Bojovníci Islámského státu - ilustrační snímek

Bojovníci Islámského státu - ilustrační snímek Zdroj: ČTK

Nebezpečná naivita Západu. Konec Islámského státu nevyřeší problémy s terorismem a migrací v Evropě

Nebývalá naivita, která je svým způsobem pro Západ nesmírně nebezpečná, ovládá část společnosti i politických elit v souvislosti se stále slabší pozicí takzvaného Islámského státu. Dobývání Mosulu a porážky džihádistů v Iráku, Sýrii i Libyi, vyvolávají dojem, že problémy s terorismem, migrací a islamismem budou brzy vyřešeny. Není většího omylu.

Svět upadl do podobného blouznění, když padla v Afghánistánu vláda fundamentalistického hnutí Tálibán (2001), když byl zajat a popraven irácký diktátor Saddám Husajn (2006), když byl zabit arcilotr Usáma bin Ládin (2011) či v minulých letech zásadně oslabila organizace Al-Káida.

Jenže zlikvidovaného teroristu, islamistu či diktátora nahradí vždy (a to hodně rychle) někdo jiný. Semínka násilí jsou totiž zaseta a úspěšně pěstována v desítkách zemí Afriky i Asie.

Jistě, konec zrůdného Islámského státu v jeho stávající podobě, je pro svět požehnáním, ale problémy se objeví pod jinými jmény a v inovované podobě. Takže osvobození iráckého Mosulu a syrské Rakky nic zásadně neřeší.

Rozvrat plodí terorismus a migraci

Problém velké migrace nezmizí, ani kdyby byl nastolen v Sýrii a Iráku klid a mír. Což lze spíše pro příští roky vyloučit. To jen migrační proudění změní a na čas zpomalí. Na cestu do Evropy jsou připraveny další miliony lidí v Africe, na Blízkém a Středním východě, ve střední Asii. Pryč z domovů je nepoženou pouze války a neklid, ale také vážné důvody ekonomické a na některých místech i neřešitelné změny klimatické.

Nedá se ani očekávat oslabení islamismu. Ten je vydatně poháněn novými technologiemi a stále lepší propagandou extrémistů. Souboj umírněných a radikálních muslimů vidíme v mnoha zemích, mnohde postupně přeroste ve větší politický a možná i ozbrojený střet.

Vidíme bohatě živený (Saúdskou Arábií, Katarem, Spojenými arabskými emiráty, Íránem) konflikt mezi sunnitským a ší'itským islámem, který se změnil ve války v Sýrii, Iráku a Jemenu a v dalších státech v opakované střety.

Sílící islamismus je zřetelný také ve státech, které přímo sousedí s Evropskou unií a jsou dnes nevyzpytatelné – Turecko, Bosna a Hercegovina, nebo Kosovo.

Islámští radikálové, z nichž někteří mohou sáhnout až k teroru, se díky nekonečné benevolenci, špatné migrační politice a bezbřehému multikulturalismu mezitím dokázali v hojném počtu usadit v Evropě. Jsou jich desítky tisíc.

Není proto pravda, že některé problémy Západu vyřeší osvobození Mosulu (jinou otázkou je, zda to bude skutečné osvobození, nebo nová okupace), pád islamisty ovládané syrské Rakky a konec Islámského státu. To je zastírání právé podstaty věci.

Mnoho politiků, ale i část veřejnosti, si přesto naivně myslí, že pokud bude zlikvidován problém v místě konfliktu, tak se nás přestane týkat. Je to lež. Problémy s islamismem, terorismem a migrací byly už dávno umně přesunuty i do Evropy. Navíc místa konfliktů se v příštích letech nepodaří omezit.

Aby Západ přežil, je nejdříve nutné vyřešit „evropské“ Mosuly a Rakky. Jenže k tomu je cesta daleká a složitá.