Dvě poruchy základních pudů: Komunismus a sluníčkářství | Reflex.cz
nahoru

Dvě poruchy základních pudů: Komunismus a sluníčkářství

Jiří X. Doležal 24. března 2016 • 06:30
Dvě poruchy základních pudů: Komunismus a sluníčkářství
Sluníčko
• foto: 
Pixabay

Jak komunisté, tak sluníčkáři by těžce nesli, že je někdo přirovnává k těm druhým. Když se však na základní teze obou paradigmat podíváme podrobněji, zjišťujeme, že si jsou velmi podobná. Minimálně svým pohrdáním biologickými zákonitostmi.

Máte psa? Nebo jste někdy s nějakým delší dobu mluvili - někde u známých, příbuzných či přátel? Jistě jste na něm tedy vypozorovali, že i pejsek má vlastnické a teritoriální pudy. Ideologové komunismu a sluníčkářství se však snaží svými tezemi tyto základní pudy vyvrátit.

Socialismus, jak jsme ho zažili, se pokoušel vyvrátit vlastnický pud. Kromě nejzákladnějšího osobního majetku nesměli lidé nic vlastnit. Nikdo nesměl mít řeznictví, soukromou školu, nebo nedejpánbůh fabriku. Zcela přirozená touha lidí po majetku (promiskue po vyšším životním standardu) se ale zákonným nařízením nedá zlikvidovat, dokonce ani v případě, že to nařízení přijde z Moskvy. Komunismus proto zcela zákonitě ekonomicky kolaboval a musel kolabovat, protože jej ten základní lidský pud - touha po majetku - nepoháněl. Když pak komunismus (kromě Severní Koreje) skončil, všude na světě to bylo stejné: Ekonomika zemí, kde ideologie popírající vlastnictví řádila, byla totálně rozvrácená, země byly zbídačelé a lid zchudlý. Přirozený následek pokusu o popření a vykořenění základního pudu.

Přijít na to, že vlastnictví je pudová touha, nemuselo dát mnoho práce. Stačilo chvíli pozorovat psa s nějakou jeho hračkou, nebo miskou na žrádlo, a pak se mu tu hračku pokusit vzít nebo mu sáhnout do misky. U menších plemen to končí natrženou kůží na ruce, u větších pak prokousnutou rukou.

Velmi podobný výsledek dosáhnete, když se budete pokoušet bez pozvání vstoupit do psova teritoria. Pokud vlezete čoklovi na jeho zahradu, je přímo jeho úkolem vás pokousat a zahnat, a nedejbože, kdyby si nějaký jiný pes chtěl lehnout do jeho pelíšku. Masakr jistý. Lézt do cizího pelíšku bez pozvání je prostě proti přírodním, přirozeným pudům - konkrétně pak proti teritoriálmnímu pudu.

  Sluníčkáři však, stejně fanaticky a zaslepeně jako komunisté, popírají základní pudy a snaží se sociálními experimenty zrušit lidskou teritorialitu. Zcela přirozený pud, který byl celý lidský rod našim předkům k užitku a pomáhal jim přežít. A to nemluvím jen o neandrtálcích. Bitva u Vídně proběhla vcelku nedávno, z historického hlediska. Jedenáctého a dvanáctého září 1683. Tehdy zafungoval přirozený teritoriální pud našich předků a zabránil Turkům - přesněji Osmanům - okupovat Evropu. Nebýt té bitvy, stojí dnes podobně jako na Chrámové hoře v Jeruzalémě na Pražském hradě na troskách svatovítské katedrály mešita. Že byla bitva u Vídně klíčová pro existenci naší kultury, nezpochybňují ani sluníčkáři. Když však ze stejného směru jako kdysi Osmani do Evropy přicházejí Arabové či Paštůni - podobně jako Osmani muslimové - tak se sluníčkáři tváří, že je to OK. A uplatňování přirozeného teritoriálního pudu je nazýváno fašismem. Vítací politika směrem k imigrantům je in, kdo s ní nesouhlasí, je pomalu vytlačován a marginalizován. Chápat obranu teritoria jako něco potřebného a příznivého se stává společensky nepřijatelným, a ve jménu velkých idejí multikulturalismu a pohostinnosti se začínáme chovat přesně opačně, než se lidský rod choval po celou historii své geneze. Vítáme cizí populace a jsme jim všemožně ochotni vycházet vstříc, místo abychom si jako celou historii střežili naše teritorium a nevpouštěli na něj nás samotné ohrožující prvky. A to se nám nevyplatí stejně šeredně, jako se nám nevyplatil komunismus.

Jiří X. Doležal

Klíčová slova:
sluníčkářikomunistéuprchlíci


Diskuse ke článku

 

reklama
Komentáře
Nejčtenější
E15