Přítel B. na svém Facebooku pravidelně publikuje texty o tom, jak je na světě všechno jinak, než nám podsouvají mainstreamová media, koncerny, Bildeberg a další tajemní vládci světa. Od světových dějin a politiky a terorismu občas přejde do oblasti vědy, což je o něco zábavnější, protože tam se dá přece jen snáze argumentovat a prokázat, že něco je pitomost.
Naposled mě zaujal jeho příspěvek o vynálezu motorky, co jezdí jen na vodu. Píše:
„Že 1 procento populace nastavilo pravidla pro 99% populace, jste si už asi všimnuli. V důsledku toho je náš svět postavený na hlavu, což asi mnozí z Vás také tuší. Tím absurdnější je, když obyčejný muž ve velmi obyčejné zemi dokáže, že to může být i jinak. A místo drahého a ekologicky škodlivého benzínu do své motorky lije vodu z řeku. Ujede 310 km na 1 litr říční vody. Pro nevěřící článek obsahuje i video. Ty z Vás, kdo nutně potřebují, aby tuto zprávu přinesla CNN nebo Česká televize, bohužel zklamu.“
Video pro nevěřící bohužel obsahuje jen záznam motorky, která jede a tak trochu bublá, což není nic zvláštního, motorky jezdí a bublají. Že je tam nějak hodně různých trubiček navíc, je sice působivé, ale samo o sobě to taky nijak geniálně nevypadá.
Debata pod příspěvkem je příznačná. Naznačuje se, jak vynálezci nových technologií riskují život, protože zastánci starých technologií je nejspíš utratí. Proč by to dělali, když by bylo bezpečnější technologii koupit a patentovat si ji sami a pak schovat nebo na ni snad i zbohatnout, než na to za měsíc přijde někdo jiný, už stoupenci podobných teorií neřeší. Akční film taky nemusí mít zrovna logickou zápletku, hlavně že se něco děje. Chtěl jsem tedy vědět, kteří vynálezci byli takto zahubeni. Po nějaké době jsem dostal odkaz na muže jménem Stanley Meyer, který vynalezl vozítko jezdící rovněž na vodu. Muž prý jednou během obchodního jednání při večeři náhle zvolal, že byl otráven a padl mrtev k zemi. Protože pozřel jen džusík, bylo to nápadné. Skoro jako nebožák Litviněnko.
Tak jsem se na toho Meyera podíval. Protože je o něm ve wikipedii (mainstream, samozřejmě, ale podle ověření stejně spolehlivý jako Britannica) tak Stanley Meyer (1940 – 1998) zřejmě skutečně existoval.
Neexistuje žádná studie, která by prokázala, že ten motor, který měl být založen na jakési nekonvenční formě elektrolýzy, fungoval. Odmítl nechat své auto nezávisle testovat. Podle odborníků by jeho systém, pokud by měl fungovat, jak tvrdí, porušoval první a druhý zákon termodynamiky. Proč to jezdilo, je dost zbytečná otázka, když se to nesmělo nezávisle prozkoumat. V roce 1996 byl soudem v Ohiu odsouzen za podvod.
Pokud jde o tu vraždu, nic takového se neprokázalo. Podle koronera zemřel na vysoký tlak. Na běžnou konspirační námitku, že vyšetřování bylo jistě zfalšované, není co říct, protože argumenty, které lze použít vždy, nejsou k ničemu. Pokud jde o údajnou vraždu, byla by asi dost zbytečná, protože pán měl vynález patentovaný a patent už vypršel, takže je volně přístupný. Každý si tedy může takové auto postavit a jezdit si v něm do konce života. Pokud se někdo bojí pomsty velkých automobilek nebo ropných mocností, může být v klidu, postaví si ho prostě tajně. Pokud to neumí, udělá mu to nějaký kutil, co to umí. Jistě by se našla nějaká africká diktatura, která by do toho investovala. Zajímavé, že to nikdo zatím neudělal.
Věda nezná teorie potvrzené, ale teorie vyvrácené a ještě nevyvrácené. To je princip takzvané falsifikace, jak ji formuloval Sir Popper. Vědecká teorie je taková, u které jsem schopen říci, za jakých předpokladů neplatí. To je zcela v souladu s tím, že ještě nevíme, na co věda přijde, protože může přijít na cokoli. V běžné lidské řeči používáme samozřejmě obrat, že věda něco "dokázala", tím se chce říci, že něco při nezávislém pozorování fungovalo. Pokud ale tvrzení není vědecké a ta věc nefunguje při nezávislém přezkoumání podle proklamovaných principů, nemám důvod tomu věřit. Žádná motorka a auto jezdící na vodu není. Je to buď omyl, nebo podvod. Spíš podvod. Břemeno důkazu není na nás, je na majiteli motorky.
O nějaké motory ale nakonec nejde. Jde o to, čemu všemu jsou lidé v 21. století ještě ochotni věřit. Lidé nezbavení svéprávnosti a s volebním právem.
