Festival Metronome, jehož první ročník proběhne na pražském Výstavišti 25. a 26. června a jenž jako hvězdy už na jaře ohlásil Iggyho Popa a britskou kapelu Foals, je další z řady pokusů uspořádat přímo v hlavním městě hudební přehlídku evropské úrovně. Stojí za ním prakticky tentýž organizační tým jako za tradičním United Islands of Prague. Netají se tím, že chce přilákat do Prahy i zahraniční návštěvníky a že má jasný marketingový plán. „Metronome je úplně jiná cílová skupina,“ vysvětluje za organizátory David Gaydečka zdánlivě nelogický nápad, proč pořádají dvě akce v jednom víkendu.
Je dnes těžké rozjet úplně nový festival? Přece jenom jich tu je – jenom těch středních a větších – každé léto několik desítek...
Jsme hrozně opatrní a zvažujeme každý krok. Skoro o každém rozhodnutí hodně diskutujeme a zároveň máme velký respekt k ostatním. Asi nejčastější otázka, kterou od zveřejnění dostáváme, je: „A myslíte, že se vám to povede?“ Ale máme dobrý plán i vůli do toho investovat jak čas, tak finanční prostředky, které jsou pro to nutné. Není to žádný pokus, že bychom pozvali pár kapel a čekali, jestli to vyjde.
Jak si tu nedůvěřivost vysvětlujete? Těch akcí, které tu zkrachovaly, bylo jen minimum, a naopak tu je řada festivalů, které dobře prosperují. Přestože jejich kulturní přínos je podobný jako u otevření nového aquaparku.
Česko není v rámci Evropy zrovna optimistické místo – a netýká se to jen festivalů. Nevím, jestli to je určitá konzervativnost, ale lidé tu opravdu nemají tendence se radovat z nových věcí, spíš o všem primárně pochybují. Jinde tomu zpočátku spíš drží palce, teprve potom se rozhodují, jestli to splnilo jejich očekávání. I proto bychom rádi, aby Metronome lidé přijali jako dobrý nápad.
Proč ho ale realizujete v tentýž čas jako už zavedené United Islands, které dělá zčásti stejný tým lidí? Není to konkurence sobě samým?
Řeknu zkušenost třeba z Edinburghu. Tam se koná Fringe Festival, jazzový festival a festival klasické hudby – a všechny jsou v jeden termín. Populace města stoupne v tu chvíli o statisíce lidí. A myslím, že zpočátku také určitě někdo přemýšlel o tom, udělat ty jednotlivé akce v různých termínech. Jenže nejde o počet akcí, ale o to, jaké jsou, protože když fungují, generuje to povědomost o tom místě. Je to podobné, jako když je v jedné ulici šest restaurací a všechny fungují a mají plno, v jiné jedna – poloprázdná. V tom prvním místě už se pak prostě ví, že stojí za to, tam chodit, protože si tam každý vybere. Navíc jde i o volný a vhodný termín – v létě se Praha vylidňuje, v září zas bývá špatné počasí. Takže pro náš nápad zbýval květen a červen.
Tak jinak. Čím se bude Metronome od United Islands lišit?
United Islands už každý rok do centra Prahy přilákají zhruba 60 tisíc lidí. Jsou to lidé, kteří rádi objevují novou muziku a rádi se nechávají inspirovat, a to nám na té akci přijde hodně cenné. A tím se i liší od velké části ostatních – my nemusíme mít kapely, které jsou vysoko v hitparádách a mají vysokou návštěvnost koncertů. Každý má samozřejmě jiný vkus, ale chceme si zachovat tu možnost ukázat lidem nová jména a zároveň dát interpretům možnost si zahrát na zajímavém místě a pro nové posluchače. Zároveň mají ovšem United Islands značná omezení a musejí poměrně dost tolerovat požadavky občanů z centra města, takže desátá hodina večerní je jasná, někde musíme končit i dřív.
Nemůžeme dělat moc velký marketing, protože sponzorům nemůžeme nabídnout plochy, a už vůbec nemůžeme ta místa uzavřít a vybírat vstupné. Takže charakter akce je víceméně daný a i v příštích letech se nebude moc měnit. Zatímco Metronome je úplně jiná cílová skupina.
V čem?
Velké hvězdy nelákají lidi, kteří chtějí objevovat, spíš naopak. Tihle návštěvníci chtějí jít na velký koncert populární kapely se vším, co k tomu patří. Zároveň kdybychom obě ty akce uspořádali v jiných termínech, způsobili bychom mimopražským nebo i zahraničním divákům, které zajímají obě polohy, dilema, kterou z těch dvou akcí si vybrat. Protože obě by ekonomicky i časově zvládl asi málokdo. Takže naše úvaha byla udělat největší hudební víkend v Praze. S tím, že United Islands budou v denních hodinách, hlavně odpoledních, zatímco Metronome začne až v podvečer a vygraduje pozdě v noci. Iggy Pop například bude hrát okolo 22. hodiny.
Není to trochu pragmatické „chytračení“?
