřebí.
Říkám, že o něm mluvil jako o politikovi. Vím, že Masaryk nebyl ideální prezident. Že měl svou tajnou službu, platil si novináře a tak dále. Ale to neznamená, že bych ho neuznával jako figuru a symbol.
Kdo byl náš nejlepší prezident?
Já nedělím věci na nejlepší a nejhorší. To skoro nejde. Která ženská je nejhezčí?
Ta vaše?
Jistě, když je člověk s někým a miluje ho, tak je pro něj nejkrásnější a je to tak správně. Ale dovedu si představit, že by to byla úplně jinak vypadající žena – není to o nějakém typu, ale o osobnosti, o tom, co z ní vyzařuje. Rozumíte?
Tak naštěstí se neptám, který náš prezident byl nejkrásnější.
Ale je to podobné. Mimo Havla a Klause jsem osobně žádné prezidenty neznal. Je mi akorát líto Háchy. Ten to odnesl za všechny – a udělali z něj zločince. Beneše jsem nijak zvlášť nemiloval. Připadal mi podivný. Navíc to byl rusofil. Líbil se mi Masaryk jako postava. On to věděl, měl uniformu, vlezl na koně … Zkrátka, vypadalo to dobře. Jiný názor na to však nemám.
A já jsem si myslela, že řeknete: Klaus.
Příliš malý odstup. Mám Klause rád jako člověka. Přátelíme se. Jako politika ho oceňuji. Ale mohu to zatím říct takto: Mně by se líbili prezidenti, jako byl Klaus.
Co na něm máte rád?
Vidíme se sporadicky. Tak jednou za měsíc. Jdeme na oběd. Někdy volá on mně, někdy já jemu, a vždycky je to strašně příjemné. Jsme rádi, že jsme spolu, máme čas a nikdo nás neprudí. Klaus je normální, neblbne. Mám ho rád. I za to, jak je neohrožený a jak za naši zemičku ve světě bojuje.
O čem se s Václavem Klausem bavíte?
Bavíme se jako normální chlapi. Takže někdy i o ženských. Nadáváme. Pomlouváme. Drbeme.
Koho vy vlastně volíte?
Nebyl jsem u prezidentských voleb. Minule jsem do sněmovny volil ODS. A příště … Možná budu volit mladého Macha.
To bude ztracený hlas.
Ano. A já chci svůj jeden hlas ztratit. A rád to řeknu. Mohu klidně volit veřejně. Pro mě se plenty stavět nemusí.
Vy byste byl hodně nešťastný, kdyby vás lidé měli rádi.
Asi bych si myslel, že je se mnou něco divného. Něco shnilého. Když mám nějaký názor, nemusím se schovávat za plentu. Svůj názor zveřejním.
Z čeho má Milan Knížák v poslední době radost?
Vždycky se raduji z drobností a hloupostí. Ano, měl jsem radost, že tady skončil komunismus. Ale to je taková dějinná radost. Třeba teď jsme si koupili hodně malého psa. Mám radost, když naše kapela dobře zahraje písničku „Chovám v kleci bolševika“ …
… a „Androš chcíp’“.
Ano. A myslím si, že opravdu chcíp’. Ten starý androš už nemůže existovat. To jen nostalgicky vzpomínáme. I když my teď hrajeme naše čtyřicet let staré písně a zjišťujeme, že jsou stále aktuální. Což je docela tragické zjištění. Bolševici se rozlézají, a tak protibolševické písně opět burcují. Správný Čech furt zírá, kde je ňáká díra. Lezení do cizáckých zadků je pro naši dobu typické. O tom je jedna z nových písní. Naše společnost je strašně nesebevědomá. Jsme nesmírně submisívní a pořád čekáme na nějakého spasitele. A nejlépe zvenčí. Třeba z Marsu.
Poslední věc. Kdy Milan Knížák pláče?
Obecně pláči málo, a když, tak jen u starých filmů. A vlastně také, když cítím bezmoc. A teď je té bezmoci kolem plno. Naše společnost dělá vše pro to, aby lidi, kteří mají názor a něco umějí, byli odsunuti na okraj. Všude se cpou lidé mocichtiví, neschopní. To je obecný jev. Někdy jsem z toho malověrný. Stále slyším, jak je třeba všechny vyměnit, ale skoro každá výměna je k horšímu.
Vy byste to nevyměnil?
Nevím za koho. Teď je doba neschopných. Ti se cpou do čela. Ve všech politických stranách i nestranách.
Neschopný Nečas?
Je těžké vládnout.
Neschopný Schwarzenberg?
Zklamal mě.
