Kdy jindy obnovit již notně zaprášenou rubriku Knižní čtvrtek než čtrnáct dní před začátkem Adventu, kdy knižní trh praská ve švech? Každý týden zde budeme s kolegou Vojtěchem Varyšem v krátkosti informovat o nových knihách, které stojí za to číst, případně zabalit, převázat, opatřit jmenovkou a umístit pod nazdobenou jolku.
Krajiny domova
Václav Cílek
Začněme Krajinami domova z pera Václava Cílka, ilustrovanými Renátou Fučíkovou a vydanými Albatrosem. Václav Cílek, neúnavný muž mnoha řemesel a nadšený chodec po vlastech českých, se už poněkolikáté pustil do naší krajiny a stejně jako každoročně z něj vypadla kniha. Skvělá, jako obyčejně. Šestačtyřicet českých a moravských krajinných celků (typu Chřiby, Česká Kanada či Úvaly země moravské) podrobuje geolog a filozof popisu a svéráznému hodnocení – píše o nich prostě tak, jak na něj daná krajina „dýchla“, zmiňuje historii daného kousku místa, etymologii pomístních názvů, poznámky ke geologii, fauně i flóře či odkazy lokálních reálií v populární kultuře. Kniha kvartového formátu se může stát nedocenitelným průvodcem po cestách, povinnou četbou předmětu vlastivěda i apelem na vlastenectví; díky typickým ilustracím autorky monumentální Historie Evropy (Obrazového putování) a pěkné typografii jde také o krásný artefakt. Cílek, který na člověka v posledních letech vyskakuje z každé krabičky od sardinek a vyjadřuje se rád kdykoli k čemukoli, si mě tentokrát okamžitě získal; samozřejmě i tím, že o mém rodišti a současném bydlišti, romantickém kraji Českosaského Švýcarska, píše hned v úvodu kapitoly, že jde o „jedinou naši krajinu, která má světové parametry“.
Scény z venkovského života
Amos Oz
Jeden z nejvýznačnějších současných izraelských prozaiků, intelektuál, univerzitní profesor a bojovník za mír Amos Oz zavítal před třemi týdny do Česka, aby převzal prestižní literární Cenu Franze Kafky, jejímž se stal třináctým laureátem. Krátce před Ozovým příjezdem Paseka vydala jeho už deváté dílo přeložené do češtiny, Scény z venkovského života, čítající osm krátkých próz. Jak řekl sám autor na pražské tiskové konferenci: „Zrodily se z noční můry o opuštěné židovské vesnici, jakých jsou po celé Izraeli spousty. Jde o cyklus povídek, které se odehrávají ve stejné obci a procházejí jimi tytéž postavy. Téměř každý v té knize něco ztratil. Ti lidé nevědí, co přesně ztratili, nevědí, proč to ztratili, nevědí, kde to ztratili, nevědí, kdy to ztratili. Ale všude to hledají. Což podle mého platí o mnoha z nás. Pátráme po ztrátě, aniž bychom věděli, o co jsme přišli.“ Než oscarová herečka Natalie Portmanová natočí autorovu světoznámou memoárovou prózu Příběh o lásce a tmě, přečtěme si tyhle výjimečné povídky o starých židech, kteří vědí o druhých víc než sami o sobě.
A hory odpověděly
Khaled Hosseini
A nakonec jeden bestseller. Autor celosvětově úspěšných románů Lovec draků a Tisíce planoucích sluncí Khaled Hosseini letos v květnu přišel se svou třetí prózou, románem s názvem A hory odpověděly (česky jej v říjnu, na Velký knižní čtvrtek, vydalo Argo). Američtí kritici knihu amerického lékaře afghánského původu převážně chválí, pro nás Evropany může být poněkud melodramatická: hned na začátku (píše se rok 1952) chudý táta prodá tříletou holčičku Parí bohatému bezdětnému páru z Kábulu a odtrhne ji tak od staršího brášky Abdulláha, který ji po smrti matky vychovával a už nikdy na ztracenou sestru nepřestane myslet. Kniha je zalidněna postavami vystavovanými různým zkouškám; každý z nich někoho ztratil, někteří se ošklivě provinili na svých bližních, splácejí své dluhy, napravují se, trpí, umírají, hned ve třech případech vlastní rukou. Každá z devíti kapitol je vyprávěna z perspektivy jiné postavy, což jen zvyšuje spád čtyřsetstránkového příběhu. Tentokrát se děj na rozdíl od Hosseiniho předchozích dvou románů ani nedotkne Tálibánu; zaměřuje se výhradně na vazby mezi řekněme desítkou hlavních postav a na jejich (místy snad až příliš pohnuté) osudy.
