Evropská komisařka Věra Jourová se sešla se zástupci Facebooku, Twitteru a YouTube (kupodivu nikomu z nich po schůzce nespadly akcie na burze) a dohodla se s nimi na spolupráci při cenzuře sociálních sítí. Samozřejmě se tomu oficiálně neříká cenzura, ale pěkně po evropsku – kodex chování, od něhož si Věra Jourová slibuje vymýcení šíření nenávistných projevů z internetu. Jak se naše eurokomisařka nechala slyšet, jde o „dohodu, která představuje významný krok k zajištění toho, aby internet zůstal bezpečným místem pro svobodné a demokratické vyjadřování, kde jsou dodržovány evropské hodnoty a zákony“.
Kodex je hezká věc, ale sám o sobě ještě nic nezajistí. Proto už armáda bruselských dobře placených klotových rukávů připravuje pod vedením internetové prokurátorky Jourové paragrafované definice nenávisti, kategorizaci jejích projevů a plánuje nové úřady, jež budou pátrat, odhalovat a přísně trestat závadný obsah a antievropanství na síti. Naši bruselskou demokracii a svobodu si přece rozvracet nedáme ani na internetu!
Nová bruselská iniciativa je bizarní z mnoha úhlů pohledu. Především je zbytečná, protože porušování zákonů na internetu je trestné už dnes, což ostatně dobře vědí i evropští byrokrati. K čemu jim tedy nový kodex chování je?
Aby zabránil šíření terorismu prostřednictvím sociálních sítí? Při vší neúctě k teroristům, tak naivní, aby si psali na Facebook, koho, kdy a kde vyhodí do vzduchu nebo postřílejí, jistě nejsou. Jejich metody a způsoby komunikace jsou daleko rafinovanější.
Bruselu tedy jde spíše o to, aby to byl on, kdo určuje jediný výklad slov „slušnost“, „demokracie“, „nenávist“, „svoboda“, „evropské hodnoty“, „demokracie“. Když napíšu na svůj Facebook, že pravé evropské hodnoty svobody a tržního hospodářství zemřely s přijetím Maastrichtských dohod v první polovině devadesátých let a následným šířením evropského socialismu, zablokují mi počítač a vtrhne ke mně evropské komando internetové politické korektnosti?
Kdo chce šířit skutečnou nenávist, způsob, na který Jourová a spol. nikdy nepřijdou, si vždycky najde. Nové směrnice proti šíření nenávisti tak skončí jako vždycky – zbytečnou byrokracií, šikanou a popotahováním občanů za zveřejňování možná kritického, provokativního, ironického a neučesaného, ale demokracii nijak nebezpečného obsahu.
Půjčím si tedy závěrem slova Věry Jourové: Podaří-li se opravdu Evropské unii prosadit regulaci a cenzuru internetu, nejenže se tento komunikační nástroj nestane „bezpečnějším místem pro svobodné a demokratické vyjadřování“, ale takovým místem dokonce přestane být i celá stará dobrá Evropa.
Jestli už dávno nepřestala.
Text vyšel také v tištěném Reflexu č. 23/2016.
