Takže ne lidé jako Roman Janoušek a jimi pasení politici jako Pavel Bém ničí naši papírovou demokracii, ale média informující o jejich sviňárnách. Tak pravil prezident Klaus, vždy nadmíru originální myslitel a mimo hezkých knih o sobě také autor chlapeckých deníčků ze zahraničních cest.
Nebudu se zde znovu zabývat Klausem a kauzou odposlechů telefonátů Béma s Janouškem, i má klávesnice unese jen určitou dávku hlouposti. Navíc o tom na webu Reflex.cz píše můj bývalý redakční kolega Jan Jandourek. Spíš jen přidám, že právě Klaus může jak za současnou naštvanost lidí, tak za privatizaci demokratické moci bývalými totalitními veksláky, zelináři či lahůdkáři.
Byť možná ne záměrně, abych moudrému profesorovi nekřivdil a jeho stále sympatičtější pucflek Ladislav Jakl o mně zase nemusel psát nějaký méně přátelský blog. I já chci věřit, že šlo spíš o nechtěný vedlejší produkt způsobený nešťastnou souhrou osobní nezkušenosti, ješitnosti, narcismu a samozřejmě i hlouposti – tedy fatálně toxického osobnostního mixu.
Což mimochodem dějiny málokdy zajímá. Kdo si dnes například pamatuje, že se Stanislav Gross upřímně zajímal o vláčky? Navíc snaha zhasnout a dopřát politikům klid na práci, de facto totalitní model, Klause provází, co si ho většina z nás pamatuje. Tedy zhruba dvaadvacet let, nebo tak nějak.
Začněme Klausovým zhasnutím během privatizace. Úzká skupina lidí tehdy ukradla beztrestně majetek za stovky miliard, zatímco mnozí jiní přišli o práci, případně na ně po naivní listopadové euforii dolehlo tzv. utahování opasků - neboli ekonomická transformace. Ne že by k jisté zlodějině nedošlo tak jako tak, ostatně po čtyřiceti letech zlodějského režimu jsme byli všichni méně či více banda zlodějů.
Jenže chorobně ješitný a do vlastní geniality zamilovaný Klaus tehdy nepřiznal ani milimetr chyby, spíš naopak. Nejen že tím u nás navěky v praxi zdiskreditoval u mnohých lidí tržní demokracii a podnikatele, které coby nezkušený akademik ironií osudu tak vehementně propagoval; právě od půlky devadesátých let se datuje i první občanská naštvanost, jež náš v různých vlnách provází dodnes.
Bývalý prezident Václav Havel to kdysi pojmenoval „blbá nálada“. Mnozí vykolejení lidé ženoucí nejen vykolejené lidi do ulic tomu dnes říkají „Skutečná demokracie“ nebo „Holešovská výzva“. Všechny tyto iniciativy tmelí jedno: rozčarování z polistopadového vývoje, který Klaus symbolizuje jako málokdo.
Právě zakladatel a dlouholetý mozek i šéf ODS kolem sebe kdysi nechal růst šedou zónu lidí, jíž se časem zmocnili lidé jako Janoušek, Ivo Rittig, Patrik Oulický či Roman Jurečko, krytých neprůstřelně policií i justicí. Média je sice chybně pojmenovala lobbisty, ve skutečnosti ale jsou obyčejnými zloději; co za Klause nenápadně začalo lyžemi, tenisovými raketami a výlety do Alp, přerostlo během dvaceti let v mnohamiliardovou privatizaci demokratické moci.
Nakonec každý, kdo to nechce vidět, by si měl přečíst veřejně přístupné zprávy BIS. Překvapivě se v nich nepíše, že naši demokracii principálně ohrožuje mediokracie, ale ekonomické vytěžování státu lobbisticko-podnikatelskými skupinami. Ale chtějte po Klausovi, aby to viděl, když tento svět sám pomáhal budovat.