Já tomu spíš říkám racionální úvaha. Směrem do zahraničí vysíláme signál, že tu je festival, kde hraje Iggy Pop, ale když už někdo do Prahy přijede, odpoledne k němu může mít i řadu zajímavých nových jmen. Takže si myslíme, že je to další důvod, proč jet na výlet zrovna do Prahy, a ne třeba do Paříže. Což zapadá i do toho, že Metronome je komerčnější, s mnohem větším rozpočtem i propagací v mainstreamových médiích, zatímco United Islands považujeme za „veřejnoprávní“ akci, která nabízí službu návštěvníkům i kapelám. Ale je pravda, že očekávám, že to bude trvat tak tři roky, než se o tom rozšíří povědomí.
Mluvíte o „komerčnější akci“ a hned na počátku jste představili svého investora (Libor Winkler z investiční skupiny RSJ). Což je asi u českých festivalů poměrně netypické. Proč jste nešli cestou sponzorů nebo mecenášů, jako má Trutnoff?
Ano, my od počátku mluvíme o tom, že jde o investora. Nabídli jsme mu dlouhodobý plán, na základě kterého on nám poskytl finance, abychom ty kapely vůbec zaplatili, protože žádná podobná hvězda se dnes jen ze vstupného pořídit nedá. Není to ale donátor nebo sponzor, který přispívá za reklamu, je to člověk, jenž to bere jako investici, která se mu v budoucnu vrátí. Se sponzorskými partnery ovšem také postupně jednáme, některé už máme i potvrzené.
Návštěvníci hudebních přehlídek jsou už zmlsaní a automaticky dnes předpokládají u velkého festivalu vysoký počet kapel i scén. Vy ale ani jedno nemáte.
Dali jsme si dvě hesla, kterým podřizujeme plán, a to je „kvalita“ a „komfort“. A naopak hypotetické heslo „kvantita“ jsme si škrtli, to má u nás červenou. Takže v případě Iggyho Popa je pro nás důležité nejen to, že to je hvězda, je mu sedmdesát a dlouho v Praze nebyl, ale především to, že má novou skvělou desku. A nejenže na ní není za zenitem, ale naopak mu ještě zvýšila respekt. Foals jsou vynikající kapela a velká hvězda na světových festivalech, myslíme si o nich, že jejich popularita u nás bude ještě stoupat, protože zdaleka nedosahuje té, kterou mají v zahraničí. A tak bych mohl pokračovat. Čekáme diváky, kteří tu kvalitu ocení. I proto máme jen pět hudebních scén, a kdo bude chtít, může zvládnout skoro všechno. Nemáme potřebu stavět lidi do dilematu, na kterou ze dvou kapel, hrajících „proti sobě“, mají jít. A nechceme být hudební hypermarket.
Stojí ale vůbec české publikum o ten komfort?
Vlastně nemyslím, že by v principu všichni v České republice po takovém festivalu dopředu toužili, ale mám tu zkušenost, že když ho zažijí, tak si uvědomí, že to vůbec není špatné. Devadesátá léta si na festivalech pamatujeme tak, že nám někdo stál na noze, protože v areálu bylo víc lidí, než se tam vešlo, všude se válely kelímky a pivo bylo teplé. I když nám to moc nevadilo, protože jsme byli rádi, že tady tu muziku konečně máme. V roce 2000 nám to, že se na nás někdo lepí a leje nám pivo na tričko, už celkem vadilo, ale pořád jsme si říkali, že je to nepohodlí na festivalu vlastně normální a že to je daň za tu muziku. A dneska se zvětšuje skupina lidí, která si uvědomuje, že to jde i jinak, a ocení i to, že nejsou fronty, že jídlo není nekvalitní, že je kam si sednout, že existují v areálu zelené plochy a stín, a když si připlatím, budu mít i třeba rezervované místo na tribuně.
Jak moc chce do budoucna Metronome růst?
Kvantita, jak už jsem říkal, není náš záměr. Nicméně pokud chceme nadále mít v programu velké hvězdy, a to v počtu alespoň dvě na scénu a den, rádi bychom se dostali tak na 30 tisíc diváků.
„Ulovit“ do programu velkou hvězdu dnes zdaleka už není jen otázka peněz. Jaká je vaše zkušenost?
Tak to prostě je. Už nejsme jako Česká republika žádná lákavá exotika, nýbrž zájemci jako všichni ostatní. A pochopitelně jsme v pozici „na začátku“, kdy jméno festivalu nikdo nezná – na rozdíl od Colours of Ostrava nebo Rock for People. Ale doufáme, že se nám to podaří změnit.
S managementem Iggyho Popa jsme jednali zhruba půl roku, kdy oni věděli, že máme zájem, a rozhodovali se, zda ano, nebo ne. Opakovaně je nutno zdůvodňovat, proč by měl hrát zrovna u nás. Také se vše odvíjí od rozhodnutí té konkrétní hvězdy – dokud se Iggy Pop nerozhodne, že novou desku opravdu vydá, jeho management pochopitelně žádné turné nepotvrzuje. Nakonec to ale nebylo tak těžké – hrají roli i maličkosti: byli třeba potěšeni, že to není daleko od letiště. Nedávno jsem procházel materiály z doby, kdy jsme zajišťovali koncert Jeffa Becka; od prvního mailu do potvrzení tehdy uplynuly skoro tři roky. A v archívu k tomu mám víc než tisíc mailů.
