Příběh končí ve chvíli, kdy se vůz záchranné služby „řítí“ moskevskou ulicí způsobem, z něhož vyschne v hrdle. Jeden z lékařů běží před vozem a ukecává řidiče v zácpě, aby uhnuli z odstavného pruhu. Zkoprnělý divák v tu chvíli už nepřijímá neuvěřitelný obraz jako podobenství. Po uplynulých dvou hodinách už totiž něco ví o úrovni ruského zdravotnictví, ukázaného v té nejvíce páchnoucí kapce vody – záchranné službě. Režisér Boris Chlebnikov neumí anglicky a tak nedával rozhovory, což je škoda – každého, kde jeho skvěle natočený, ale velice nepříjemný film Arytmie viděl, by asi zajímalo, co na love story dvou moskevských lékařů říkalo ruské ministerstvo zdravotnictví, a jestli už má na krku žalobu.
Oleg pracuje jako lékař na záchrance, kde - jak je ve filmu několikrát zopakováno – není důležitá záchrana života, nýbrž splnění direktivního předpisu. Protože je profesionál, který byrokratické zasahování do své odbornosti v extrémních situacích nechce a - složil-li Hippokratovu přísahu - ani nemůže přijmout, je vystaven pracovním konfliktům, které zhusta řeší alkoholem. Fatálně tím destruuje vztah s Káťou, rovněž lékařkou, s níž sdílí prťavý sídlištní byt. Káťa požádá o rozvod. Snaha dát ještě jednu šanci vztahu dvou lidí, které k sobě pořád něco přitahuje, se odehrává na pozadí jejich profese, kde se aktuálně řeší tytéž (!) problémy jako ve známém českém seriálu Sanitka natočeném počátkem osmdesátých let (!!): dojezdová rychlost na místo nehody, kompetence při zásahu, nedostatečná kapacita nemocnic.
Ten film je v podstatě jedná velká černá můra doktora Jandery a doktora Skalky (hrál ho Barťák!) dohromady: rodič chce vidět svou holčičku po vážné operaci, jenže si do nemocnice nepřinesl vlastní bílý plášť. Má smůlu. Zdravotník píchá atropin nemocné ženě, a do toho mu zabzučí dispečink a pod hrozbou sankce jej velí jinam, protože tabulkový čas strávený u jednoho případu vypršel. Lékař ošetří a odveze z hromadné bitky tři chlapy, kteří se mu skoro poperou ještě jednou v sanitce. Sanitku od krve až po strop si pak po směně sám vystříká hadicí. A šlehačka na dortu? Šéfa záchranky Josefa Vinkláře (který taky uměl zařvat, ne že ne) pak hraje frajer v růžovém svetru, jenž problémy s doktory řeší tak, že jim má do držky.
V době, kdy si český prezident svítí baterkou do ruského pozadí a spousta lidí obdivuje Putinovu vládu tvrdé ruky, by film Arytmie měla povinně koupit Česká televize a řádně jím potrápit na ČT1 své věrné diváky. Protože jestli je někdy vskutku čas pouhopouhé prozatím, pak to není ve chvíli, kdy si v Čechách užíváte bezplatné, a pořád ještě velmi solidní péče, ale v okamžiku, když ležíte po bouračce na moskevské ulici a blíží se k vám sanitka, před kterou běží lékař.
