Komentáře

Dobrovolníci, pomáhejte chudým Čechům, ne uprchlíkům: Humanitární katastrofa nízké intenzity

3. února 201615:00
Dobrovolníci, pomáhejte chudým Čechům, ne uprchlíkům: Humanitární katastrofa nízké intenzity
Ilustrační snímek
• foto: 
archiv Reflexu

Včera publikovaná „zpráva o stavu chudoby“ ukazuje, že i v naší bohaté zemi žije nejméně dvě stě tisíc lidí — nepočítaje bezdomovce —, kteří jsou na samém existenčním dně a doslova živoří. Každá sebemenší nadstandardní platba je může poslat na ulici.

Sto tisíc Čechů, nepočítaje bezdomovce, žije pod hranicí chudoby a často nemají peníze na jídlo. Dalších sto tisíc na hraně chudoby balancuje měsíc od měsíce, týden od týdne. Stačí rozbitá pračka a jsou vyřízeni. Na opravu si musí půjčit u lichváře a jedou.

To říká zprávy Charity ČR za loňský rok.

„Setkáváme se často s tím, že rodiče se rozhodují, jestli zaplatí jídlo, nebo topení,“ říká Jorge Nuno Mayer, generální sekretář neziskovky Caritas Europa. Na hranici chudoby se podle zprávy v Česku pohybuje mnohem větší procento lidí než v jiných zemích Evropy.

Peter Singer, nejvlivnější žijící filozof, pro Reflex: Pomáhat druhým je i ve vašem zájmu
Základním problémem nejchudších je samozřejmě předlužení, ať už z nevýhodných spotřebitelských úvěrů, nebo kvůli dluhům za zdravotní a sociální pojištění. Řada nejchudších se totiž pokoušela o podnikatelskou činnost a nevyšlo to.

Ti lidé jsou drženi u dna většinou kumulovanými exekucemi a jejich šance vymanit se z bídy, či alespoň splatit dluhy je minimální. V bídě žijí i jejich děti. Zpráva neříká, kolik takových dětí je, ale vzhledem k početnosti skupiny jsou jich tisíce, možná desetitisíce. Pro chudobu rodičů nemají dostatek jídla.

JIŘÍ X. DOLEŽAL: Kuchařka Ládi Hrušky bestsellerem? No samozřejmě! I chudí chtějí jíst
Jde o lidi, kteří žijí v našich městech, jež denně potkáváme. Nejsou nijak nápadní. Přesto žijí v podmínkách trvalé humanitární katastrofy nízké intenzity. A jsou jich dvě procenta populace.

Proto si s dovolením troufnu vyslovit jeden rouhačský názor na adresu dobrovolníků a poskytovatelů humanitární pomoci, privátním i institucionálním: Když už chcete být dobročinní, nebylo by přece jen lepší než platit vzdělání dítěti v Indii, koupit někomu kozu v Gambii či vozit později spalované deky uprchlíkům na Balkáně přispět na to, aby děti z těch dvou set tisíc našich živořících nejchudších spoluobčanů měly na oběd?

Stovky nahých těl na jednom snímku, tak vypadají skutečně velkolepé skupinové akty

 

Klíčová slova:

Diskuse ke článku


 
reklama
Nejčtenější články
DesktopMobile