Šílenství má nové jméno: Anders Breivik. Problém je, že stejně jako norský masový vrah smýšlí i spousta normálních lidí.
Ano, vím: většina lidí s podobně radikálními názory na přistěhovalce či multikulturalismus buď sedí doma, nebo jde místo střílení do hospody. Tam své frustrace zapijí tak velkoryse, že by netrefili ani sami sebe. Nebo se nanejvýš projdou nějakým etnicky zabarvenějším sídlištěm, načež úspěšnou akci oslaví hospodským koncertem idiotů, kde si polonazí lijí pivo na hlavu.
Jenže tím frustrace ohledně imigrace z kulturně totálně odlišných zemí nezmizí. Naopak. Problém je, že diskusi o muslimské imigraci a multikulturalismu obecně si nadlouho a s naivitou sobě vlastní uzurpovala politická elita, jíž se jako obvykle příliš netýká; premiéři, ministři či poslanci žijí málokdy – výjimečně naoko jen před volbami - ve čtvrtích, kam se tito lidé stěhují.
Nebo jinak: třeba Michaelu Kocábovi, jenž si kdysi, když si ještě barvil vlasy na blond, říkal ministr pro Romy, se z trojské vily celkem pohodlně kázalo o etnické snášenlivosti; nikdy nežil v ústeckých Předlicích, případně kolem kostela v pražském Karlíně.
Politických elit, jež se tak dlouho rády chlubily kulturním liberalismem, se přistěhovalectví netýká ani ekonomicky; přistěhovalci málokdy ohrožují vzdělané a bohatší lidi. Naopak: nejvíc ohrožují právě méně kvalifikované a chudší, kteří se spokojí s moudry Tomáše Vandase, takže se častěji hlásí k různým extremistickým stranám, hnutím či bojůvkám.
I kvůli Breivikovi přišel čas skončit s perverzní politickou korektností, která ošklivé a nepohodlné věci maskuje hezkými slovy, státními penězi či obojím. Ani méně vzdělaní lidé totiž nejsou úplní hlupáci. Když vidí, že něco nefunguje, nepřesvědčí je o opaku ani Jiří Paroubek.
