Němcová a Sobotka podrobeni právu útrpnému | Reflex.cz
reklama
nahoru

Němcová a Sobotka podrobeni právu útrpnému

Bohumil Doležal24. února 2011 • 16:28
Němcová a Sobotka podrobeni právu útrpnému
Miroslava Němcová se raduje z vítězství
• foto: 
Michal Šula

Poslanec Šťastný by chtěl zpřísnit zákony, ministr Dobeš přidal ke svým malérům pokus prosadit stoupence extremistické národní strany a o tom, co teď vzniká v severní Africe a na arabském poloostrově, se dá s jistotou říci, že to rozhodně ani Evropě, ani USA, ani Izraeli přátelsky nakloněné nebude.

reklama

 

Ústavní soud podrobil právu útrpnému (obrazně řečeno) předsedkyni PS Němcovou a statutárního místopředsedu ČSSD Sobotku. Šlo o stížnost ČSSD k Ústavnímu soudu ohledně projednávání „balíčku škrtů“ v Poslanecké sněmovně. Zákony byly přijaty ve stavu legislativní nouze (tj. v jakémsi zrychleném režimu). ČSSD namítá, že tak byla znemožněna obecná rozprava v PS a umožněno odhlasování zákonů Senátem ještě ve starém složení, ačkoli už byl zvolen nový, v němž by neprošly. Projednávání by se tak bylo zdrželo (Sněmovna by Senát nakonec stejně přehlasovala). Ústavní soud je ve složité situaci, zejména druhá věc je zjevně opravdu jakýsi problém. Zároveň je tlačen do rozhodnutí, které bude chtě nechtě politické, a pokud dá stěžovateli za pravdu, posílí se ve veřejnosti pocit bezmocnosti vlády vůči, jak by řekl Václav Klaus, „nevoleným orgánům“ (tj. nevoleným všeobecným, přímým a tajným hlasovacím právem). A lidé se budou taky ptát, oč je tato vláda, disponující v PS většinou 18 hlasů, schopnější prosadit své záměry než ta Topolánkova, která vlastně neměla vůbec žádnou většinu.

 

 

Ministr Dobeš přidal ke svým momentálním malérům ještě pokus prosadit do náměstkovského křesla někdejšího stoupence extremistické národní strany. Ministr, zdá se, pokus hned vzdal, ale je z toho problém v koalici i v opozici. Vzhledem k tomu, že dotyčný kandidát na náměstka se nyní angažuje v euroskeptické iniciativě D.O.S.T. a ministra, který má údajně nadstandardní vztahy s Hradem, se v LN ohnivě zastal Michal Semín, zdá se, že vítr fouká v tomto případě z Hradního návrší. Bude moc zajímavé, jak si premiér Nečas s tou záležitostí poradí. Tak by chtěl vycházet s panem prezidentem dobře, a tak se mu to pořád nedaří.

 

Sjednocení dolní a horní sazby DPH se nebude týkat chleba, brambor, mléka, syrové zeleniny a nezpracovaných ryb. Protože ryby nejím, nezbude mi než stát se býložravcem.

 

 

K vládnímu návrhu na penzijní reformu si dovolím jen jednu poznámku, už jsem to vlastně před pár dny napsal: aby se lidé rozhodli pro druhý (fondový) pilíř, museli by mít poměrně velkou důvěru v dlouhodobou stabilitu politických poměrů, nejde tedy jen o ekonomický, ale o politický problém. Na základě politických poměrů, jaké u nás panovaly v posledních sedmdesáti letech, a vzhledem k dnešní politické stabilitě (je těžké psát to slovo bez uvozovek) si dovoluji pochybovat, že by tu taková důvěra byla. (Ekonomové argumentují tím, že ani průběžný systém není spolehlivý, jenže veřejnost si zvykla, že funguje tak nějak sám od sebe, kdežto pro „účast ve druhém pilíři“ se bude muset každý sám za sebe rozhodnout, a navíc neodvolatelně). Obdivuji proto optimismus ministra Drábka, který v rozhovoru pro Právo předpokládá padesátiprocentní zájem o penzijní spoření.

