Pokud by si političtí protivníci chtěli vymyslet drastickou a účinnou strategii a taktiku, jak umenšit českou sociální demokracii, tak by to nedokázali udělat lépe než samotná ČSSD. Sebevražedná mise sociálních demokratů možná vejde do historie politického marketingu, jak se to skutečně, ale skutečně dělat nemá. Podívejme se na 10 fatálních chyb, které socialisty marginalizují a věští pro ně slabý výsledek v říjnových volbách.
1. S Babišem ano i ne. Po celou dobu vládnutí bylo jasné, že nejsilnějším hráčem v kabinetu nebude ani premiér Bohuslav Sobotka, ani jeho straničtí ministři, ale že to bude ideologický větroplach a mistr světa ve střetu zájmů Andrej Babiš. Ten na sebe strhával pozornost při většině problémů i možných úspěchů. ČSSD pořád opakovala, že s Babišem je to těžké, ale skoro se jí s ním podařilo dovládnout v celém funkčním období. Srozumitelné to nikdy nebylo, není a nebude.
2. Neustálé spory, hádky i korupce. Když socialisté zjistili, že nekonečné spory a hádky uvnitř strany odrazují stále více a více voličů, hodili zpátečku, dělají rychlé změny a chtějí se tvářit důstojně. Jenže to po kauzách Davida Ratha, lánském puči, problémech s výstavbou domů bývalého jihočeského hejtmana Zimoly a gigantickém skandálu na ministerstvu školství kolem financování sportu (a v tom jsou namočení ještě další sociální demokraté) není možné.
3. Necharismatický expředseda Sobotka. Už v době, kdy se Bohuslav Sobotka stal předsedou ČSSD, bylo jasné, že to je zvláštní typ lídra – úřednický, necharismatický, monotónní. Muž, který nedokázal stranu ovládat. Jel na splašeném koni. V dobách klidu možnost přijatelná, v časech nesnází obrovský problém. Nikdo lepší zřejmě předtím nebyl, ale to je na velkou stranu zoufale málo. Navíc Sobotka nepřesáhl svůj stín ani při jednáních v Evropské unii, což byl někdy problém i pro celé Česko. Viz nesmyslné uprchlické kvóty.
4. Úplně prázdný předseda Chovanec. Z bláta do louže, tak vypadá výměna na postu šéfa sociální demokracie. Milan Chovanec si hraje na tvrďáka, ale táhne se za ním naprostá intelektuální prázdnota. S tím socialisté například střední třídu rozhodně oslovit nemohou, míří to pouze na spodní vrstvy společnosti. Jestli to ČSSD stačí, tak je to cesta do pekel.
5. Někdy nesrozumitelný volební lídr Zaorálek. Dá se říci, že je to protiklad Chovance. Umí jazyky, je sečtělý a má určitou intelektuální kapacitu. Jenže jak říkají „Cimrmani“ – není myšlenku schopen ani udržet, ani opustit. Potvrdil to při svém sobotním projevu na programové konferenci strany. Někdy mu není rozumět, když něco komplikovaně vysvětluje. Což není na volebního lídra ideální vybavení.
6. Absurdní útoky na živnostníky. ČSSD si vždy nechala pravicí vyfouknout aktivní část občanů i voličů, kterými jsou živnostníci. Místo aby s nimi umně pracovala, tak se s Babišem spojila při zavádění EET a socialistický exministr průmyslu Mládek a teď i předseda Senátu Štěch na lidi, kteří nechtějí být závislí na státu, hloupě útočí.
7. Lídr kandidátky v Praze Dolínek. Zvolit si do čela kandidátky v hlavním městě Petra Dolínka, jenž připomíná mladého svazáka, je cesta nikam. Navíc tento člověk je zodpovědný v metropoli za dopravu a přitom jsou doprava a parkování ve městě často více než problematické (slušně řečeno). To je příklad nemohoucnosti. Navíc tak rozhodla pražská ČSSD v hlasování svých všech členů, kteří volit chtěli. Takže problém zjevně nezasahuje pouze vedení, ale celou členskou základnu.
8. Chybějící kandidát na prezidenta. Strana, která by chtěla vládnout a která má dodnes předsedu vlády, nebyla ze svého středu zatím schopna vygenerovat žádného smysluplného kandidáta na prezidenta. To svědčí o naprosté personální vyprázdněnosti. Navíc část strany podporuje Miloše Zemana, část je proti němu. Důkaz celkové schizofrenie.
9. Genderové blábolení. Každá strana by měla cílit i na ženy-voličky. Tak nesmyslně, jak to ale dělá ČSSD, to snad nedělá nikdo. Místo aby hledala skutečné političky, jen opakovaně hovoří o tom, jak právě ona bude mít ve svém vedení a na kandidátkách „ty pravé ženy“. Houbeles, jinak se to komentovat nedá.
10. Nejasná perspektiva. Pokud jakákoli strana chce, aby ji lidé volili, musí být zřetelné, že se po volbách zase nezopakují současné rošády. Jenže to nikdo neví, nikdo nemá žádnou záruku, že za pár měsíců nebude ve vedení ČSSD zase někdo jiný. Lepší? Horší? Tato nejistota vede k tomu, aby hlas do urny pro sociální demokracii v říjnu neputoval.
