Scéna: Tři mladí Belgičané vcházejí na letiště. Reda, kandidát na islamistického bojovníka v syrském Homsu, říká kamarádům: „Žiletky mám v tašce. Jsou v kapse.“ „Cože? Okamžitě je hoď do koše! Hned!“ křičí na něj Ismael.
„A jak se budeme holit?“ ptá se Reda. „Tam, kam jedeme, se nebudeme muset holit. Věř mi,“ říká šéf skupiny Ben, který miluje Elvise Presleyho.
To je ukázka z divadelní komedie Džihád. Během ní se diváci smějí, ale postupně jim úsměv ztuhne a někteří se i rozpláčou. Tak popisuje server Middle East Eye dílo Belgičana marockého původu Ismaela Saidiho. Hru na 124 představeních vidělo již přes 45 tisíc diváků, z nichž tvořili asi polovinu studenti, protože se často hraje na školách. Podporují ji například ministerstva kultury a školství. „Není vždy jednoduché dostat mladé do divadla. Humor je způsob, jak je přilákat a udržet si jejich pozornost,“ vysvětluje Cécile Vainselová z ministerstva kultury.
Důvodem vzniku Džihádu je i to, že Belgie je největším evropským „exportérem“ džihádistů směr Sýrie a Irák (přepočteno na počet obyvatel). Kolem 80 z nich už na Blízkém východě zahynulo.
„Ironie, smích a nadsázka jsou jediné zbraně, které džihádisté nemají,“ říká Saidi, proč vystupuje proti radikálům tímto způsobem. Navíc má ale s něčím podobným i osobní zkušenost z 90. let. Když mu bylo 16 let, pokusili se ho zverbovat do Afghánistánu.
Inspirací pro hru Džihád mu byla i anglická černá komedie Čtyři lvi. Ta si podobně střílí z rádobysebevražedných atentátníků. Ale bezprostředním spouštěčem pro Saidiho byla francouzská populistka Marine Le Penová. „V televizi se jí ptali, jaký má názor na mladé lidi, co odcházejí do Sýrie. Řekla, že jí to nevadí, pokud se nevracejí. To mě fakt šokovalo – takhle politik nemá odpovídat,“ citoval ho Middle East Eye.
