Soud vyslýchá členy tzv. lihové mafie, která na daních obrala stát o necelých sedm miliard korun. Za prvé, nejde o ty lumpy, kteří tu prodávali smrtící methanol. Za druhé, u soudu stojí jen půlka lihové mafie. Před soudem totiž v pozici obžalovaných chybí minimálně celníci a kontroloři daňové správy.
Řekněme si proč. Je to poměrně jednoduché a odpovědi vyplývají z výslechu obžalovaných a svědků. Hlavní obžalovaný, Radek Březina, sice u soudu mluvil a mluvil, ale to podstatné neřekl. Kdo byli jeho odběratelé a kdo ze státní správy jeho nelegální činnost kryl, případně o ní věděl. Přestože právě to nás při tak gigantickém podvodu, který zde funguje prakticky desítky let a opravdu ve velkém od roku 1998, eminentně zajímá. Toto nemohlo existovat bez kooperace lotrů se státní správou. Proto je zde označení „mafie“ zcela na místě.
Předně, podle odhadů nelegální trh s lihem ovládl patnáct, možná až dvacet procent celkového trhu s lihovinami. To se nestane lusknutím prstů za den, týden, měsíc nebo za rok. Vybudovat takový podíl by běžné firmě trvalo desetiletí a spíše by se jí to nepodařilo. Podíly na trhu v desítkách procent mají velké koncerny, jako jsou colové společnosti, Unilever, Henkel nebo náš Prazdroj. Jenže to jsou koncerny se zavedenými značkami, které podnikají nezřídka sto a více let. Nadto, při svém podnikání nemusí řešit tu zásadní věc – jestli je někdo chytí. O to jsou vlastně jejich „náklady“ nižší. Tedy, vybudovat takové impérium s nelegálním lihem bez povšimnutí státní správy je logicky zcela nemožné!
Zarážející je totiž zejména výpočet všech tajně vybudovaných nádrží a podzemních skladů nebo dokonce to, že ze skladu nelegálního lihu v ostravských Mariánských Horách vedlo podzemní potrubí přímo do likérky Daněk. U vědomí toho, že se skupina pohybovala permanentně za hranicí zákona a s rizikem vysokých trestů, jsou tyto obrovské stavební investice jasným důkazem, že se lihoví zločinci chovali naprosto neohroženě. S pocitem, že se jim nic nemůže stát. Vybudovat třeba podzemní potrubí, to je investice, která se musí vrátit. Zároveň je to investice, která se nevrátí za den, týden, měsíc nebo rok.
Proto se oprávněně ptejme, kdo ze státní správy kryl tento gigantický únik na daních? Kdo si nevšiml, že se tady skoro jedno desetiletí budují tajné podzemní sklady nebo podzemní potrubí? Jak se jmenují a co teď dělají, jak si žijí šéfové obvodních ředitelství Celní správy na Zlínsku, Ostravsku nebo Olomoucku?
Teprve až stát udělá pořádek ve vlastních řadách, potrestá všechny (!) viníky, a to zejména ty ze státní správy, můžeme mu uvěřit, že to s bojem proti korupci myslí vážně. Jinak ne. Tato lihová kauza je důkazem, že stát selhal a selhává, že je prorostlý korupcí ve své samotné podstatě. Přitom řešení je jednoduché. Co nejméně regulací, razítek, která se dají pokoutně koupit, a nízké daně, kvůli kterým se už nebude tak vyplácet podvádět. Nakonec, příkladem budiž rozmach newyorské a chicagské mafie ve dvacátých letech minulého století, za kterým nestálo nic menšího než prohibice. Více regulací, více nezákonností, jasná a staletími ověřená přímá úměra.
PS: Apeluji na všechny kolegy novináře, aby v označování Březiny nebo Janouška nepoužívali slovo „podnikatel“ nebo „politický podnikatel“. Jejich činnost totiž nemá s podnikáním nic společného a toto spojení dehonestuje všechny ty, kteří zde podnikají, vytvářejí pracovní místa a poctivě platí daně.
