Nejde ani tak o to, že by z vás Facebook udělal ovce. Jde o to, že kolem vás vztyčil plot. A vy mu teď pěkně vyděláváte peníze. Každým svým slovem. A na vaše slova on si teď také dohlédne.
Dědečku, vyprávěj! Když Mark Zuckerberg kdysi za císaře pána rozjížděl Facebook ve velkém, zmínil v souvislosti se svou sociální sítí jednu věc, která člověku uvízla v paměti. Tou věcí bylo konstatování, že Facebook není postaven tak, aby vytvářel nové vztahy, ale aby jen naolejoval a prošťouchnul vztahy, které už existují. Na rozdíl od tehdá fungujících diskuzních fór, která dávala dohromady lidi primárně na základě jejich zájmu, byl Facebook vykonstruován tak, aby se digitálně napojil na neuronovou síť již fungujících vztahů a zintenzivnil je v digitální formě.
Teď, o dvanáct let později, už je zřejmé, kam tenhle princip digitální facebookové ovečky zavedl. Ne, že by je zavedl do ohrádky – ze zmíněného facebookového principu vyplývá, že ta ohrádka už tam byla: ohrádka kamarádů, známých a přátel sdílejících podobný osobní setting a světonázor. Facebook ale udělal to, že kolem té existující ohrádky každého ze svých uživatelů postavil plůtek. A pomalu, postupem času, ten plůtek zvyšoval, až přes něj teď už vůbec není vidět ven. Je to ten moment, kdy na Facebook sypete jeden svůj príma názor za druhým a lebedíte si, jak vám to všichni lajkují: a pak se velmi podivíte, když narazíte na někoho zpoza své facebookové ohrádky a on si – svatá prostoto! - myslí něco úplně jiného. Je snad na hlavu? Ne, jen není součástí stádečka ve vaší ohrádce. (A on má přitom velmi pravděpodobně podobný problém s vámi.)
1. Mekot oplocených ovcí
Takže tohle je první důvod, proč radikálně utlumit intenzitu vztahu s Facebookem (na který se lidé připojují průměrně čtrnáctkrát denně – to je ještě častěji, než se připojují na svůj vlastní záchod). Facebook dělá, co může, aby ovečky v jejich izolovaných ohrádkách udržel. Pokud se snažíte napsat přes Facebook (nebo jeho související službu Messenger) někomu, koho nemáte na Facebooku v ohrádce svých „přátel“, tak mu ta zpráva prostě nedorazí: skončí v chlívku „ostatních“ zpráv, protože... protože Facebook chce, abyste se kontaktovali jen se svým stádem. Z podobného důvodu facebook upozaďuje „skupiny“, které mají nad oplocenými stády přátel přesah.
Rozděl a panuj hadr.
2. Zlatý důl jste vy
Další důležitá věc, která přichází na přetřes často, aniž by jakkoliv hnula s facebookovou návštěvností, je následující: když za to neplatíte, sami jste produkt. Facebook není veřejný prostor, na který se posadíte jako na pařez v lese a začnete tam bez jakýchkoliv důsledků kázat svá neřádstva. Facebook je tvrdě soukromý prostor, který někomu patří, a vy tam jste jenom proto, abyste mu vydělávali peníze. Cokoliv na Facebooku uděláte – vyděláváte tím Facebooku peníze.
Belgická policie nedávno doporučila občanům své země, aby nevyužívali rozchechtané animované smajlíky, které coby „reakce“ Facebook představil jako nadstavbu tlačítka „like“ - „to se mi líbí“. Belgická polís vysvětlila svůj krok tím, že smajlíkové reakce na Facebooku nejsou ani tak proto, aby měla facebooková stáda lepší možnost se vyjádřit, ale aby mohl Facebook o jednotlivcích sbírat konkrétnější, detailnější informace (o jejich zájmech a preferencích): a podle toho do nich pak mohl lépe hustit reklamu. Dodejme, že nikdo ještě neudělal tlustou čáru za tím průšvihem, kdy se ukázalo, že facebookové aplikace zřejmě spouštějí mikrofon na uživatelských telefonech a podle klíčových slov, která uživatelům zrovna vycházejí z úst, jim směřují do feedu další obsah.
3. Svoboda slova LOL
Facebook teď společně s Microsoftem, Twitterem a YouTubem odkýval evropské regule, jež po něm vyžadují do 24 hodin prozkoumat většinu „nenávistného“ obsahu, který se objeví v jeho virtuálním prostoru, a v odůvodněném případě ho zlikvidovat. Což je legitimní – Facebook, stejně jako všechny další zmíněné produkty, je soukromým podnikem, který si může svým uživatelům nařizovat, co chce. Spornějším tématem je nařizování stejných věcí soukromým subjektům z pozice Evropské unie, ale to není předmětem tohoto článku. Předmětem tohoto článku je, že když Facebook ze dne na den nařídí svým uživatelům, že teď musí v každém svém statusu minimálně třikrát použít slovo KRLEŠ, tak ho tam prostě KRLEŠ budete KRLEŠ pěkně KRLEŠ psát.
Stejně tak když vám Facebook smaže fanouškovskou stránku chlupů v levé nozdře Adolfa Hitlera, nemůžete proti tomu říct ani fík.
Problém nastává ve chvíli, kdy se stane Facebook vaší základní vstupní branou do celého internetu. To je samozřejmě cílem hry, kterou nyní Zuckerbergova společnost hraje (Messenger aspiruje na to stát se objednávkovým formulářem na cokoliv a „zdroje“, které si vybíráte do svého filtru, Facebook už dnes nemilosrdně filtruje podle vašich preferencí). Pak budou mít regulace potenciál překročit hranice soukromého prostoru a ovlivnit pojetí svobody slova v obecné společnosti.
Co s tím?
Vypadnout z Facebooku. Nechte si tam klidně účet, dejte si tam nějakou legrační fotku, ale všechno ostatní smažte. Jinak nemáte sebemenší kontrolu nad tím, k čemu tam Facebooku vlastně jste.
