Grády, které nabírá přímá prezidentská volba, a pestrá nabídka kandidátů ukazují pro Českou republiku nikým dosud netušenou možnost. Co kdyby měla naše země prezidenty hned tři?
Kandidáty na prezidenta můžeme rozdělit zhruba do dvou skupin: Ty, kteří mají nějakou politickou minulost a veřejnost si o jejich postojích a činech mohla udělat nějakou představu. Potom ty, o nichž neví nikdo nic. Či jen základní informace.
O paní Fischerové například všichni víme, že je hodná, o dr. Franzovi všichni víme, že je umělec, a o panu Okamurovi všichni víme, že je podnikatel. Neříká si podobná kombinace o to, aby se úřadu ujali všichni tři najednou a spojili své síly ve prospěch naší země?
Představme si, jak produktivní by ta spolupráce mohla být! Paní Fischerová by třeba vymyslela, že Česká republika bude více chránit velryby. Doktor Franz by namaloval obraz Gejzíry a pan Okamura by jej natiskl na hradní dluhopisy, ty prodal národu a za stržený peníz koupil ohrožené plejtváky k vysazení na Lipno.
Nebo by paní Fischerová vymyslela, že budeme více pečovat o dětské vojáky ze západní Afriky a poskytovat jim azyl v ČR. Doktor Franz by jim na uvítanou složil fugu a Tomio Okamura by je s vládami západoafrických zemí měnil za nepotřebné zbraně české armády ještě z dob bývalé Varšavské smlouvy.
Prostě — spojení sil nezávislých kandidátů by posunulo výkon prezidentské funkce někam dál — a tak si myslím, že by ideu trojjediného prezidenta měl co nejrychleji uzákonit Parlament.
