Shit-faced Shakespeare je vcelku normální divadelní představení - až na to, že jeden z herců je během něj totálně vyndaný z podoby. Hraje se Sen noci svatojánské a z divadelního souboru je každý večer vybrán herec, který do sebe před představením naláme metr piv a pár panáků, takže na jeviště nastoupí zmatlaný jak zákon káže, šlape si na jazyk, přeříkává se a blekotá nesmysly.
1. Ztřískaný Shakespeare
Shakespeara v přebásnění démona alkoholu hraje britský divadelní soubor Magnificent Bastard Productions už šest let a po divadelním tažení (a současně příšerné šestileté kalbě) po Americe se s ním příští rok vrátí do Londýna. Blíží se totiž čtyřsté výročí Shakespearovy smrti – a jak jinak vzdát mistrovi hold, než se sejmout absolutně na káry a motat se s jeho verši po divadelních prknech?
Shakespeare zkalený pod obraz se bude hrát v londýnském Leicester Square Theatre od 24. dubna do 11. června; a než se začne nadrátovaný bard hrát masivně také v českých divadlech (překlad „české hlavy“ Martina Hilského by si přece takovou pořádně nacamranou péči zasloužil), rozhodně to za tu letenku od levných aerolinek stojí – byť se tam na palubě za alkohol solí zvlášť.
2. Nadraný dějepis
Shakespeare ale není jediný, komu to sekne tím víc, čím víc je ztřískanej jak žito. O tom, že vykládat vážné věci pod vlivem alkoholu je vcelku užitečné, diváky přesvědčuje americký televizní seriál Drunk History (Opilé dějiny), který produkuje stanice Comedy Central (ta samá, která letos vychrlila novou a opět úplně zběsilou sérii South Parku). Drunk History jsou prostě celkem normální převyprávěné dějiny – jen s tím rozdílem, že je vypráví nametení protagonisté. A podle toho to taky vypadá.
12. ledna bude mít premiéru také britská verze zmatlaného dějepisu, kterým bude provázet jeden z nejdrsnějších komiků na světě Jimmy Carr (muž, který je schopen v pár větách smrtelně urazit do posledního každého svého diváka) a jeho zchlastaní protagonisté se budou zabývat tak závažnými body historie, jako je velký požár Londýna z roku 1666 nebo Tutanchámon. Teď už jde jen o to, kdo se toho chytne u nás a převypráví zhulákané Jiráskovy Staré pověsti čes škyt české.
3. Zpráskané recenze
Premisa podcastu s názvem Drunk Movie Review je sice o něco silnější, než jak ji dokáže jeho osazenstvo naplnit (protože čím víc se plní alkoholem, tím víc se baví spíš osazenstvo, než posluchač) – faktem ale je, že třeba o takových 50 odstínech šedi se dozvíte z vyprávění nesouvisle žblebtajícího „recenzenta“ Chosého víc, než ze čtyř filmových recenzí na iDnesu.
Existuje i podcast s podobně originálním názvem Drunk Review, který se kromě multipromilového oblaku mnoha dalších nesouvislých témat (jako třeba „Proč stojí BuzzFeed totálně za vyližprdel“ nebo „Jak psát hýžděmi“) věnuje také literárním recenzím. A to je pak opravdu jízda, protože hoši zde mají pořádně naváto a recenzují věci jako je Atlasova vzpoura od Ayn Randové, Inferno od Dana Browna nebo Juliette Society od Sashi Grey.
4. Zmatlané zpravodajství
Tahle zábava je ve formě návrhu a podle toho, čemu se dnes věnují každovečerní televizní noviny, je už jen otázkou několika málo dní, kdy někoho napadne podávat moderátorům zpráv na Nově, na Primě nebo v České televizi před každou relací povinně kýbl piva. To protože všechny ty zprávy o tom, co zase řekl Zeman, o tom, co zase naštvalo Babiše a o tom, jak šel Ransdorf k bankomatu nebo co, celý tenhle festival absurdnosti se prostě nedá moc dlouho vyprávět s vážnou tváří.
Pokud to moderátorům někdo nenařídí, garantuju vám, že začnou chlastat sami v přímém vstupu. Taky bych na jejich místě začal. A to jsem abstinent.
5. Vykrosená politika
Tohle by bylo samozřejmě úplně nejlepší, protože...
… jo, pardon, ono už to začalo.
