Odstranění roamingových cen Bruselem se tváří jako hospodářské, „protržní“ opatření, ve skutečností je to jen populismus, za nějž zaplatí spotřebitelé. Ostatně jako za všechny regulace cen.
V první řadě se jedná o růst cen a omezení služeb: V Norsku, které se cenovou regulací musí také řídit, ačkoliv není členem EU, se v prvním pololetí letošního roku ceny mobilních služeb zvýšily o 66 procent. V Dánsku si kvůli regulaci průměrný zákazník připlatí zhruba 60 eur ročně, včetně těch, kteří do zahraničí nejezdí. Kvůli regulaci britský mobilní operátor Three zvýšil svým 900 tisícům zákazníků měsíční účet o pět liber, 700 tisíc uživatelů předplacených služeb bude muset nově utratit alespoň 20 liber měsíčně pro zachování úrovně benefitů.
Součástí regulace roamingu je i ustanovení o možnosti omezit nadužívání mobilních služeb v zahraničí za domácí ceny. Pokud jezdíte do zahraničí často, může vás operátor vyzvat k tomu, abyste zahraniční čerpání služeb přestali „nadužívat“ a začali si za ně připlácet, jak učinil například slovenský operátor Orange.
S každou regulací cen jdou ruku v ruce dva typy jevů. Ty první jsou dobře viditelné na první pohled – zde jde o „levnější“ ceny pro lidi, kteří krátkodobě cestují na dovolenou. Fajn. Pak tu ale máme jevy, jež na první pohled vidět nejsou, ale o to zásadnější a dlouhodobější problémy způsobují.
To je však jen začátek. Operátoři dostali argument pro úpravu cenové politiky jiných služeb, aby pokryli provozní náklady a očekávání akcionářů, či argument pro pomalejší investice do rozvoje služeb, na nějž budou chybět prostředky. Jedná se také o zásadní zásah do cenotvorby virtuálních operátorů, kteří nemají možnost kompenzovat si ušlé výnosy příchozím roamingem. Výsledkem je tržní pat vedoucí k omezení potenciálního konkurenčního prostředí, tedy zakonzervování statu quo, s nímž jsou regulátoři současně velmi nespokojeni.
Ve světě, kdy na jedné straně slyšíte výhrůžné volání: „Poskytujte vše stále kvalitněji za nižší a nižší ceny a investujte!“ a na druhé straně k vám doléhá: „A my vám zatím postavíme z veřejných peněz konkurenci v podobě veřejné WiFi sítě zdarma a omezíme možnost nastavit ceny!“, skutečně nejde vybudovat efektivní systém.
Evropskou regulaci na telekomunikačním trhu lze bez diskusí označit za socialistickou. Současná praxe „rozdávání z cizího“ vede k tomu, že prakticky přestávají existovat jakékoliv dlouhodobé obchodní strategie – není je možné dělat, protože úředníci jakýkoli úspěch (měřený ziskem) ihned potrestají. Paradoxně tak podnikatelé lavírují mezi dvěma strategiemi, kdy u jedné jde o co největší krátkodobé zisky a u druhé především o to, jak absorbovat další úřední nařízení.
Obě strategie jsou tržně i morálně velmi škodlivé, křiví tržní prostředí a vytvářejí iluzi tržního selhání. Proč iluzi? Jedná se totiž o selhání regulace, nikoliv selhání trhu.
Autor je VŠ pedagog a předseda správní rady Liberálního institutu.