Zdravotnictví se v Česku dlouhodobě potýká s mnoha problémy. Jedním z nich je nedostatek lékařů. Pouze vloni údajně odešlo za prací do ciziny 209 českých a moravských lékařů hned po promoci. Do našeho zdravotnictví tedy vůbec nenastoupili.
Dále pak přes 350 kvalifikovaných lékařů a lékařek požádalo Českou lékařskou komoru (ČLK) o potřebné dokumenty k práci v zahraničí, z nich dvě třetiny už reálně odešly. Dohromady jen loni tedy odešlo do ciziny zhruba 400 lékařů, majorita z nich „utekla“ do anglicky a německy mluvících zemí.
V této souvislosti mě zaujalo nedávné tvrzení prezidenta ČLK Milana Kubka. Podle šéfa bílých plášťů nejsou lékaři z ciziny vždy tak kvalitní jako čeští lékaři, kteří odcházejí za lepšími výdělky do vyspělejších a hlavně bohatších států Evropy. Není takové tvrzení až xenofobní?
Pevně doufám, že se ho média i odborná veřejnost důrazně optá, o jaký relevantní výzkum svá data prezident Kubek opírá! Existují tvrdá data o častějších profesních pochybeních cizích doktorů v ČR? Pokud nikoliv, nedivil bych se, pokud by zástupci cizozemských lékařů působících v ČR prezidenta Kubka žalovali.
Stranou ponechme, že velkou část zmíněných „cizinců“ tvoří Slováci a Slovenky, kteří navíc mnohdy vystudovali na našich (velice kvalitních) lékařských fakultách.
Nijak lékařským kruhům neupírám jejich legitimní boj za vyšší platy. Kdo z nás by nechtěl výplatu, jakou mají jeho profesní kolegové a kolegyně kupříkladu v SRN, Británii či Rakousku? Ale nemělo by se bojovat un-fair prostředky. A podprahové brnkání na strunu nacionalismu, to ať se na mě populární lékařský předák nezlobí za upřímnost, za un-fair prostě pokládám!
