Vypráví mi dobrá známá, která dvacet let provozuje jeden krásný antikvariát a galerii, v dobrém slova smyslu kulturní instituci svého místa: „Většinu zákazníků dobře znám. Dávám jim občas na knížky slevy. Ale až budu muset zavést elektronickou evidenci, je slevám konec. Mám strach, že někomu slevím, on tudíž zaplatí méně, než je oficiální cena v knížce, a za odměnu mě udá Babišovi. Komu můžu věřit? Pokuty jsou strašné – včetně zastavení činnosti.“ Úmyslně neuvádím, o jaký podnik konkrétně jde. Aby tam finanční komando nevtrhlo ještě dřív, než k tomu bude mít důvod.
Proč by lidi udávali někoho, kdo jim dá slevu na knihu? Co je to za otázku? Vždyť Češi už stačili poslat na udavačskou linku ministerstva financí tisíce anonymních udání na podniky, ve kterých se spokojeně najedli a dali si pár piv. Proč by nemohli cestou z hospody zatopit antikvářce?
Všichni přece vědí, že má pěkné auto, několikrát za rok si s manželem vyjede do zahraničí, nakupuje kvalitní potraviny a je často vídána, kterak si dopřává kávu a zákusek v kavárně v centru města. Přece klasický buržoust.
Zatímco si tato veskrze slušná paní lámala hlavu, jak ze sebe neudělat kvůli slevám zločince a nenechat zavřít sebe i podnik, autor zákona o EET Andrej Babiš slavnostně odnesl panu prezidentovi na Hrad ovarovou hlavu a tlačenku, oznámil mu, že zákon o střetu zájmů (lex Babiš) je neústavní, a pan prezident jej opravdu vetoval, protože – považte – zákon považuje za neústavní…
Takže ve dnech, kdy budou paní antikvářku přepadat noční můry kvůli slevě, kterou pravidelně dává panu emeritnímu profesorovi češtiny na knihy klasické české literatury, za Babiše bude – pokud veto poslanci přehlasují – u Ústavního soudu bojovat proti zákonu celou vahou své osobnosti prezident.
A to vše jen proto, aby mohl kola svého dotačního byznysu ministr financí znovu naplno roztočit, „sahat“ si na dotace evropské, české, vysoutěžit si pár erárních miliardových zakázek, odpustit miliardy na daních svým firmám a po příštích volbách si splnit poslední životní sen - učinit z deseti miliónů občanů této země námezdní síly Agrofertu.
A moje paní antikvářka? Ta nemusí smutnit. Stačí, když si bude za své časté kávičky pečlivě schraňovat účtenky, posílat je do účtenkové loterie ministerstva financí a doufat, že právě na ni se usměje štěstí a od pana ministra vyhraje za svou píli a občanskou odpovědnost nějaké pěkné autíčko.
