Pozor na tlusté vladaře! Jsou obzvlášť nebezpeční

 

Za nejtlustšího diktátora antiky je považován římský císař Elagabalus, i když přesně nevíme, kolik vlastně vážil. On sám dbal prostřednictvím cenzury na to, aby byl na mincích a uměleckých sochách znázorňován takřka ve stavu „podvyživení“. Narážky na jeho tloušťku končily okamžitým trestem smrti. Císař byl fanatickým žroutem a sexuálním maniakem. Hodoval a souložil prakticky 12 hodin denně. V březnu roku 222 se ho zbavili tím, že jej jeho vlastní ochranka zavraždila. Takto popisuje císařovy hostiny Karl Shaw ve své knize Scandal Lists (Londýn 2006): „… byl schopen šokovat hosty nabídkou neobyčejných pokrmů – podával velbloudí mozky, hřebínky ze živých kohoutů, paví a slavičí jazýčky, játra z parmy, mozečky plameňáků a drozdů, papouščí, bažantí a paví hlavy i prasečí struky. Také hostům dával přesné napodobeniny jídla vypadající jako dřevo, keramika nebo kamení …“

 

Poněkud jednodušší to máme s anglickým králem Jiřím IV. (1762– 1830). Tam je možné se dozvědět více — i když ani on se s kritikami na jeho obezitu nemazlil. Za pouhou zmínku básníka Leigha Hunta (1784–1859), který se opovážil naznačit, že vladař trpí nadváhou, nechal umělce zavřít na dva roky do vězení. Žrací orgie Jiřího IV. překonávaly dokonce Elagabala. Zahájil svou éru panování nástupní hostinou, kde nechal naservírovat 3376 kg hovězího masa, 3236 kg telecího, 1122 kg skopového a k tomu ještě stovky kilogramů jehněčího a drůbežího. V roce 1802 vážil vladař již přes 126 kg, v pase měl téměř sto třicet centimetrů a komorníci potřebovali tři hodiny, aby se jim podařilo nasoukat panovníka do královského korzetu. Do sedla dopravovali Jiřího IV. kladkostrojem na koně drezúrovaného na váhu jezdce, aby byl při takové enormním zátěži dokonce schopen cvalu.

 

Americký prezident William Howard Taft trpěl extrémní tloušťkou. Vážil přesně 145 kg a lékaře, kteří se kriticky zabývali jeho obezitou, na hodinu propouštěl. Vůči nemocničnímu personálu učinil pouze jeden jediný kompromis, a to, že se vzdal slaniny, protože ho po ní pálila žáha. Nesnášel ve svém okolí nikoho, kdo by neměl nadváhu. Jeho vláda byla prakticky vládou tlouštíků. Taft vlastnil v Bílém domě koupací vanu, do níž by se pohodlně vešli čtyři průměrně vzrostlí muži. Po svém inauguračním projevu v březnu 1909 se šel vykoupat, ve vaně přesto uvízl a museli ho vypáčit.

 

 

Nejtlustším komunistickým diktátorem byl bezesporu Nikita Chruščov (1894–1971). Jeho tělesné parametry jsou ovšem do dnešní doby obestřeny neproniknutelným tajemstvím. Ruské zpravodajské služby doposud na toto téma nic nezveřejnily. Můžeme tedy pracovat pouze s dohady. Podle neoficiálního posudku britské zpravodajské služby MI6 trpěl Chruščov podobnou obezitou jako nejtlustší fašistický diktátor Benito Mussolini – tedy 120 kilo tělesné váhy při zhruba 169 cm výšky. Největším kritikem Mussoliniho objemu břicha byl italský ministr zahraničí hrabě Galeazzo Ciano (1903–1944). Fašistický diktátor vyřešil dilema tím, že nechal Ciana popravit, a cpal se nehorázně dál. Jak to dopadalo s kritiky Chruščovovy tloušťky, o tom ruské zpravodajské archívy zatím zarytě mlčí …