 

Poslanec Šťastný by chtěl zpřísnit zákony, aby protesty typu „Děkujeme, odcházíme“ nebyly zákonné (podle rozhodnutí Státního zastupitelství pro Prahu 9 jimi nebyl spáchán trestný čin). Možná by stačilo posílit pocit morální zodpovědnosti v části lékařské obce, zákony nepostihují a nemohou postihovat každé amorální jednání, tj. lidově řečeno, člověk se může chovat jako prase, aniž by porušil zákony. A nelze vytvořit takový kodex zákonů, který udělá z čuňat lidi. Aby zákony měly smysl, musí být ve společenství, které si je ukládá, dobrá vůle. Proto návrh poslance Šťastného valný smysl nemá. Ministr Heger tvrdí, že „z akce lékařských odborů (LOK jsou odbory nemocničních lékařů) si je třeba vzít poučení“, to jistě. A říká zároveň, že tak masivní protest lékařů by nebyl možný, kdyby byl v resortu pořádek. K problému se ještě vrátíme.

 

MfD zevrubně informuje o poměrech na Ministerstvu školství (titulek: „Zdivočelý úřad ministra Dobeše“). Nejsem stoupencem ministra Dobeše a to, že se ho v LN zastává pan Semín, mou nedůvěru ještě podstatně prohlubuje. Ale to, že někdo odposlouchává pro MfD poradu ministra, mi připadá přinejmenším stejně problematické, jako že někdo na ministerstvu kontroluje mailovou poštu vybraných nespolehlivých úředníků. Malá česká Wikileaks.

 

 

Zdá se, že Věci veřejné, a tedy i koalice, přijdou o jednoho poslance. Někdejší senátor Novotný, který teď za stranu zasedá v PS, ji chce opustit, protože strana nebojuje dost usilovně proti hazardu (a proti poslancům ODS, kteří nemají k hazardu tak vyhraněný postoj jako pan Novotný). Pan Novotný možná trochu zaspal dobu, kdy jeden hlas měl rozhodující význam (mj. při poslední volbě prezidenta, které se zúčastnil ještě jako senátor a byl prý vystaven brutálnímu pokusu o znásilnění, pardon uplacení, ze strany některých proklausovských volitelů). Pan Novotný taky není na svém místě. Vzhledem ke svým aktivitám by měl být volen nikoli za nějakou stranu, ale za opozici obecně vzato, s tím, že si pak vybere opoziční stranu, v níž se bude realizovat. Kdyby se náhodou opoziční strana stala stranou vládní, musel by přestoupit do jiné, opoziční. Protože lze předpokládat, že se stane pro všechny, dokonce i opoziční strany obávaným kandidátem, měl by kandidovat jako „nezávislý za opozici“. Bohužel to zjevně volební zákon neumožňuje.

 

Jednu z nejdivočejších úvah o tom, co se děje v arabském světě, napsal do MfD Teodor Marjanovič. Fandí Arabům, považuje za pravděpodobnou (taky) možnost, že vše vyústí v happyend. A že v pásmu od Maroka po Jemen začnou vznikat občanské instituce a další základy demokracie. „Snad nejblíže se arabští… mladí svým zápalem v očích blíží revolucionářům z roku 1848…“ Masaryk kdysi mluvil o radikalismu jako o rozvášněné logice nešetřící dějin. Exkurs pana Marjanoviče je názorným příkladem takového uvažování. Evropská společnost v roce 1848 byla neskonale civilizovanější než ta dnešní arabská (za tento handicap samozřejmě Arabové nemohou a vůbec to neznamená, že by to nemohli dohnat, ale za čtrnáct dní se to určitě nestihne) a stála pořád ještě na křesťanských základech. O tom, co teď překotně vzniká v severní Africe a na arabském poloostrově, se dá s jistotou říci pouze to, že to rozhodně ani Evropě, ani USA, ani Izraeli přátelsky nakloněné nebude, naopak, bude to velmi militantní konkurence. A bude to mít masovou podporu veřejnosti, tak masovou, že bych se vsadil, že volby – tj. skutečné volby, tak jak jim rozumíme my - ani nebudou zapotřebí.

 

http://bohumildolezal.lidovky.cz/



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama